Núdzový východ

Fantastická vzťahová dráma, pre mňa najlepšia vo svojom žánri a o niečo lepšia než ospevovaná Americká krása. Kate Winslet v úlohe nespútanej ženy, ktorej vzbrklé úsudky sú pre konvenčné obyvateľstvo nepochopiteľné, no neváha obetovať čokoľvek, aby jej manželstvo neskončilo v nenávidenej rutine. DiCaprio čoby muž, vsádzajúci viac na istoty a zodpovednosť než na snahu vytiahnuť svoj život z jednotvárnosti - mimochodom, herecky je tak dokonalý, že minimálne oscarová nominácia by mu pristala. Núdzový východ je trpkou, beznádejne pravdivou satirou na všetky manželstvá, ktoré zakotvili v bezvýchodiskovej každodennosti, akékoľvek úsilie uniknúť z dosahu všednosti a obyčajnosti je vopred zmarené. Dojemná pomalá Newmanova hudba vynikajúco vystihovala pochmúrnu atmosféru filmu a najviac som si, samozrejme, vychutnávala Lea a Kate, ktorým som všetky ich herecké pózy ani na sekundu neprestala veriť - ich vzájomná chémia je výborná a perfektne vybalancované dialógy mi na niekoľko dní zaťažili myšlienky. Emocionálne vypätý, najlepší Mendesov film. (12.07.2012)

Sam Mendes a jeho režijní rukopis... Americká krása posunutá historicky do svého prenatálního stadia 50. let. Sam Mendes točí vlastně skoro pořád o tom samém, neboť významově je Nouzový východ dalším faktickým důkazem poznání, že pilíř amerického snu tkví v lepším případě v sebeklamu anebo v případě horším v zoufale sebezničujícím hraní role týkající se dosaženého společenského statusu... Podobné filmy: Americká krása, Hodiny, Kdo se bojí Virginie Woolfové? (03.05.2009)

Scénář: Justin Haythe .. Silný životní příběh mladého manželského páru z předměstí ždímá Sam Mendes po svém, ale více než jeho snažení mě zaujímá obratná práce Deakinsový kamery a Newmanův jemný hudební podklad. A vedle toho samozřejmě herečtí velikáni - Leonardo DiCaprio (netřeba více vyzdvihovat, hraje zase perfektně) a Kate Winslet (které to tentokrát navíc při hraní i zatraceně sluší), kteří se po letech vrací bok po boku ve skvělém, zralém filmu, který si bude ale obtížněji hledat ideální diváky, protože touhle vyobrazenou společenskou cestou - vojna/válka, těhotná přítelkyně, svatba, dům a společný (prázdný) život se všedními problémy a ztrácejícími se sny - dnes už prochází podstatně menší část populace. Ani já jsem nebyl zrovna emocionálně ždímán, ovšem v jednotlivostech je film pravdivě výmluvný jako málokterý. A teď někdo (co ty Same?) šup na Chesilskou pláž. 75%. (31.12.2008)

Kate! Je nadpozemská. Leo dobrej, ale v mých očích za ní jen povlává a nejsem si jistá, jestli by bez ní tak trochu nepovlával i film. Každopádně látka je to hustá a neni potřeba bejt sto let v manželství, aby to pocitově dalo, stačí nebejt dub, stačí nechat na sebe působit tenzi ženský postavy, která chtěla změnu, protože "kdo řekl, že to takhle musí být? kdo stanovil ta pravidla?", a je ochotná jet do tramtárie a neznáma, nechat muže hledat se a sama s láskou makat, jen aby jim to nechcíplo, aniž si všimnou, zatimco muž je posera, což mu nevyčítám, strach je lidskej, ale on nejen že nemá koule ani křídla, on je pokrytec. A nakonec musí přijít blázen, aby to řekl jim a aby to řekl i nám - jak se věci mají. Bolavej a silnej zážitek a do knihy jdu, i kdybych u ní měla vypustit duši. PS: kniha desetihvězdičková, doporučuju! (27.01.2009)

Ten film by obstal aj ako iba samotna studia porovnania s Titanicom - cim myslim to, co Leo s Kate ako filmovy par predstavovali svojim vztahom voci spolocnosti v oboch filmoch. Revolutionary Road ukazuje, ako mladicke sny mozu tvrdo narazit, ako sloboda moze byt uvaznena, idealy zaslapane vlastnymi chodidlami a ako sa s nadherneho a aj pre okolie hodnotneho kvetu lasky stava burina, ktora zivot okolo seba dusi (dokonca aj postavy Kathy Bates - co by ciastocneho katalyzatora osudov ustrednej dvojice maju do bodky opacne charakterove vyznenie). Tento film vsak smerom ku mne obsahoval az neprijemne vela momentov, v ktorych som ciastocne nachadzal spojitosti s vlastnym zivotom (uvahami i strastami) az do miery, ze som miestami musel uhybat pohladom a vnutorne sa triast neprijemnym mrazenim. Parkrat som sa dokonca pristihol, ze by som bol velmi vdacny, keby ma tento film nechal emocialne chladnym... . (01.01.2009)