Veselý rozvod

Výborně vystavěný scénář se spoustou šťavnatých replik je ideálním půdorysem pro romantickou komedii. Je to naprostá klasika se záměnami i nedorozuměními, ale naprosto to stačí. Taneční čísla nejsou špatná (to na Porterovu píseň Night and Day se dokonce líbilo i mně, a já tanec většinou moc nemusím), jediný problém přišel v závěru, kde je velké taneční číslo, kterého se alespoň na deset minut ústřední pár vůbec neúčastní. To bych s klidem vystřihnul, jenom to filmu ubírá tempo. (03.06.2009)

Tohle byl opravdu kouzelný film. Netušil jsem, že mě klasický Hollywoodský muzikál chytně a ono jo :) Ony totiž ty taneční a pěvecké scény jsou tu spíše do počtu a zapadají do příběhu a hlavně jsou naprosto úžasné. A mimo nich je to klasická romantická komedie s párem, který musí skončit spolu, spoustou komických postaviček (přitroublý italský milovník, světoznalá tetička), vtipných scén a klasickými zápletkami se záměnou identit. Rogersová je fakt krásná, Astaire na první pohled vypadá jako plešatějící trdlo, ale má neskutečné charisma a tančit i zpívat fakt umí. Nejvíce mi to připomínalo naše prvorepublikové filmy v trochu velkolepějším provedení. PS: Oscarová písnička Confidential je fakt chytlavá. (12.05.2016)

Pro mě několik libých skladeb, patřících k tomu desetiletí. A idylický příběh a nezvyklým názvem na tu dobu puritánské USA, tak silně nábožensky založené a přece tak rasově nesnášenlivé... V popředí rodina, jako největší hodnota, což se dělo u USA filmů ještě v padesátých letech, před nástupem kritiky společnosti, a individualismu. (29.05.2010)

Zápletka je sice příjemná, ale tanečních čísel je na můj vkus ne sice příliš, ale jsou velmi dlouhá a dobrá polovina jich nemá zrovna šťávu. Humoru je naštěstí celkem dost, Edward Horton mě hodně bavil, stejně tak italský milovník Erik Rhodes. Ale k tempu filmu mám prostě výhrady, šlo to určitě udělat svižněji. (20.01.2022)

Přiznávám, že filmy Freda Astaira mám rád z nostalgie. Nikdy neexistující, ale dnes už stejně zaniklý svět horních vrstev 30. let nabízí bezstarostný život, proložený řádkou pěkných melodií a tanečních čísel. O nic jiného v těchto filmech nejde. Děj? Zapomeňte na něj. I když se tvůrci poctivě snažili vymyslet nějakou zápletku a ještě ji alespoň zkomplikovat, důležitá je hudba a tanec. Od krásné Porterovy Night and Day po závěrečné velkolepé číslo The Continental si oko odpočine u ladných pohybů a ucho se osvěží hity dávno minulými. Ani o humor nepřijdeme, zmatený právník, roztržitá panička a profesionální italský svůdce sice bránici nestrhají, ale tu a tam úsměv na tváří vyloudí a dobrou náladu jistě přivodí. (03.11.2008)