Rallye smrti

Původně jsem na to ani nechtěl koukat, ale nakonec jsem nelitoval. Příběh je sice mnohokrát provařený a potažmo nijaký, ale akční scény jsou skvěle natočené (nepůsobí stylem klip sem klip tam), o napětí rovněž není nouze a Jason Statham má navíc charisma jak bejk. Slušná podívaná pro chvíle odpočinku s vypnutým mozkem. 50%. (03.04.2011)

Slušná podívaná s docela cool Stathamem. Akční scény jsou povětšinou nadprůměrné, Joan Allen jako záporačka funguje o pěkných pár tříd méně než v Bourneovi. Pár nekorektních momentů se sotva vyrovná přejíždění důchodců a dětí v originálním Death Race 2000, ale od Andersona jsem žádný větší nářez nečekal. Průměrné béčko, kterému v druhé půli shází drajv (a ke konci koule) a mohl by být tak o 20 minut kratší. (28.09.2008)

[Unrated verze] Guilty pleasure jako prase. Paul W.S. Anderson nepatří mezi mé oblíbence, ale na druhou stranu jej ani nezatracuji a každý jeho nový film očekávám s nadějí, že by snad dokázal mé oko potěšit stejně jako u Horizontu události. S AvP se mu to částečně podařilo, i když tam mu hodně pomohly samotné válčící potvory. Tentokrát však udeřil hřebík na hlavičku. Obsadil do hlavní role Jasona Stathama, který sice pořád hraje stejně, já mu to však stále stejně žeru, doplnil okoukaná schémata závodů, nováčka ve vězení, soupeření vězňů v čemkoli o videoherní prvky, s životním výkonem střihače (kamera teda nic moc) perfektně nasnímal akci a definitivně si mě získal pár předtím neviděnými momenty (obrněná truck střelnice, bitka Jasona s Maxem Ryanem..). Death Race má sice pár mušek, ale za ten neskonalý pocit potřeby po shlédnutí skočit do nejbližšího auta a rozdat si to s prvním kolemjedoucím vozem na ně nehledím a střílím plným hodnocením. (02.04.2009)

Nekompromisní blbina, kterou si mne Anderson dokonale získal. Auta (bouračky), drsný maníci (Statham), sexy baby (Natalie Martinez), brutalita (průstřely, průpichy, průrazy, průdušky a další průvěci) a to všechno v koktejlu, který se svou béčkovostí přímo chlubí a dělá ze sebe videoklipového otloukánka s inteligencí právě narozeného telete. Jenže Anderson umí dojit naše zaprášené 80s touhy a skryté rezervy testosteronu tak chytře, že byste mu snad přáli i zbrusu novou kategorii na Oscarech. Po opuštění sálu jsem byl jako králíček Energizer... nabitý na 150 procent. (08.10.2008)

Několik poznámek: 1, Anderson je mistr okamžiku, ale nefunguje mu celek. Respektive zvládá střídat rytmus záběrů (což je navíc zásluha střihu, ne režiséra), ale tempo filmu nikterak nemění a jede na stejně monotónní frekvenci od začátku do konce. Přirozeně to je chyba. 2, Oproti vertikálnímu modelu Speed Racera, kde se vozy neustále odlepovaly od země (nedosti na tom ani dráha nebyla plochá), pracuje Death Race výhradně se starosvětskou horizontálou. Problém je, že když se nad tím zamyslíte, zjistíte, že celá ta akce jsou jen takový schématicky žánrový a fušersky natočený prostocviky, který těží hlavně ze střihu. Třeba kamera je totálně rutinní. A rovněž si nikdo nedělal starosti s tím, aby provázal obraz a hudbu, tudíž oboje má podobu kontrapunktu (respektive do hotového vizuálu kdosi jen pustil dunivý OST, což má ke kreativitě věru daleko). 3, Řada postav ve filmu nemá jakoukoliv úlohu. Jejich úkol je čistě stylistický – mají rytmizovat akční scény (viz onen rytmus záběrů výše), což funguje tak, že na 15 záběrů ze závodů připadá vždy jeden až dva záběry na stojící postavy (hlavně bachař a ti tři mechanici Stathama). Ano, je to zvrhlé, ale účinné. A za druhý utužují postavy charakter Stathama (on stoupá postupně nahoru, zatímco oni dolu), což je v jeho filmech už tradicí. 4, Celý portfolio Andersona sestává takřka výhradně z adaptací (PC) her. Jestli se má kolem roku 2050 skutečně sloučit kinematografie s interaktivními světy, tak tenhle film s bonusy a štíty sbíranými po trati je toho nechtěným předvojem. 5, Mytologie (jestli se o něčem takovém dá mluvit) Death Race spadá sice do budoucnosti, ale tematizuje současnost, jelikož reaguje na všemožný civilizační choroby a nutnost zásobovat otupělý davy čím dal tvrdším zbožím na hraně snuffu. Na rozdíl od modelu Rychle a zběsile, který Anderson s chutí převzal, ale nesleduje Velký bratr nás - naopak my sledujeme Velkého bratra, protože Orwellovy teze jsou mrtvé a nastupuje Huxley se svým: „ubavíme se k smrti; zahubí nás to, co milujeme.“ 6, Jestliže je screenplay béčkový, tak dialogy nemají daleko k céčku. Doporučil bych Andersonovi naverbovat příště na scénář odborníky a zůstat u režie. ____ Závěrem: Kdyby natáčeli Prodigy film, vypadal by nejspíš takhle. (22.09.2008)