Control

Stačí si přečíst Mattyho komentář, nikdo to nemohl říci lépe. Control mi prohloubil dřívější smutek z předčasného konce Joy Division v nevyslovitelnou zoufalost. Nezapomeňte se znovu podívat na 24 Hour Party People, dozvíte se pár dalších detailů o JD. 100% (25.04.2008)

Pocta lanovi Curtisovi na úrovni. Je to film o ňom, nie o Joy Division, ale o ňom, a tak je to dobre. Neukazuje prerod začínajúceho hudobníka na ostrielaného profesionála, pretože sa nikdy nič také nestalo. Vidíme len tých pár rokov zo života človeka, vďaka ktorým sa stal kultom po svojej smrti, ktorým možno sám nikdy nechcel byť. Film ide do hĺbky jeho duše. Práve preto to nie je tuctový životopisný film. Krásna čiernobiela kamera. A aj keď viete ako to skončí, tak koniec prekvapuje svojou silou. Nie všetci vidíme veci tak jednoznačne a priamočiaro. RIP IAN. pekný komentár: thommas (18.08.2008)

Nevím, jak je to možné, ale nějakým způsobem jsem zapomněl film ohodnotit/okomentovat. Tak to tedy dělám teď. Ale co mám také říkat.. dobrý film + Joy Division. Pokud člověk JD nezná, tak si film asi užije i tak, nicméně pro ty, co na tohle čekali dvacet let (tedy, ne že bych já v mých šestnácti čekal dvacet, ale..) to je splnění snů. (21.08.2008)

O Joy Division jsem nikdy neslyšel, jejich skladby pravděpodobně také ne, protože vše co jsem slyšel ve filmu bylo šedé a anonymní bez špetky něčeho, co by mě oslovilo. Když by se mě dnes někdo zeptal, ať mu řeknu kapelu s hudbou, která ve mě vyvolá absolutní nic, tj ani nadšení, ani pocit se rozhýbat ani zamyšlení ani hnus, řeknu Joy Division. Film ale není především o muzice, ale o biografii. Pokud pominu "tragédii", že někdo tak mladý a zřejmě objektivně i nadaný skončí život, musím se nad smyslem filmu velice divit. Ruku na srdce. To co se na plátně děje, je ukázkový případ lidí, kteří žijí ve vlastním světem a reálný svět je pro ně pouhou šablonou. Na jednu jsem velký přemýšlivý snílek, ale je nutné být i realista. Ian Curtis nemá absolutní schopnost se s realitou vypořádat a poměrně snadno řešitelné problémy si nechá ve své hlavně přerůst v neřešitelná dilema. Pokud film alespoň z půlky vypraví pravdu, byla jeho smrt naprosto zbytečná a neopodstatněná. Kdyby se měl pod podobným "tlakem" složit každý, byly by sebevražedné budky byznysem doby. Film je z tohoto pohledu jedna velká nafouknutá bublina. Je to škoda, protože jinak se na to poměrně krásně dívá. Z pár záběrů by byly skvělé wallpapery. Herecké výkony se rovněž nemají za co stydět. Taková malá zajímavost - když jsem viděl trailer, myslel jsem si, že jde o klasický drama, kdy to muzikant nezvládne a začne brát drogy (což buďme rádi, že je děj ještě takový jaký je). Důvodem byly Curtisovy výrazy při vystoupení. Jedna věc je styl, druhá vypadat při zpěvu jak zfetovaně ožralý a smyslů zbavený. (21.10.2008)

Po třetím shlédnutí mám jasno ve dvou věcech: První: Control je nejlepší hudební film co jsem viděl / Druhá: Miluju Joy Division! (10.04.2009)

Skvěle zachycená atmosféra doby a osobnosti Iana Curtise. Ten kdo nezná doposud Joy Division tak si je s největší pravděpodobností bude chtít poslechnout. Smekám a děkuji. (19.05.2009)

Zrozený ke smrti - prokletým básníkům, divizím rozkoší- smutných následovníků. RIP. (29.11.2009)

"Existence. Well, what does it matter? I exist on the best terms I can. The past is now part of my future. The present is well out of hand." (13.05.2010)

Herecky velmi dobře zahraný film o jednom v pravdě šlehnutém muzikantovi. A nechytlo mě to. Chybí tu jistá poutavost a charisma, díky kterému bych si udělal vztah k filmu a snad i k Ianovi. (12.07.2010)

Upřímný a temný pohled do duše mnou uznávaného umělce Iana Curtise. Film si na nic nehraje, nedělá z Iana boha a ukazuje ho jako normálního chlapa, kterého dohání důsledky hříchů mládí a vlastní nerozvážnosti ve výbušné směsi s epileptickými záchvaty a depresí. Mimo jiné tu na mě příjemně působí atmosféra anglických undergroundových klubů z konce 70. let. Pochválit na závěr musím hlavně Sama Rileyho, který se pro hlavní roli snímku Control snad narodil. (11.07.2011)

