Délka polibku devadesát

Moskalykova snaha po satirické komedii? Zasmál jsem jen jedinkrát při vyplňování dotazníku - Vaše činnost za okupace... Kolikrát jsme takové nesmyslné formuláře vyplňovali. Dnešnímu divákovi tenhle film neřekne vůbec nic, já se ho aspoň snažil pochopit v kontextu poněkud uvolněné doby 60. let, kdy bylo dovoleno do nepravostí tepat, ale jen opatrně, soudruzi; takže socialistický byrokratismus vytvořil Úřad, který sledoval, jak se budou rodiče paterčat chovat po svatbě, aby ho mohl prezentovat jako zářný příklad. Současně však pan Hofman (scénárista) vytvořil nevědomky viagru půl století dřív, než byla skutečně objevena. Místy mi to trochu připomínalo nepovedeného Felliniho (Cabiriny noci?), stříknutého surrealismem. Jedna hvězdička s přimhouřením oka. (03.01.2016)

Řekla bych, že se jedná o poměrně vydařenou parodii na socialistické plánování a s tím související podporu růstu porodnosti za každou cenu. Některé situace jsou sice poplatné době vzniku, stále jich však zůstává relativně dost nadčasových. Nejde sice o žádné velké umění, ale jako kousavá satira do samotného nitra komunistického režimu tenhle film funguje docela dobře. (65%) (28.11.2023)

Překvapuje mne nízké hodnocení (zatím hodnoceno 15 uživateli). Film pokládám za zdařilou satirickou komediii, nesklouzává do nepřijatelné trapnosti, což může být u satir problém. Za hereckou jedničku zde pokládám O. Krejču, který zde ve své postavě jednoznačně zářil se svými pohotovými funkcionářskými frázemi a klišé. Já jsem se bavil. (14.08.2009)

"To jsou naše první socialistická paterčata a po nich budou náledovat další!"                                                                  Bezvýznamný mladý pracovník se marně snaží sehnat byt. Nikdo mu nevěnuje pozornost, ale vše se obrátí doslově naruby, když jeho žena porodí patečata. Najednou se dostávají na výsluní, je jim přidělen krásný rodinný domek, je jim přidělat osobní tajemník, je svolána tisková konference. Absurdita života v socialismu v kostce. Je pravda, že řada vtípků časem zaniká, ale v roce 1965 mít doma prakticky všechno na dálkové ovládání byla velice slušná nadsázka. To neměli ani straničtí funkcionáři. Demolice vily odhaluje řadu nahrávacích zařízení. Na svou dobu VELICE odvážná satira! Krásná byla i tisková konference, kde řadu jemných inteligentních vtípků místní uživatelé zřejmě vůbec neodhalili..                                                       Uživatel sator se mýlí, Oldřich Vlach si zahrál víc hlavních rolí, okamžitě se mi vybaví Cena medu a Nepodepsaný knoflík. Na divadle hrál hlavní role v Králi Ubu, Procesu a Macbeth, v roce 1978 získal ocenění Literárního fondu za hlavní roli v Hamletovi. (10.02.2015)

Strašná, totálně nesmyslná komedie. Sálá z ní křečovité budovatelské nadšení, jak kdyby se psal rok 1950. Povinný optimismus a jásání na povel. Komunističtí papaláši v černých brýlích (v čele s nepříjemným Krejčou), jak nějací zápaďáci - jak pěst na oko. Hloupé vtipy, které se opakují třeba pětkrát za sebou (zkraty - toto slovo se hodí na celý film). Maminka porodí paterčata, ale jako by je neměla. Po nastěhování do rádoby chytrého domu se o ně okamžitě přestane starat a spolu s nešikovným tatínkem, rekordmanem ve výrobě zmetků, zkoušejí vesele mačkat různá tlačítka spíše v hotelu než ve vile, protože vedle rodinky tam bydlí i pět sestřiček, prostitutky a další pakáž. S velkým sebezapřením jsem vydržel do půlky, ale dokoukat se to fakt nedalo. Zkusil jsem ještě pár sekvencí z druhé poloviny a tam šlo zase o nějaké rozmnožování králíků nebo co, takže nesmysl na entou pokračoval. (19.11.2017)