Diablova dielňa

Nekvalitně natočený film, ve kterém se nestane vůbec nic zajímavého. A celé to má ošklivý vizuál. Salmon Sorwitsch byl za druhé světové války králem padělatelů. Jeho židovský původ ho dostal až za brány pekelných koncentračních táborů. Tam ho párkrát přetáhli obuškem přes hlavu, abychom věděli, že život v koncentráku je krutý, jinak hodoval, náckům kreslil obrázky a posléze  na jejich příkaz pro ně vyráběl bankovky různých měn. První velká potíž nastala v samotném představiteli hlavní role. Ve tváři Karla Markovicse jsem marně hledal jakékoliv ruské a židovské rysy. A jelikož ve filmovém světě ztvárnil nacistického ministra propagandy Goebelse, tak daleko lépe by se svým vzezřením zapadl do tábora nacistických pohlavárů. A špatný výběr na hlavní roli korunovalo jeho úděsné herectví, kdy si celý film vystačil s jedním kamenným výrazem. Dalším problémem byla slabá výpravná stránka filmu. Kulisy obávaných míst sestávaly z ledabyle stlučených prken příbytků vězňů, kdy se v podstatě nevyskytoval nějaký komplexní záběr celého areálu. A nějaká hrůza z vyhlášeného místa smrti na mě fakt nedýchla a nedolehla ani omylem. Vězni dobře živení, žádné hladové dny se zrovna moc urputně nekonaly. Celý film má formát nekvalitně natočeného televizního filmu, kdy všichni účastníci odvádějí průměrné až nevýrazné herecké výkony. Z postav mně žádná neutkvěla v paměti. Dost směšně působily, to se mně opravdu chtělo smát, některé skutečnosti, jako třeba když padělané bankovky byly (záměrně) podstoupeny kontrole expertů nad experty a nikdo nepoznal, že se jedná o falsifikáty. Neskutečně debilní! Nejlepší byl námět, na poměry žánru poměrně neotřelý. To by se ale musel k jeho realizaci najít kvalitní režisér. Stefan Ruzowitzky nedisponuje zajímavým režijním rukopisem. Ve výsledku je film pěkný blábol. 4/10 (26.01.2023)

Základem diváckého úspěchu je silný příběh vycházející ze skutečnosti. Ani se nechce věřit, že ho filmaři nevyužili dřív. Symbolika rulety hazardéra Salmona Sorwitsche je využita i v úvodním a závěrečném zarámování příběhu do poválečného vzpomínání. Kladem je přiměřená délka, autentičnost - davové koncentráčnické scény jsou hodně působivé. Zajímavá scéna je při osvobození lágru, kdy proti sobě stojí dvě skupiny Židů. I když se navenek zdá, že Sorwitschova skupina využívala ze své pozice určitá privilegia, tak zásah nacistů (střílení při hře stoního tenisu, " rádobyhumánní ochrana" před nákazou TBC) vždy připomene, že Sorwitsch a spol. byli pouze loutkami. (21.05.2010)

Snímek mě samotného pozitivně překvapil. Je to příklad toho, že se dobrý film dokáže natočit i za relativně málo peněz. Karlovi Markovicsovi sedla role Salmona Sorwitsche skoro jako Hughovi Lauriemu Dr. House.Vžil se do ní a já mu věřil že je králem padělatelů anglické libry a amerického dolaru. Jen ten začátek, který nám prakticky prozradí co bude následovat je trošku nešťastně zvolen a taky příliš rychlý konec. (27.03.2008)

Ve filmu mi nesedl snad ani jeden herec a ani kamera nebyla to pravé ořechové. Ale po shlédnutí musím dát poctivé 4* za krásný a zajímavý děj, protože ve válečných filmech už není moc co vymýšlet. Boužel v některých pasážích jsem se trošku nudil a to má film jen něco kolem 90 minut. Neumím si moc představit kdyby měl být snímek delší. (04.06.2010)

Už jen to originální, neokoukané a nevyužité téma filmu mě příjemně překvapilo. Po řemeslné stránce opravdu výborné, akorát dějově to mohlo být více propracované. Co se týče hlavního hrdiny (resp. jeho představitele), tak já jsem spokojený; opravdu vypadal jako Ž(ž)id a navíc na mě působil jako sympaťák. Navíc se mi líbil i morální úkol pro diváka (padělat, či nepadělat; sabotovat, nebo nesabotovat) a také konec (pointa se může zdát trochu skrytá, ale přitom je jasná a lidská ;-)). Hodnotím lepšími 4*; k plnému počtu toho moc nechybělo. (04.03.2009)