Na povale alebo Kto má dnes narodeniny

Na jednej strane ste okúzlení tým absolútnym umeleckým majstrovstvom, keď si pri každom jednom zábere uvedomujete, aká makačka to musela byť všetko to okienko po okienku rozpohybovať a poskladať dokopy ( aj keď je tam hromada dobre zamaskovaných digitálnych trikov...) – a aby to ešte tak dokonale a krásne vyzeralo ! Na druhej, ak je vo vás ešte dosť dieťaťa, vás musí okúzliť ten čistý a tak parádne klapajúci príbeh prebiehajúci na jedinej povale, ktorá ale dokonale zastúpi celý šíry svet, kde sa dá donekonečna putovať a kde vás čaká nespočetne tajomstiev a prekvapení. A ešte niečo tu je... NA PŮDĚ vyvoláva jeden z tých dokonale zvláštnych pocitov nostalgie, s ktorými sa neviem vyrovnať, pocit bolesti nad odhodenými, zabudnutými a zaprášenými hračkami, ktorých by som sa pritom sám asi nedotkol, ba dokonca, ktoré na mňa pôsobia strašidelne, a čo nerád priznávam, hádam až odpudzujúco. A to ma strašne mrzí. Som rád, že si preto žijú svoj vlastný šřastný život a je im šumafuk, aké zmiešané pocity vo mne vyvolávajú. (25.02.2009)

Hlavními klady jsou množství animovaných nápadů, které by hravě vystačily na další tři filmy a podivně surrealisticky úchylný padouch, který však při troše přemýšlení je nezvratně aktuálnější než klasičtí černokněžníci ve věžích nebo zlí králové v pevnostech. Současný padouch vás sleduje na obrazovce v pohodlí svého domova a dotírá na vás přes zvednuté telefonní sluchátko. Pohádky měly vždy děti varovat před nebezpečím, které na ně ve světě kolem nich číhá a v tom nakonec Bárta funguje 100x lépe jak slavnější světoví kokurenti/kolegové. Škoda jinak slabého scénáře s mnoha nedořečenými odbočkami, které z půdy dělají docela nepřehledný zaprášený labyrint. (17.09.2014)

Bezpochyby krásný svět. Vše, co jste kdy viděli zaprášené na vaší půdě v tomto filmu ožívá a prožívá své kouzelné příběhy plné fantazie. Ačkoliv na první pohled se může zdát, že to je pouhá vykrádačka Toy Story nebo, že autor nepřichází s ničím originálním, opak je pravdou. Jiří Barta přichází s hračkami pěknými, malými, prapodivnými i ošklivými. Všichni mají své místo mezi tím vším harampádím. Díky propojení animace a nenápadným digitálním trikům se můžeme nechat unášet tím, jak se igelit promění v moře, křídou nakreslené čáry v koleje nebo vysavač v letadlo. Vše spoléhá na divákovu imaginaci, proto kdo není v hloubi duše alespoň trochu dítětem, tu filharmonii sršící z každého záběru možná neuvidí. Když už jsme u té filharmonie, celému snímku vévodí velká hudba, která velkým dílem přispívá k té správné atmosféře. Dabing jako u jednoho z mála filmů je povedený a dokonce velice příjemný. Diktátorská hlava s děsivou podobou Jiřího Lábuse okolí komanduje propagandistickými hesly jako za doby, kdy ještě nějakému pohlavárovi stála na stole. Pravdou je, že příběh není nejsilnější stránkou filmu, ale vše nahrazuje ta všudypřítomná nostalgická atmosféra starých časů. Obzvláště povedený je konec, kde se vyskytla jedna dokonalá "metonymie". Jak symbolické, když se staré hodinky promění v nekonečnou studnu a pohltí vše špatné... (13.03.2009)

Na pôde je super film na nejaký festival animovaného filmu. Čiže ak je premietaný tak povediac medzi svojimi, uzná sa aplauzu. Ale ako film do distribúcie tak nejak neviem, akého by si našiel diváka. Je to film pre deti? Je to film pre dospelých, ak hlavná postava je malá bábika? Ako by som vysvetľoval svojmu decku ten záver? Vo filme je množstvo super nápadov, radosť pozerať, ako všakovako sa dá využiť starý vysávač. A vlastne všetko, čo je na povale. Pre každé dieťa je svet niekde v jednej miestnosti plný buď hračiek, alebo haraburdia, absolútne fascinujúcim svetom. A z toho aj Barta vychádzal. Možno aj preto to mal poňať viac pre detského diváka. (07.05.2016)

Olbřímí exploze dětské obrazotvornosti a fantazie spojená s řemeslnou zručností nejvyšší úrovně, dělá z tohoto snímku jeden z nejlepších porevolučních animovaných počinů. A to, že je řada věcí pouze nakousnutá (častá to výtka v komentářích vůkol), není vůbec na škodu věci...od čeho jiného máme vlastní fantazii, než právě od toho, že si to nedořečené domyslíme sami. (06.10.2011)