Veselý rozvod

Pro mě několik libých skladeb, patřících k tomu desetiletí. A idylický příběh a nezvyklým názvem na tu dobu puritánské USA, tak silně nábožensky založené a přece tak rasově nesnášenlivé... V popředí rodina, jako největší hodnota, což se dělo u USA filmů ještě v padesátých letech, před nástupem kritiky společnosti, a individualismu. (29.05.2010)

Zápletka je sice příjemná, ale tanečních čísel je na můj vkus ne sice příliš, ale jsou velmi dlouhá a dobrá polovina jich nemá zrovna šťávu. Humoru je naštěstí celkem dost, Edward Horton mě hodně bavil, stejně tak italský milovník Erik Rhodes. Ale k tempu filmu mám prostě výhrady, šlo to určitě udělat svižněji. (20.01.2022)

Tohle byl opravdu kouzelný film. Netušil jsem, že mě klasický Hollywoodský muzikál chytně a ono jo :) Ony totiž ty taneční a pěvecké scény jsou tu spíše do počtu a zapadají do příběhu a hlavně jsou naprosto úžasné. A mimo nich je to klasická romantická komedie s párem, který musí skončit spolu, spoustou komických postaviček (přitroublý italský milovník, světoznalá tetička), vtipných scén a klasickými zápletkami se záměnou identit. Rogersová je fakt krásná, Astaire na první pohled vypadá jako plešatějící trdlo, ale má neskutečné charisma a tančit i zpívat fakt umí. Nejvíce mi to připomínalo naše prvorepublikové filmy v trochu velkolepějším provedení. PS: Oscarová písnička Confidential je fakt chytlavá. (12.05.2016)

Výborně vystavěný scénář se spoustou šťavnatých replik je ideálním půdorysem pro romantickou komedii. Je to naprostá klasika se záměnami i nedorozuměními, ale naprosto to stačí. Taneční čísla nejsou špatná (to na Porterovu píseň Night and Day se dokonce líbilo i mně, a já tanec většinou moc nemusím), jediný problém přišel v závěru, kde je velké taneční číslo, kterého se alespoň na deset minut ústřední pár vůbec neúčastní. To bych s klidem vystřihnul, jenom to filmu ubírá tempo. (03.06.2009)

Schéma filmu s príjemne rafinovaným scenárom, malým pomerom naivných piesní a čarovných (akčne) stepových tanečných čísel Freda Astairea, vydržala filmu len prvú hodinku. Počas nej som sa celkom dobre zabával, dokonca som mávol rukou aj nad pomerne hlúpučkou zápletkou a miestami labilným dejom. Fred Astaire ale bodoval a film vzal kompletne na ramená len on sám. V závere to už ale nevydržal. Na pomoc mu prišiel smilník Rodolfo Tonetti v podaní excelentného Erika Rhodesa, ktorý do snímku priniesol za tých pár minút pekelný závan skvelého humorného korenia, ktoré film tak nesmierne postrácal. Jeho slovné taliansko-anglické prešmyčky boli dokonalé. Rodolfo však nebol ten, kto tak znehodnotil dobrý dojem z filmu. Finálna polhodinka totiž so sebou priniesla hlavne (pre mňa veľmi ťažko pozerateľné) minúty otravných klasických tanečných variácií a zbytočne dlhých melódií a piesní. Navyše v dnešnej dobre, preplnenej rôznymi tanečnými súťažami typu 'Tanečná horúčka', či 'Let's Dance', si už na podobné čísla jednoducho nepotrpím. Celkový dojem je ale fajn, záverečné rozuzlenie poteší najviac. 70%. (07.05.2009)