Holiday Inn

Astaire tančí, Crosby zpívá a nádherná vánoční atmosféra útočí ze všech stran... Ztracený klenot. "Souboje" dvou muzikálových velikánů jsem se docela bál, ale nakonec se z toho vyklubal prvotřídní zástupce žánru, ve kterém není nouze o originální ani legendární scény (Astaire tančící silně pod parou nebo jeho firecracker dance + Crosbyho filmová premiéra s White Christmas u hořícího krbu). Dojde samozřejmě i na spoustu špíčkování nebo přebírání dam a závěrečné "ateliérové odhalení" je takřka ultimátní fór. P. S.: Já jsem si hned říkal, že je to ten samý hotýlek jako ve White Christmas. A taky že ano! :) (27.05.2008)

Zpěvákovi se sametovým hlasem a tváří Binga Crosbyho utekla přítelkyně s tanečním kolegou vypadajícím jako Fred Astaire. Zklamaný zpěvák se z incidentu otřepe po svém a všechen svůj um vloží do podniku "Holiday Inn", který bude otevřený - narozdíl od všech ostatních klubů v USA - jen na svátky, tedy asi 15x do roka. Z jeho nápadu je americká smetánka nadšená, představení jsou vyprodaná a k tomu všemu se hlavní hrdina seznamuje s neznámou zpěvačkou, která stojí po jeho boku nejen na podiu, ale i v životě. Jenže to už klepe na dveře onen starý známý kolega, kterému partnerka zdrhla s milionářem, a úspěšný podnikatel je ochotný udělat téměř cokoliv, aby mu dávný přítel nesebral i novou lásku... Tak nějak by se dal jednoduše shrnout děj tohoto amerického klenotu, který u nás po téměř sedmdesáti letech upadl v zapomnění. Ani já jsem neměla sebemenší ponětí, o čem a jaké Holiday Inn bude, proto jsem nevěřícně zírala už po půl hodině, kdy Bing najednou spustil: "I'm dreaming of white Christmas." Asi světově nejznámější vánoční píseň, vůbec nejúspěšnější píseň jakéhokoliv žánru všech dob a její premiéra se odehrála v jakémsi dávno zapadlém filmečku, kde ji někde na konci první třetiny Bing Crosby bez nějakých fanfár zpívá skromně u piana. Krásné, neskutečně krásné jako ostatně řada dalších originálních scén, kterými je Holiday Inn protkáno (Astairův opilecký tanec, Bingova černá tvář a úžasná píseň během oslav narození Abrahama Lincolna). Proč se sakra podobné filmy netočí i dnes? "Líbí se mi tu s tebou a Lindou." "A my jsme rádi, že jsi tu s námi. Kdy odjíždíš?" (18.07.2009)

Velmi příjemná podívaná, v níž je všeho tak akorát a kterou si (především) americký divák díky množství svátků v ní obsažených může pustit prakticky kdykoliv během roku. Na souhru Binga Crosbyho a Freda Astaira je radost pohledět, a i když dvě nejlepší scény (opilý tanec a píseň o Abrahamu Lincolnovi) přijdou poměrně brzy, Holiday Inn má co nabídnout i po nich. Třeba tanec s petardami nebo závěr s filmem ve filmu. Ale mohlo to být kratší, to ano... Tři a půl. (21.04.2014)

Astaire bol veľkým hercom svojej doby, tento film má veľa tancov, no mne prídu na jedno kopyto. Dej nie je tak zaujímavý a svieži, aj keď má originálny nápad, komédiou by som to tiež nenazval. Avšak toto dielo vzniklo v roku 1942 a jeho obsahom je aj nádherná a veľmi úspešná pieseň White Christmas, myslím, že tento film si zaslúži uznanie. Nebola to nejaká veľká zábava, film mi príde priemerný, až podpriemerný, ale má v sebe pár zaujímavých momentov a tak je znesiteľný. (02.02.2013)

Počátkem 40. let už tenhle žánr vypadal na odepsání. Ale Irving Berlin měl ještě v zásobě spoustu úžasných hitovek, jeden roztomilý nápad a Mark Sandrich (velezkušený skoroveterán, který především s Astairem natočil krásné filmy) ještě nevyčerpal svou studnici nápadů. Příběh není příliš podstatný, až na onen nápad s podnikem, který otevírá jen o svátcích. Některá čísla vás dostanou, stejně jako dostala mně: Astairův opilecký tanec, nebo číslo s firecrackery, oslava Washingtonových narozenin, nebo konec ve filmovém studiu, jiná jsou "alespoň" zábavná. Všichni dělají všechno, aby vytvořili dobrou náladu a daří se jim. A "I'm dreaming of a White Christmas...," to už je jen taková třešnička na dortíku. (10.05.2011)