Verejný nepriateľ č. 1: Epilóg

Rozhodně lepší než jednička, kde ještě Mesrine musel řešit jestli třeba jako nepracovat poctivě, jestli nevést slušnej život a takový podobný nesmysly, tady už je prostě gangster se všim všudy a užívá si to ve velkým stylu a to obzvlášť na začátku, kdy akce střídá akci a Mesrina nic netrápí a stává se z něj i přes kriminální činy populární hvězda. Bohužel se ale druhá půlka už trošku přespříliš zvrtne k jeho revolucionářským choutkám a je z toho celkem blbost, ale i tak musim hodnotit líp než jedničku a musim uznat, že Vincent Cassel ukázal, že rozhodně hrát umí (19.04.2009)

Ve Francii nikdy před sebe na semaforu nepouštějte Renault-Saviem, protože nevíte, jaké překvapení se skrývá na korbě pod plachtou. U nás zase nepouštějte jejich zrezivělé licenční kopie, už kvůli tomu smradu.. Mesrine po návratu domů osciluje mezi Michaelem Scofieldem, Che Guevarrou a S.B.Cohenem, aby nakonec zemřel, tak jak žil - sám, postradatelnější než pudl a alespoň na správné straně vězeňské zdi. Richet kolečko vložil, stroj perfektně šlape, přesto jsem v něm slyšel občasné zaskřípání. Nicméně tyto francouzské hodinky s oldschoolovou patinou si bez diskuze zaslouží čas od času z kapsy vytáhnout.. (Ten "ježíšovský" poster na Epilog je skvělý) (15.07.2009)

Tak tomu se říká jízda. Po táhlém "prologu" pojatém až dokumentaristickým stylem konečně přichází "epilog" s jasně definovanou hlavní postavou. Je to něco jako když sledujete seriál, první díl vám v podstatě říká: "Ano, tohle je Jacques Mesrine. On je lupič, víš? On to neměl v životě lehké a tohle jsou důvody, proč si vybral život, jaký si vybral." Když se na ten seriál podíváte o nějaké čtyři týdny později, už vás nezdržuje s tím, kdo je kdo a proč tahle postavička dělá to, co dělá. Prostě to máte vědět a hotovo. Stejně tak epilog by asi nefungoval bez prvního dílu, s ním je ale téměř bezchybný. Je sříravý, sarkastický, akční, dramatický, má stylovou hudbu, charismatického představitele hlavní role, schopného režiséra a hlavně disponuje postavou, která vás zaujme a já jí dokonce první polovinu filmu fandila. Takhle mají vypadat gangsterky. (06.01.2009)

Výrazně lepší než první část a to jak po stránce děje, tak hlavně i co se týče prokreslenější psychologie ústřední postavy, jejích pochybných motivací a vztahu k okolnímu světu. Přesto se ale neubráním dojmu že masivní zkrácení a složení Mesrina do jednoho filmu bez některých hluchých míst a méně důležitých akčních vložek by mu dosti prospělo. 8/10 (12.02.2010)

Co jsem napsal o první části, platí i pro Epilog. Ten však nabízí od všeho mnohem víc. Mesrine dokončil svou proměnu v ukázkového gangstera a druhý díl tak přitvrzuje nejen v elegantním/inteligentním humoru (konverzace s detektivem, soudní síň), ale i akci (celá první polovina se točí kolem neuvěřitelných Mesrinových manévrů – ať už útěky z vězení, vyloupení kasina nebo honičky s policií). Přibylo i hodně vynikajících scén (setkání s francouzskými vesničany - nelze si nevzpomenout na Bonnie a Clydea, interview, rozhovor s dcerou a samozřejmě ta závěrečná…). Tvůrcům se ale moc nedaří naroubovat na příběh moment, kdy Mesrine přestane "ždímat systém" a objektem jeho zájmu se stává něco poněkud jiného. V tu chvíli příběh také opouští Mathieu Amalric a je to znát… Viděl jsem oba díly bezprostředně za sebou, proto Veřejného nepřítele považuji za plnohodnotný epos, bez jedné či druhé části takový pocit nezaručuji. Jako celek tedy skutečně jeden z nejzajímavějších filmů roku. P.S. Když zazní Non, je ne regrette rien, je jasné, že pro Cassela bude Mesrine tím, čím byla Edith Piaf pro Marion Cotillard. 80% (FFF 2008) (21.11.2008)