Verejný nepriateľ č. 1: Epilóg

S výnimkou poslednej scény druhý diel nemá veľa extra silných momentov. Celkovo sa to dalo skresať na hodinu a nemusel by sa film deliť na dve časti. Problém je pri porovnaní s prvým filmom pozvoľné tempo a veľa zbytočných scén a línií. Napriek tomu je tu mnoho motívov, ktoré sú nedopovedané a mohli byť (Mesrinova dcéra, komisár...). V druhom diele Mesrine prelomil ďalšiu hranicu: opil sa slávou a z vraha a gangstra sa stal nafúkaný pseudorevolucionár. A začína strácať všetko, čo mal, vrátane empatie, že je to proste len jeden zasraný hajzel... (23.03.2009)

Tak tohle už byla jiná káva. V porovnání s ,,jedničkou" se zde už jednalo jen o čistou akci. Jednička však nesla tíhu úvodu a a počátky a důvody Jasquesovi kriminální kariéry. V podání Vinceta Cassela byl pro mne Jasques nesmírným sympaťákem byť to byl gangster. Některé jeho nápady stejně jako v prvním dílu však člověk nechápal a stejně tak jeho myšlenku, že je revolucionář zloděj. Například přepadení nejstřeženější věznice s bazukama, její rozstřílení a osvobození vězňů z různých revolučních frakcí... Pokud sympatičnost hlavního hrdiny byla záměrem tvůrců, pak se jim to beze zbytku podařilo. Film nemá chyby. Dobová prostředí (obleky, auta, účesy, hudba atd...) vše je dokonalé a vše se časem mění. Jean zde skutečně při každé akci vypadá jinak, převlek stíhá převlek. Navíc stárne, a tak už to není ten štíhlý voják z Alžíru, ale taťka s kotletama a ke konci i pořádným pupkem :-) Super. (23.07.2011)

Vincent Cassel mi vytesal do lebky díru majzlíkem, takovejhle hereckej koncert už jsem dlouho neviděl, Mesrine se na plátně doslova zhmotnil! Navíc jeho život by si nevymyslel ani ten nejbláznivější scénárista, takže i kdyby měl Veřejný nepřítel třeba deset částí, pořád by bylo na co koukat. Já jsem ale vděčnej i za tyhle dvě, které ač to všechno berou hopem, jsou naprosto famózní. Hlavně ta neidealizace hlavního hrdiny. A myslím, že nemá smysl (Stejně jako u Kill Billa, Krvavého pobřeží a zřejmě stále častěji) brát Veřejného nepřítele jako dva filmy, když tvoří jednotný celek a jedna část by bez druhé nefungovala! (02.07.2009)

Jacques Mesrine, pardon, vlastně Merine, byl národní celebritkou, kterou znal každý. Byl neo Robin Hood, bohatým bral a na chudé sral. Lehkomyslný a drzý "revolucionář", který svými moresy přiváděl k šílenství nejen celou Francouzskou policii. Několikrát utekl z vězení a všechny přelstil. S takovou postavu člověk prostě musí sympatizovat, avšak pouze na filmovém plátně. __ Druhý díl je povedenější, stylovější, svižnější, víc vystihuje Mesrinovu psychiku a hlavně ukazuje, co to bylo za člověka, hlavně teda díky výbornému výkonu Cassela, který se tady předvedl mnohem víc, než v Part 1. Za první díl čtyři a za druhý pět, takže za celou výbornou serii dávám šest hvězdiček. (20.01.2009)

Ve Francii nikdy před sebe na semaforu nepouštějte Renault-Saviem, protože nevíte, jaké překvapení se skrývá na korbě pod plachtou. U nás zase nepouštějte jejich zrezivělé licenční kopie, už kvůli tomu smradu.. Mesrine po návratu domů osciluje mezi Michaelem Scofieldem, Che Guevarrou a S.B.Cohenem, aby nakonec zemřel, tak jak žil - sám, postradatelnější než pudl a alespoň na správné straně vězeňské zdi. Richet kolečko vložil, stroj perfektně šlape, přesto jsem v něm slyšel občasné zaskřípání. Nicméně tyto francouzské hodinky s oldschoolovou patinou si bez diskuze zaslouží čas od času z kapsy vytáhnout.. (Ten "ježíšovský" poster na Epilog je skvělý) (15.07.2009)