Epizódy(13)
-
Skok do neznáma (E01)
-
Žerykovo cvičení (E02)
-
Zlatý dřevák (E03)
-
Žerykovi k narozeninám (E04)
-
Mikuláš (E05)
-
Příliš Štědrý večer (E06)
-
Co je to halekačka (E07)
-
Zemětřesení (E08)
-
Si pořádně zařádit aneb není nad duet (E09)
-
Udobření (E10)
-
Spejblovi k narozeninám (E11)
-
Hurvínek zas jednou šaškuje (E12)
-
Vysvědčení (E13)
Obsahy(1)
Příběhy Spejbla a Hurvínka znají děti skoro na celém světě. Veselé příběhy taťuldy Spejbla, který všechno zná a umí, ale nikdy jeho počínání nekončí bez komplikací. Jeho "vzorného" synka Hurvínka, kamarádky Máničky a její bábinky - paní Kateřiny a chlupatého psa Žeryka. Černobílý seriál.
Názvy jednotlivých epizod :
1. Skok do neznáma
2. Žerykovo cvičení
3. Zlatý dřevák
4. Žerykovi k narozeninám
5. Mikuláš
6. Příliš Štědrý večer
7. Co je to halekačka
8. Zemětřesení
9. Si pořádně zařádit aneb není nad duet
10. Udobření
11. Spejblovi k narozeninám
12. Hurvínek zas jednou šaškuje
13. Vysvědčení
(Karlos80)
Recenzie (45)
Pro mě prakticky nehodnotitelné. Tedy pokud mám být objektivní. Na Hurvínka jsem měl už jako malé dítě alergii a popularitu loutkových filmů Skupova divadla jsem nikdy moc nepobíral. Působilo to na mě užvaněně, uhejkaně, vulgárně a celkově potrouble. Bohužel také nevtipně - vyjma pár replik, ale ty bych na prstech jedné ruky spočítal. Nikdy se mi moc nelíbili ani loutky. Dabing nelibě zní mým uším dodnes - hlavně dětské hlasy namluvené dospělými - ukňákané Máničky a skřehotajícího Hurvínka. Hurvínka jsem dával pouze v jediné podobě - líbila se mi nahrávka Černá hodinka, což bylo ovšem audio, které vyšlo na gramofonové desce. ()
Tyto nejstarší scénky Spejbla a Hurvínka jsou asi nejlepší. Díval jsem se na to teď po letech s dětmi a přiznávám, že jsem se nejednou trhal smíchy, např. když Hurvínek "vaří" na klavír v díle "Pořádně si zařádit". Taky se přiznám, že mne fascinuje, když Hurvínek ve vhodnou chvíli zahýbe vypoulenýma očima... ()
Ten plný počet je silně nostalgický, poněvadž v případě eskapád páně Spejbla a Hurvínka bych potřeboval oči Hurvínka. Tedy ne kvůli jejich báječnému točivému momentu, ale abych byl schopen plně docenit duši dřevěných dětí páně Skupy. Ve věku Spejbla už je trochu těžší se ladit na tóny typicky dětské povídačky, ale přesto jsem se bavil. První černobílá řada je velká klasika a úvodní díl s lyžováním či poslední s vysvědčením jsou pak doslova ikonické. Netuším, jak si dnes vede DSH, ale počítám, že to v té dnešní 3D konkurenci asi nemají lehké. Tady prostě nelze hodnotit jinak. ()
Díky dětem, které dostaly dřevěné loutky, u nás v rodině zažívá Hurvínek se Spejblem renesanci. :-) Hrají si s nimi, poslouchají jejich namluvené pohádky, byly na divadle a občas jsme se mrkli společně na večerníček. Díval jsem se i jako malý. Nebyl to sice můj úplně nejoblíbenější večerníček, ale bavilo mě to. Ideální kombinace loutek, vtipu a výborného hlasu Miloše Kirschnera stvořila tohle nesmrtelné dílo. Pokud něco vydrží desítky let, baví to děti i dospělé a taky to baví několik generací po sobě, nelze dát nízké hodnocení. Viděl jsem asi více různých řad a sérií, nicméně nechám hodnocení všech dohromady u téhle série z roku 1972. ()
Znám od lipových loutek Spejbla a Hurvínka lepší příběhy než přinesla tahle série. Zvláště ty na starých gramofonových deskách byly velmi dobré, ale tady je to spíše dobré na rozjezd před sérií o dva roky mladší a mnohem známější Znovu u Spejbla a Hurvínka. Tam dostaly večerníčkovské příběhy teprve punc vyjímečnosti a byly barevné narozdíl od těchto nebarevných příběhů na kterých je stáří až nepříjemně znát a to hlavně po stránce kvality či spíše nekvality obrazu. Bavil jsem se na 60% ()
Galéria (8)
Fotka © Česká televize / Bohumil Turek
Reklama