Núdzový východ

Sam Mendes a jeho režijní rukopis... Americká krása posunutá historicky do svého prenatálního stadia 50. let. Sam Mendes točí vlastně skoro pořád o tom samém, neboť významově je Nouzový východ dalším faktickým důkazem poznání, že pilíř amerického snu tkví v lepším případě v sebeklamu anebo v případě horším v zoufale sebezničujícím hraní role týkající se dosaženého společenského statusu... Podobné filmy: Americká krása, Hodiny, Kdo se bojí Virginie Woolfové? (03.05.2009)

Pokud každý den docházíte do zaměstnání, které vás nebaví, netěší, pokud máte pocit, že vám život jednotvárně protéká mezi prsty, pokud si myslíte, že – slovy jedné z postav – pouze utíkáte před beznadějnou prázdnotou života tady a pokud sbíráte odvahu s tím už konečně něco udělat, tak tenhle film vás vnitřně smete. Emocionální pecka, která má mnohem blíže k ´Americké kráse´, než se na první povrchní pohled jeví a to díky dilematům, které musely řešit hlavní postavy v obou filmech (i když hlavní motivace byly rozdílné). A ty mezilidské vztahy, které se během filmu s neskutečnou silou vyhrocují, vás přidusí jako oprátka kolem krku. Film, který co do emocí a hloubky strčí do kapsy všechna vztahová dramata za několik let dozadu. Dle mého nejlepší Mendesovo filmové dílo s velkým D. (31.12.2008)

Asi hodinu som sa urputne bránil, pretože som sa nevedel rozhodnúť, či je toto čudesne tetrálne, akosi neprirodzené a vlastne od reality odtrhnuté poňatie zámerom (so snahou priblížiť sa 50. rokom nielen dobovým zasadením, ale aj štýlom), alebo to Mendes jednoducho tentoraz netrafil. Navyše je to predvídateľná zbierka klišé príbehov o manželskej kríze. Postupne sa mi však film vďaka intenzívnemu hereckému nasadeniu Lea a Kate dostal pod kožu a ku koncu sa dokonca dostavila istá katarzia a dojatie. 7/10 (03.05.2009)

Instantní deprese, která točí na kolovrátku ten nejzajetější pohled na padesátá léta. Nouzový východ nepřidává v podstatě nic k tomu, čím se listuje v každé společenskovědní knihovničce, uvažuje jen v prověřených intencích jiných děl, od beletrie, přes Betty Friedan až po pár minut z Hodin (i ty přitom stihly vyjádřit vše, co museli Mendes a spol. polopaticky vysvětlovat celé dvě hodiny). Tahle látka možná měla smysl v šedesátých letech, dnes je ale už notně oprýskanou sondou do dávno probádaných končin. Teritoriem dobrým leda pro skoro-divadelní exhibici, s neomezeným prostorem pro herce, které v mezích "filmovosti" drží jen řemeslně skvostná a rytmicky vychytaná Mendesova režie. Nezapírám, že užvaněné filmy já obecně nerad. Nevím, proč se musí vše hlasitě deklamovat, proč opakovat každou myšlenku, proč ji do zemdlení převalovat v ústech, prostě zaklínat se do literárního výrazu, kdy se všechno říká nahlas nebo se to polopaticky vyobrazuje, namísto toho, aby se prostě konalo - zavání to impotencí jak postav, tak autora (viz Na dotek nebo méně Tajemná řeka). Nouzový východ je opravdu vzácným reliktem, jenž kloubí prvoplánovou a přespříliš hladkou mendesovskou rutinu (vždyť i ten konec jsme už dvakrát viděli!) a velmi doslovné psané slovo. To pracuje i s postavou blázna, co na rozdíl od ostatních všechno vidí a nebojí se o tom mluvit... což je vyprávěcí prvek, který možná fungoval v renesančních alegoriích, i v dnes už tak krotkých filmových podobenstvích z 60. let minulého století, ale dnes? Dnes už je takový postup naivní. Anebo rovnou blbý. (04.02.2009)

Trochu jsem měl obavy, jak ten přeslazenej páreček z Titaniku bude do týhle Americký krásy z 50. let pasovat. Obavy byly zbytečný. Leonardo DiCaprio obstál celkem se ctí a Kate Winslet byla podle mě výborná. Příběhy o frustraci ze zkurvený práce, kterou nesnášíte, z nudnýho stereotypu každodenního života a touze to změnit mam rád, protože mam pro takový téma pochopení. Filmu bych vytknul, že se zejména v první polovině dost vleče a já se chvílema nudil. Navíc se přímo nabízí srovnání s Americkou krásou a ta je podle mě minimálně o tu 1 hvězdičku lepší. Nicméně Mendes na mě udělal dobrej dojem, takže se teď na jeho tvorbu zaměřim. (22.01.2010)