Více, než film o muzice - jak bych byla očekávala- byl to z mého pohledu spíše film o nemoci. O nevyléčitelné, vleklé a ubíjející nemoci, která přináší postupný rozklad osobnosti, deprese a beznaději. Zvláště pak u člověka umělecky zaměřeného a silně citlivého a uzavřeného pak je to neřešitelný problém, často končící tragicky. K čemu je pak talent i sláva.... (02.10.2011)

Po shlédnutí tohoto životopisného filmu mi to nedalo a musela jsem si pustit Joy Division. (26.07.2012)

To co bol pre jednu generaciu Kurt Cobain to bol pre inych Ian Curtis a jeho Joy Division. Treba vidiet a hlavne pocut. (16.04.2015)

O příběhu skupiny Joy Division a především jejich frontmana Iana Curtise jsem už slyšel, avšak bylo na čase se podívat na tento film, abych se do toho více ponořil. Je to natočeno celkem minimalisticky, v odstínech šedi, takže to působí ponuře a depresivně podobně, jako jejich hudba. A ta byla hodně založena na životě zpěváka Iana. Ten byl nepochybně talentovaný, nebyl to typický rebel a neurvalec, a jedním z možných důvodů je, že to bylo kvůli jeho nemoci - epilepsii, která ho značně omezovala v životě rockového hudebníka. Sice to byl bigamista a měl jednak manželku Debbie a také přítelkyni Annik, která byla samozřejmě hezčí, občas si vypil a kouřil dost cigaret, ale dle filmu se tvrdším látkám úspěšně vyhýbal. Neměl to tedy moc jednoduché, jeho kapela měla dost porozumění, jeho žena se jej snažila podporovat, ale přesto to nestačilo k tomu, aby byl odvrácen jeho smutný konec. Mladý talent na začátku kariéry, která mohla klidně trvat až dodnes, v souboji s tvrdou a neúprosnou realitou bohužel prohrál. Nahlédneme také do punkrockové anglické scény 70. let a poslechneme si kromě Joy Division také Sex Pistols nebo Clash. Ian Curtis je sice už 40 let po smrti, ale punk nikdy neumře! Jo a to, že jejich manažer musel podepsat smlouvu svou vlastní krví bylo podle mě z jejich strany dost krutý a zachovali se jako namyšlení blbečci. Ale to k mládí a punku asi taky patří. (27.03.2022)

Lehce nadprůměrný black&white životopisný film s ne-docela režisérsky konkrétní koncepcí ale nadstandardním výkonem Sama Rileyho v hlavní roli; pár srdceryvných scén, nekonečný boj začínajícího umělce s nedostatkem financí /i vnitřními démony a epilepsií/ a rodinou na krku, touha po "čerstvém vzduchu" ... Mně osobně částečně cizí ale přesto výborná punková muzika v live verzi. (01.03.2024)

Život je jedna velká deprese. Život, stejně jako mnoho skladeb Joy Division, nemá přinášet (jen) radost. Obzvláště, pokud je žit až do jeho hloubek. Do sebe-vydání. Ale málokdo ví, co to znamená vydávat se. A jak rozbitý, rozemletý, roztrhaný a bezobsažný si pak člověk připadá. Když se A. zeptala, jaký je jeho nejoblíbenější film, odpověděl jsem (si) Apokalypsa. Ian v danou chvíli nikoliv. Dostal se k ní však o chvilku později a nemohl od ní odtrhnout své oči, svou mysl, své srdce. "Už nemám žádnou kontrolu. Nevím, co dělat..." (22.07.2008)

Dalsi skutocny pribeh rockovej hviezdy – drogy, alkohol, zeny. Ale tentokrat v anglickom indie rockovom prevedeni – Made In Manchester. Hudba “pre moje usi” len pridala na zaujimavosti a samozrejme aj na hodnoteni. (29.07.2008)

Silně nezáživný snímek. Za což zřejmě může moje totální neznalost této kapely, ale i přesto si myslím, že není o co stát. Příznivcům-sorry. (29.10.2008)

Již dlouho jsem neviděl, tak náročný a přitom tak dobře zahraný film. Ač se v hudbě příliš neorientuji, jako víceméně chaotický konzument jsem byl skladbami Joy Division naprosto okouzlen. Skvělá hudba, skvělé vizuální scény, skvělé herecké výkony. Co dodat? (12.12.2008)

Tenhle film mě přivedl k hudbě Joy Division. Až zpětně jsem pomocí sestřihů koncertů a klipů na youtube přišel na to, jak věrně a precizně byli vybráni herci (členové kapely) a nakolik se podařilo podat atmosféru tehdejších koncertů. Ale přeci jen to není film o kapele, ale především o životě Iana Curtise, vůdčí postavy Joy Division. A jeho životní přiběh je alespoň v tomhle filmovém podání neuvěřitelně silnej. (21.01.2009)