Broučci

Brouci mi ukradli dětství, bezstarostnost a naivitu. První setkání se smrtí, bohužel natolik sugestivně podané, že rozlomilo křehký obal nevědomosti. A já tvrdím, že dříve, než muselo. Poetika namíchaná se syrovostí, které do díla protestantský Karafiát uložil, si nezadají s dojmy z literárního odkazu kodaňského citového vytřeštěnce Andersena. V očích čtyřletého Kulyčka jej vlastně řádně překonaly. Knihu dětem nečíst a seriál nepouštět dříve, než se jim samotným vžene slza do očíček při pohřbu nějakého toho rodinného pana Nebožtíka, tak zní má skromná rada, prosím. // Ohodnotit Breberky není snadný úkol. Jako pinďourek bych jim dal nekompromisní odpad, dnes, když jsem již velikým kokotem, nelitoval bych ani osmdesátiprocentní hranice. Tak tedy kompromis. (22.12.2013)

I v dětství jsem měl z večerníčku nehezký pocit, zkusil jsem na YouTube jeden díl a pocit trvá... Autor Broučků, Jan Karafiát byl náboženský velmi aktivní člověk, podle toho vypadá i knižní předloha která je plná náboženské ideologie. Ale protože se psal rok 1965, museli tvůrci vše náboženské z připravovaného scénáře odstranit. (09.10.2018)

Karafiátovy Broučky nám čítávala o prázdninách babička. V podvečer tvá čeládka, co k slepici kuřátka .... Staré loutkové provedení pohádky o rodině, o přátelství, o zodpovědnosti o tom, jak být hodným broučkem a ne škodlivým hmyzem. Když už mají pohádky vychovávat, je dobře, když jsou to krásné a roztomilé pohádky. (11.05.2013)

"Tak co to tady máme v tom testu: Vyjmenovat členy legendární skupiny Beatles." "Aáááááááá...(mávám ledabyle rukou) to je jednoduchý...to byl...ten...no...takový...zpíval to..no ten přece...takový to..."Jestrdej" zpívali...ne..nevzpomenu si.....na jazyku jsem to měl...ufff...to je situace....sto těžkých otázek vyplním (s nekontrolovatelně přeskakujícím hlasem si začínám zoufat) a kiksne to v podstatě na takové triviální otázce..." (projíždím si zklamaně obličej a rozhlížím se, jestli by mně někdo okolo neporadil). Nikdo se k tomu nemá, a tak se urputně ještě jednou zamyslím: "Noooo, to byl takovej...BROUK...co si válí kuličku z trusu a má kolem sebe skupinku malých broučků." "A je to!!! "Já věděl, že to zvládnu!!!" (vítězoslavně řvu na celé kolo). Náhle můj zrak spočine na váze, kde je uschlá květina. S hrůzou v očích jsem zjistil, že je to zvadlý Karafiát, kterému jsem ještě ráno dal přezdívku Jan. Nechápu, jak se to mohlo stát, ale květina to má za sebou. Je to kruté, ale ne zase tolik, jako když všichni broučci pomrzli.To mně neměl dělat. A příště budu zpívat "Rozvíjej se poupátko" a třeba ta květina obživne a s ní i celá kolonie mrtvých broučků. Budou zase živí a zdraví a s nimi i Aninka. 60% (20.01.2014)

Musím se napřed přiznat chtě i nechtě že i mně tenhle Český večerníček neminul, a že nepatří mezi mé nejoblíbenější a ani oblíbené i přesto že rodiče a prarodiče zkrátka předešlé generace ho i s knižní předlohou milovali. Neměla jsem ho ráda za 1. kvůli hrozné nudě námětu který mněl být jako pohádka spíš než jako dokument o broučcích zkrátka o všemožné hmyzí havěti a v dnešní době navíc jedovaté přilétající odněkud ze špinavých zemí a za 2. Kazit dětem radost z bezstarostného dětství a traumatizovat je v předškolním věku povídáním o životě a smrti bylo odporné i přesto že v dřívějších dobách to bylo normální jenže ne vše  co bylo normální dřív by už dnes mělo být také normální jestli že chceme  aby šla doba ku předu a k lepšímu. (24.08.2023)