Otošimono

Ony ty japonské horory jsou jak přes kopírák a nejčastěji v nich leze nějaká černě oděná ženská různými směry, a tenhle není výjimkou. Navíc se tu postavy chovají jak padlé na hlavu, a řekl bych že i o něco víc, než v běžných japonských hororech, ale třeba Japonci už fakt děsně zblbli, co já vím. Jen pro příklad - kamarádka jde do metra, kde jí hrozí bezprostřední smrt od zlého monstra, a současně má vaše máma v nemocnici další z několika záchvatů - a máme zde Sophiinu volbu a samozřejmě holka nechá kamarádku jít na smrt. Nebo - zjistíte, že kamarádce hrozí nebezpečí, volá vám a řekne, kde je, a vy jedete za nějakým zaměstnancem metra z něho vypáčit informace. Do toho jsou vloženy slzopudné a dojemné a pro jistotu ke konci zopakované scény, že i šprtka a rebelka mohou být nakonec kamarádkami, aź jeden slzičku uroní. Pokud jde o samotný příběh, na konci mi nebylo jasné, co vlastně chtěla vrátit (když už to sama několikrát měla a mohla mít), a i když ty podzemní tunely vypadaly zajímavě, nijak víc se s nimi nehrálo, takže zůstalo jen u náznaku nějaké lidi v metru obětující sekty, ale i to si hodně, hodně domýšlím. Detaily typu, jak to a proč jako jediná zůstala živá jen ta sestřička, nebo jak se stihla během pěti minut, které její kamarádce tak maximálně mohlo trvat vlézt do metra, dostala holka mezitím do nemocnice, pokecat s mamkou a zase odejít, případně proč při pátrání jednou jdou pěšky, pak jedou autem, aby se zas někde otočili a jeli zpět, ty už raději neřeším. Navíc ty holky japonské začínají nějak boubelatět, prdele mají jak vozy a stehna tlustá, takže už jen anime velkýma oříškovýma očima to na mne neuhrajou. Celé to má navíc strašně roztříštěné tempo, kdy se odehraje nějaká zajímavá scéna, ale pak to nikdo neřeší a všichni se tváří, jako že pohoda a povídají si o ničem. Ani to metro není až tak využité, jak jsem doufal, když jsem si přečetl nástin děje filmu. (02.10.2020)

Štandardná japonská duchárina, akých sa v ostatných rokoch natočilo nespočet. Menšou inováciou je možno prostredie ponurého metra, klišéovitým prvkom naopak pokus o kriminálnu zápletku, v podobe ťamanskej dievčiny, šťúrajúcej sa v nejakej hrôzu naháňajúcej starej historke. V závere sa tvorcovia síce pokúsili pritlačiť na pílu, takéto strašidielka však už v dnešnej dobe sotva niekoho doženú k nútenej výmene spoďárov. (31.10.2017)

Ničím převratná, spíše taková televizní duchařina, která občas dokáže pocuchat nervy, i když nijak traumatizující zážitek to v globálu určitě není. Příběh filmu je dle tradice japonské filmové školy trošku zmatený a i když se ve finále ledacos objasní, některé jinotaje zůstanou zastřeny tajemstvím. Osobně jsem čekal na konci nějaký překvapivý turn-over, no nestalo se. Docela povedená je image bubáků – bohužel ty ve filmu uvidíme opravdu jen velmi zřídka, což je velká škoda. Je to zkrátka solidní duchařina, která ale jako horor moc nefunguje – to by tento film musel být daleko temnější a zlověstnější. Každopádně to neurazilo, ale že bych to musel vidět dvakrát... (10.11.2012)

Tajemná drážní režijka, kterou když někdo najde na peróně a sebere, tak brzo umře. A to by bylo, aby v tom nebyl nějakej mstící se duch... Další typicky japonská urban legend, tyhle japonský teenagerský horrůrky jsou si všechny hodně podobný, mají podobný průběh, hrají v nich typově podobní herci a hrají i podobným prkenným způsobem. Záleží na náladě, já teď dlouho žádný podobný japonský horror neviděl, takže jsem film zkouknul relativně zaujatě a spokojeně, ale umím si i představit, že bych ho v jiný náladě znuděně proklikal a šel na něco dalšího. (26.11.2022)

Úžasně mrazivá a japonským klišé se vymykající hororová paráda. Otoshimono má všechno, co čekáte od dobrého hororu - hodně opravdového strachu, trochu lekaček, slušný pozadní příběh a postavy, které si diváka získají. To ostatní? Možná to v Otoshimonu chybí. Vadí to? Ne, tenhle film má všechno co potřebuje, aby byl dokonalý. (26.09.2007)