Útek do divočiny

Pre moju cestovatelsku dusu je to pohladenie, ktoreho teplo ma bude dlho obklopovat (bez ohladu na to, ze Chrisov radikalizmus nie je moje gusto, resp. extremnost v urcitych crtach jeho nazorov i chovania nenachadza suznenie v mojom vnutri). Penn vyborne radi protichodne nahlady na zivot(ny styl), ktore ostria hrany smerom k divakovi v konfrontacii jeho vlastneho sliapania cesticky zivotom. A hoci tato road movie s povinne vybornym OST mi hlavne v sekvencii navratu do velkomesta v zvolenej stylistickej forme prisla ako kratky ukrok stranou (ak sa mal dostavit zcudzujuci efekt, tak neprisiel) , naplno to vynahrazduje nielen krasnymi sceneriami, ale hlavne sekvenciou medzigeneracneho odovzdavania zivotnych mudier. Penn sa vyhral so zauzivanou konvenciou plynutia ucenia v smere od staresinu k mladikovi a zaroven to vyvrcholenie prinasa omamny smiech, Dan Millmanom trefne pomenovany ako "smiech bez dovodu". (13.02.2008)

Adrenalínová debilita, vezúca sa na vlne toho, čo sa považuje za dobrodružné. Nie v mysli, ale v odraze mnohých myslí sprostredkovaných rôznymi spôsobmi. Dobrodružnými web stránkami, facebookom, videofilmami, festivalami horských filmov, magazínmi, cestopismi a podobne. Toto nie je útek od spoločnosti, ale egoistické užívanie si výdobytkov na základe rád podávaných uvedenými lákavo sa blyštiacimi informačnými zdrojmi. Presne ako sa uvádza v obsahu: tu ide o snahu svetu ukázať, ako byť výnimočný medzi výnimočnými! Čiže presne, to, k čomu nabáda celý reklamno-zábavno-náučný priemysel a presne to, vďaka čomu vzniká masa výnimočne výnimočných, športovo zdatných, no zároveň myšlienkovo aj výzorovo neuveriteľne príbuzných indivíduí. Kmeň alternatívy, zdieľajúci snahou vytvoriť alternatívu alternatívnej alternatívy sa vracia k zatuchnutej politickej konzervativite a už vytvorenému mocensky fašistickému systému. To, že niektorí z nich pri túžbe žiť v lese neovládajú botaniku, no zároveň sa cítia byť povolaní živiť sa zmesou paleo stravy a bylín, je len a len pre takýchto vševedkovských všadebolov príznačné. Hoci, ako film ukazuje, niekedy aj veľmi smutné. (14.05.2014)

Pěkný film, který nejvíce sráží první hodina filmu, která mě nevtáhla, nudila a spíše jsem se trápil, ale naštěstí jsem nevypnul a sledoval dále a po křečovité první hodině přichází ta nádhera a krása, kterou jsem od začátku očekával. Krásné nájezdy na přírodu, výborné momentky a dobré herecké obsazení kde mě nejvíce utkvěl v paměti a dojal herecký výkon Hala Holbrooka. Touhu odtrhnout se od okolního chaosu má snad každý z nás, mé hodnocení 4 hvězdičky... (31.05.2008)

Nejsem žádný starý cynik, naopak bych měl zapadat do cílové divácké skupiny (naivní mladý odpůrce establishmentu hledající způsob sebevyjádření), proč tedy nemám chuť hodit na záda krosnu a vyrazit kempovat do nějaké chráněné krajinné oblasti? Co mi v tom brání? Některé ze slov "patos", "podbízivost", "prázdnost"? Či vědomí, že existují režiséři jako Terrence Malick, který vám přírodu dokáže napumpovat přímo do žil? Nebo snad fakt, o kolik mi krátký výstup Hala Holbrooka přišel dojemnější než celá Hirschova anabáze? Na Útěk se dívalo příjemně, byť je znatelně nesoustředěný (režisér asi pozřel nějaké halucinogenní hříbky). Utekl rychle a nemohu tvrdit, že jsem si z něj nic neodnesl. Jen asi ne to, co zamýšlel Penn. Závěrečné poznání u mne spočívalo v pochopení, že nezáleží na tom, kolik kilometrů ujdete, kolik lidí potkáte, kolik toho obětujete, ale máte-li se kam vrátit. Měl se Chris kam vrátit? Odpověď doporučuji hledat na hodně velkém plátně. 70% Zajímavé komentáře: Adrian, CheGuevara, DaViD´82, H34D, Struhy, Golltes (22.04.2008)

Emile Hirsch bloumá dvě a půl hodiny po všech koutech Ameriky, zažívá všelijaká dobrodružství a spolu s divákem pomalu dospívá k názoru, že být sám v divočině je fajn, ale bez lidí, které máte rádi, to tak nějak není ono. Citlivě natočené, vizuálně strhující, perfektně zahrané a v závěru emocionálně zatraceně silné. Kam se zatoulala Hirschova nominace na Oscara ještě hodně dlouho nepochopím. (31.03.2008)