Holiday Inn

To si takhle otevřete DVD v obalu Na titulní straně a jako překvapení uvnitř najdete ještě jedno DVD. Jmenuje se Holiday Inn, nemáte ani páru, co je to zač, ale alespoň trošičku si domyslíte podle účasti Freda Astaira a nápisu, že film získal Oscara za dnes už kultovní píseň White Christmas. Pustíte si na Titulní straně, ale jelikož jsou ty Vánoce, o pár dní později dáte šanci i tomuto snímku - v rozněžněné povánoční náladě, obklopen cukrovím, sedmičkou moravského bílého po boku svoji okouzlující manželku a jakožto ne zrovna fanoušek filmů pro pamětníky s napětím čekáte, co se z Holiday Inn vyklube. Přibližně o 100 minut později jste ještě v o něco rozněžněnější náladě a jste moc rádi, že jste na tenhle film narazili. Romantiky hodně, ale nejde to za hranu trapného kýče, scénář svižný, tance a hudby tak akorát a především humor, který příliš nezestárl. Píseň Happy Holiday z úvodního menu je navíc hrozně odolný ear worm, který mi občas naskočí do hlavy i skoro dva týdny po zhlédnutí. (04.01.2020)

Další z výborných muzikálových čtyřicítek. Dvě velké hudební hvězdy - můj veleoblíbený Fred (zde v takové trochu nezvykle zmetkovské, ale stějně roztomilé roli) a Bing Crosby se svým vánočním šlágrem White Christmas jsou zárukou skvělé zábavy první třídy. Písně s vánoční atmosférou i excelentní vtipná taneční čísla - prostě pohoda se starým dobrým Hollywoodem. Mimochodem scéna, kde alkoholem posilněný Fred dovádí s Marjorie na parketě nemá chybu, někde jsem četla, že se na to skutečmě posílil. Zdě několik nutných odkazů. http://www.youtube.com/watch?v=QEy1PTi-leI&feature=related http://www.youtube.com/watch?v=roX9C4ca4Oc&feature=channel_video_title http://www.youtube.com/watch?v=4qa6Eyfx0mE&feature=related (05.11.2011)

Velmi příjemná podívaná, v níž je všeho tak akorát a kterou si (především) americký divák díky množství svátků v ní obsažených může pustit prakticky kdykoliv během roku. Na souhru Binga Crosbyho a Freda Astaira je radost pohledět, a i když dvě nejlepší scény (opilý tanec a píseň o Abrahamu Lincolnovi) přijdou poměrně brzy, Holiday Inn má co nabídnout i po nich. Třeba tanec s petardami nebo závěr s filmem ve filmu. Ale mohlo to být kratší, to ano... Tři a půl. (21.04.2014)

Zpěvákovi se sametovým hlasem a tváří Binga Crosbyho utekla přítelkyně s tanečním kolegou vypadajícím jako Fred Astaire. Zklamaný zpěvák se z incidentu otřepe po svém a všechen svůj um vloží do podniku "Holiday Inn", který bude otevřený - narozdíl od všech ostatních klubů v USA - jen na svátky, tedy asi 15x do roka. Z jeho nápadu je americká smetánka nadšená, představení jsou vyprodaná a k tomu všemu se hlavní hrdina seznamuje s neznámou zpěvačkou, která stojí po jeho boku nejen na podiu, ale i v životě. Jenže to už klepe na dveře onen starý známý kolega, kterému partnerka zdrhla s milionářem, a úspěšný podnikatel je ochotný udělat téměř cokoliv, aby mu dávný přítel nesebral i novou lásku... Tak nějak by se dal jednoduše shrnout děj tohoto amerického klenotu, který u nás po téměř sedmdesáti letech upadl v zapomnění. Ani já jsem neměla sebemenší ponětí, o čem a jaké Holiday Inn bude, proto jsem nevěřícně zírala už po půl hodině, kdy Bing najednou spustil: "I'm dreaming of white Christmas." Asi světově nejznámější vánoční píseň, vůbec nejúspěšnější píseň jakéhokoliv žánru všech dob a její premiéra se odehrála v jakémsi dávno zapadlém filmečku, kde ji někde na konci první třetiny Bing Crosby bez nějakých fanfár zpívá skromně u piana. Krásné, neskutečně krásné jako ostatně řada dalších originálních scén, kterými je Holiday Inn protkáno (Astairův opilecký tanec, Bingova černá tvář a úžasná píseň během oslav narození Abrahama Lincolna). Proč se sakra podobné filmy netočí i dnes? "Líbí se mi tu s tebou a Lindou." "A my jsme rádi, že jsi tu s námi. Kdy odjíždíš?" (18.07.2009)

Počátkem 40. let už tenhle žánr vypadal na odepsání. Ale Irving Berlin měl ještě v zásobě spoustu úžasných hitovek, jeden roztomilý nápad a Mark Sandrich (velezkušený skoroveterán, který především s Astairem natočil krásné filmy) ještě nevyčerpal svou studnici nápadů. Příběh není příliš podstatný, až na onen nápad s podnikem, který otevírá jen o svátcích. Některá čísla vás dostanou, stejně jako dostala mně: Astairův opilecký tanec, nebo číslo s firecrackery, oslava Washingtonových narozenin, nebo konec ve filmovém studiu, jiná jsou "alespoň" zábavná. Všichni dělají všechno, aby vytvořili dobrou náladu a daří se jim. A "I'm dreaming of a White Christmas...," to už je jen taková třešnička na dortíku. (10.05.2011)