Muž z Londýna

Pre mňa zatiaľ asi najslabší Tarr. Formálne stále precízne naštudované, ale tentoraz sa z toho vytratila túžba vypovedať o stave súčasnej spoločnosti tak markantným spôsobom, že to človeka ohromí. To že s pravdou sa nedostaneš ďaleko je jasné. Údernosť Tarrovej dokonalosti sa nekoná. Možno, že príčinou je aj fakt, že sú tam dosť citeľné postsynchróny a predabovaný herci. To mi dokáže vždy a za každých okolností skaziť zážitok. Ani Víg neposúva tóniny do melancholickej neznesiteľnosti, ale len si tak pohmkáva do scén. Bez rozdielu na to, je to stále pozerateľné dielo s perfektným Krobotom. Len harmónie a Prekliatie sú omnoho lepšie. (15.06.2015)

Tento snímek má klidnou a soustředěnou kameru (chválím), pomalé tempo (nevadí) a dlouhé, opravdu velmi dlouhé záběry, které začnou postupem času nudit, k tomu také velmi dobré herce, jenže Tildy bylo moc málo, opakovaná záda nemusím a co považuji já osobně za nejhorší, že ve mně příběh osamělého nočního hlídače v boudě na nožkách neprobudil žádné emoce. Bylo mi úplně jedno, jak to celé dopadne.. (30.06.2020)

I když byl zatím poslední film maďarského chameleona Bély Tarra nominován na Zlatou palmu v Cannes, "získal" spíše negativní ohlasy. V pořadí již čtvrtý díl z tzv. černé série (moje osobní pojmenování) je oproti předešlým částem dosti odlišný, ve výsledku ale pořád ten starý dobrý Tarr. Maďarský potemnělý postkomunistický venkov vystřídala přímořská železniční stanice a jemu přilehlé poloindustriální město, promáčené a rozblácené cesty měnící se za vydlážděné chodníky, polorozpadlá stavení s často omlácenou omítkou zase za klaustrofobně namačkané řadové domky. Co zůstává stejné, je všudypřítomná putika. Tarrův jedinečný vizuální styl a s ním spojená démonická kamera (tentokrát Freda Kelemena), specifická filmová řeč, zvýrazněná zvuková stopa se záměrně nepřesnými postsynchrony, blíže nespecifikovaná doba, v němž se příběh filmu odehrává, rozličné vnímání času - transcedentního, posvátného versus reálného, nesubjektivního. To vše Muž z Londýna obsahuje, ať už v menším či větším poměru. Na závěr zmíním výkon Miroslava Krobota. Tarr (v tomto ohledu mi trochu připomíná Kubricka) z něj pravděpodobně vymáčkl maximum. Jeho tiše flegmatický, občas výbušně cholerický Maloin je ozdobou, která by mohla české filmové herectví v mezinárodním měřítku posunout zase o kousek dál. Bluntman: Já vím. Více zde: http://25fps.cz/2010/londynske-cernobile-zatraceni/ (13.10.2008)

Muž z anglického mesta vo francúzskom prostredí, vo filme maďarských režisérov podľa predlohy belgického autora, v hlavnej úlohe s českým hercom... tak tomu hovorím filmová globalizácia! :o)) Samotný výsledok vo svojom obsahu až tak medzinárodne síce nepôsobí, ale o to má zrejme film väčšiu šancu upútať pozornosť hlavne náročných divákov v mnohých krajinách. Predloha Georgesa Simonena sa zrejme niesla v duchu typickej "maigretovskej" detektívky tohto autora, avšak tvorcovia filmu vytvárajú ponurú atmosféru až nezvyklým statickým spôsobom s veľmi dlhými zábermi na jedno miesto či minimálne dianie často bez dialógov. Nesnažil som sa odhaľovať skrytý význam všetkých tých abstraktných scén, proste som sa díval a nechal sa voľne viesť dojmami... Napriek doslova šialene pomalému tempu v prvej polhodine ma postupne upútavala typická "starofrancúzska" hudba so sólom na harmoniku, minimalistické herectvo Miroslava Krobota vyjadrované hlavne mimikou, i vedľajšie postavičky z nočného podniku. Pre divákov, ktorí vydržali pozorne sledovať, začína sa asi po hodine rozvíjať aj konkrétny dej s vyšetrovaním zločinu, obhájení (ne)viny i vývojom vzťahov. Osobne na mňa silne zapôsobil napríklad kontrast dvoch nadväzujúcich scén okolo zakúpenej kožušiny pre dcéru - zatiaľ čo jej vychvaľovanie zo strany dvoch svojráznych predavačov vyvolalo vo mne doslova záchvat smiechu, môj úsmev okamžite zmizol pri ďalšej scéne, kde tento úlovok vyvolá v rodine mrazivú hádku, keď Maloinova manželka zistí, že za tú "nádheru" jej muž utratil všetky nasporené peniaze. Celkovo zvláštny prežitok, ale hlavne vďaka veľmi zaujímavej druhej polovici filmu (najmä ohľadom vzťahov v rodine na mizine) napokon i myšlienkovo nasýtený. (70%) (Challenge Tour 2019: 30 dní so svetovou kinematografiou) (20.03.2019)

Béla Tarr a jeho Satanské tango mi stále leží zastrčené v šuplíku a bude asi trvat než se k němu dostanu. Muž z Londýna je skoro to samé až na to, že je to asi o sedm hodin kratší. Prostředí je nádherné, herci jsou mistrovsky vsazeni do děje, hudba je minimální, ale ta časová délka mě uspává. Než kamera projede celý přestupní dok z lodi do vlaku, už jsem skoro spal. Tohle nejsou filmy pro mě, ale strašně moc se snažím je vidět. Proč? Je to film, někdo to natočil a já filmem žiju. Ale teď už je čas jít spát Londýne. (09.07.2014)