Láska v čase cholery

Po tom, co jsem si tady přečetl komentáře a recenze hodnotící dvěma hvězdami a níže, čekal jsem opravdu filmovou verzi Esmeraldy. Kupodivu to ZAS AŽ TAK ŠPATNÉ nebylo. Ano, je to celé hrozně naivní a scénář nedomyšlený, ale na film se aspon díky slušné kameře pěkným barvám dobře kouká. Fermina nebyla žádná krasavice, ale Bardema mám rád. 2 a půl hvězdy. (12.07.2009)

Doufali jste, že když se vymaníte z područí nutných návštěv u prarodičů, nezasáhne vás telenovelácký mor přímo mezi oči? Chyba lávky. Mike Newell totiž v knihovně narazil na klasiku G. G. Márqueze a ta mu nepochybně učarovala natolik, že čapnul kameru, hurónsky prázdný scénář a s vidinou velkorozpočtové romantiky, která překoná staletí, se vydal do Cartageny, kde… zprasil, co mohl. Ne, nebudu se mu posmívat ze neuvěřitelný pád z žebříku, Bardemovu poškrábanou zadnici a ani za ty k pláči nepovedené masky, nafackuji mu za úplně jiné věci. A věřte, že jich není málo. Newell je kýčař a pokud jste to nikdy předtím nepostřehli, vypálí vám Cholera oči. Do hněda zbarvené obrázky jak z nejděsivějšího snu prezentují jihoamerickou krajinu přesně tak, jak by to udělali místní filmaři, kdyby měli na Josého, Esmeraldiny, Carlosovy či Emanueliny eskapády 100 milionový rozpočet a pět set komparsistů k tomu. O to ale nejde. Jde o to, že Newell selhává už v samotné podstatě filmu. Romanci. Osudový pohled je v jeho rukách ještě prkennější než Potterovo seznamování s Cho Changovu a přeskočení jiskry byste v něm nenašli ani tou nejvyleštěnější lupou. Mezi postavami není chemie, cit, ani vášeň. Bardem jen chodí okolo, občas se pozvrací a vyznává své milé lásku až za hrob. A když mu stejně zdrhne s jiným, rozhodne se na popud sexuální příhody v kajutě lodi (wtf moment, na který se nezapomíná), osouložit vše, co mu bude ochotné rozepnout poklopec. O sex je sice postaráno, ale o zábavu sotva. Ani Bardem totiž nezvládne uhrát plochou a totálně nezáživnou postavu, která nemá nic jiného na práci, než se procházet s připitomělou buřinkou po ulicích a neustále brečet mamince na rameni. Na romantických filmech je nejsmutnější, když vás ve finále nechají chladným, problémem Cholery je, že je chladná od začátku do konce a podělalo se na ní úplně všechno. Newell stále zůstává rutinérem bez fantazie, scénárista zůstal až příliš věrný knižní předloze a lidé zodpovědní za casting si při výběru herců vybrali hodně slabý den. 3/10 a jestli mi někdo řekne, že jsem barbar, který nectí literární klasiku, osobně mu nechám pustit soundtrack, z něhož mám ještě teď třesavku. P.S.:Jestli po tomhle přistane Newellovi na stole Prince of Persia, obviním Bruckheimera ze senility. (15.01.2008)

„To nie je láska. To je šialenstvo.“ O každom druhom filme podľa knihy sa hovorí, že predloha je nesfilmovateľná (MANDOLÍNA KAPITÁNA CORELLIHO, HANNIBAL...), ale ja som mal tento pocit iba z Márqueza, zástupcu magického realizmu. Jeho hrdinovia prežívajú všetky mysliteľné (a hlavne nemysliteľné) veci a pocity, no väčšinou zostáva pri slovách; „fyzicky“ sa toho deje málo. Preto bolo v určitom zmysle šialenstvom (hoci odvážnym, ale to nie je v tomto prípade dôležité) sfilmovať Márquezovu Lásku v čase cholery. V nej dvaja muži naprieč desaťročiami bojujú o jednu ženu uprostred pohnutých historických udalostí spisovateľovej milovanej Južnej Ameriky. Bohužiaľ, národného pokladu sa chopil s prepáčením hlúpy Hollywood. Ten z románovej klasiky o sile lásky prevzal len pompézny vizuál. Dokonca aj kvalitní herci (zďaleka najlepší je Liev Schreiber, ktorého postava však vôbec nie je dôležitá) sa strácajú pod nánosom jedných z najbizarnejších masiek, aké som za posledný rok videl. Ale svoje svojské čaro to teoreticky má (nie iba za monumentálny „útek pred láskou s otcom“). (31.01.2009)

*Pozor, spoiler!* Chlapík za mlada prežije nenaplnenú prvú lásku. Celý život potom bolesť z nej potláča preťahovaním stoviek žien, aby sa mu nakoniec na staré kolená podarilo pretiahnuť aj onu prvú, a mohol to okomentovať slovami: „Na toto som čakal celý život.“ Romantický záber na odplávajúci parník na rieke, koniec 140-minutového filmu. A ja sa pýtam: Čože??? (24.01.2008)

Drze si tu dovolím tvrdit, že ti přítomní, kteří se tady ohánějí argumentem, že Newellova adaptace totálně zprznila Marquezovu předlohu, dotyčnou knížku ani nečetli. Podle mě film věrně předlohu následoval (i nějaký ten filmový magický realismus by se tu našel...). To, co se zdálo ve filmu kýčovité a trapné, působilo tak i v knize. Film se mi jako celek líbil, kriticky hodnotím přehnanou délku a výběr hlavní představitelky – krásou ani hereckým uměním rozhodně neoplývala. Chválím soundtrack, který si asi pořídím (kdo by se hodil pro film odehrávající se v Kolumbii podle klasiky kolumbijské literatury víc než Shakira?). (06.03.2008)