Najväčší dobyvateľ

Myslím, že poměrně dobře uchopené téma, ale sáhodlouze přehrávané.Nicméně pokud je toto začátek pokusů o natočení Činkischána tak budiž.Ono bude asi nemožné věrně bez přimyslených holywoodských příběhů to natočit , ale rozhodně to je tak veliké téma, že nikdy neomrzí, byť by zpracování bylo tragické. (10.12.2012)

“Pojedu kam až to půjde. Tam, kde to dobudu, zmizí hranice. Svoboda pohybu napomůže obchodu. Lidé si budou vážit zvyků. Budou žít dobře…..“ Ti Mongolští vojevůdci (zvlášť když je hrají Japonci!!!) mají pořádný charisma! A většinou to nejsou žádní tupci. Asi proto se na ně dobře dívá. Vyprávění o potomkovi Šedého vlka, jenž byl vyslán na zem, aby vybudoval jeho zemi bere všechno od počátku. Než mongolský lid spojil své síly, aby vznikla mocná a bohatá říše – od hrstky válečníků, jejichž cílem bylo jednoduché ,,kůň za koně, žena za ženu“, až po stotisícovou armádu táhnoucí na Velkou zeď s cílem zničit nenáviděného protivníka - chvilku to trvalo. PŘÍBĚH NADE VŠE!! DOSLOVA! Tenhle průvodce nejdůležitějšími okamžiky cesty Čingischána k moci a tedy sjednocení mongolského lidu není špatnej. Jen nenáročnému publiku mnoho zábavy nenabídne. DOBYVATELE ocení příznivci Čt2, v jejichž žilách koluje krev Šedého vlka. Ti ostatní ať raději mrknou na Mongola. Ale nevím, jestli budou jejich militantní choutky ukojeny. Několik důvodů, proč má smysl film vidět: 1.) Jsem alespoň z 1/3 Mongolec. 2.) Můj tchán Čingi nechápe, proč mu říkaj Temüdžine. 3.) Měl jsem sen, že přiletěl bílý sokol a v pařátech držel Slunce a Měsíc. 4.) Zajímá mě, jaký osud měli mongolské ženy. PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ** NAPĚTÍ * (12.02.2011)

Někdo se sice snažil, ale celý film je tak trochu "asiatsky" toporný. Snad je to jinou kulturou, asijským filmům, vynecháme-li akční Hong-Kong obvykle chybí spád a připomínají spíše nafilmované divadlo. Také se místy ve filmu divák, neznalý tolik dějin Mongolska, ztrácí. Možná je to překladem. Ty bitevní scény, nevím, snad by se daly udělat lépe. Více jak 3* podle mě dát nelze. Jinak souhlasím s "klerikem". I já si u tohoto filmu, kdovíproč, vzpomněl na staré indiánky. (20.12.2011)

Koprodukčný film Japonska a Mongolska natočený k 800. výročiu zjednotenia mongolských kmeňov pod Džingischánom - čiže prakticky k výročiu založenia Mongolska. Film zobrazuje Džingischánov život od okolností okolo jeho narodenia až po vpád do Číny a zozačiatku sa vyvíja pomerne dobre a historické udalosti dobre zapája do príbehu (iba s minimálnymi historickými chybami). Po "náhodnom" nájdení a nepochopiteľnom pripojení sa mladej mongolskej "bojovníčky" (?), ktorá nemá vo filme prakticky nijakú rolu, sa to ale zvrtne a film sa posunie do vymyslenej, fantastickejšej, familiárnejšej a divácky prijateľnejšej línie, v ktorej chcú tvorcovia celou silou vypovedať nejaké posolstvo - napr. o realite života v tomto období a najmä utrpení žien a detí v tých krutých časoch (ktoré samo o sebe nie je zbytočné a jeho spracovanie nie je zlé a stojí za povšimnutie), problémom ale je, že sa to v závere zvrhne na prehnaný emocionálny žmýkač so záverom, ktorý sa histórii vyslovene vysmieva... Problémom sú sčasti aj Japonci - sledovať "Mongolov" ako rozprávajú po japonsky je netradičné, ale nemusí sa to brať ako chyba - problémom je, že všetci herci sa kompletne správajú, rozprávajú, kráčajú, jazdia a aj strieľajú takmer akoby hrali samurajov, len sú oblečení v mongolských kostýmoch, čím vzniká celkom zvláštny dojem... Hudba je väčšinu filmu oslavná a veľkolepá - či už ide o vyhlásenie za Džingischána alebo masakre a krvavé boje, kam sa samozrejme žiadna veľkoleposť vôbec nehodí, no a v závere je plná emócií. Určite treba ale pochváliť masové scény - vo filme údajne hralo vyše 20 000 komparzistov, čo je aj vidieť a menšie neduhy (nereálnosti, identické pády z koní atď.) možno odpustiť. Tu sa ale prejaví ďalšia tak trochu zvláštna vec a to uniformy - všetky armády sú odlíšené často až pestrofarebnými uniformami, čo pôsobí skôr nereálne a rušivo. Film zozačiatku výborne zobrazuje históriu a divákovi predostiera kvalitne spracované fakty, čím ho možno zaradiť zrejme k najhistorickejšiemu filmu o Džingischánovi, v závere sa ale od histórie úplne zvrtne k nereálnej, sentimentálnej, nepravdepodobnej, naivnej, rodinnej a uplakanej fikcii, ktorá má s históriou pramálo spoločné a dramaticky sa od nej odkláňa. Film mal očividne veľké ambície a snaží sa byť veľkolepý aj duchaplný zároveň a sčasti sa mu to aj podarilo, nič to ale nemení na tom, že viaceré scenáristické aj filmárske chyby ho nechávajú na hranici priemernosti. (31.12.2013)

Film není špatný, spíš je jenom nedotažený. Bojové scény začínají velmi nadějně. Dvě masy jezdců se rozjedou proti sobě a střetnou se Ale to je bohužel vše, protože po chvilce se ozve "bitva trvala deset dní" a tím bojová scéna končí. A konec snímku přichází zbytečně brzo, hned po sjednocení mongolů. Poslední záběr je mongolská armáda před velkou čínskou zdí. Škoda. (27.04.2014)