Všetci moji blízki

Po dlouhé době jsem si to pustil a film se mi líbil ještě víc než prve. Snímek se dá brát různě. Jako pocta panu Wintonovi, (židovským) obětem nacizmu nebo prostě jako vzpomínkové drama odehrávající se v době předválečné a následně za války. Myslím, že atmosféra té doby na mě opravdu dýchala, herecký výkony byly naprosto přesné (všichni v hlaních a vlastně i vedlejších rolí podali výborný výkon, ale rozhodně nesmím opomenout zmínit nezvykle zápornou roli pana Mariána Labudy, která mu ale sedla). Závěrečná scéna na nádraží mě dojala už při prvním zhlédnutí (asi i o něco víc než samotné záběry s panem Wintonem, které jsem už viděl mnohokrát jinde, ale tím zase nechci snižovat jejich hodnotu) a výsledný dojem ještě podpořila krásná hudba. Silné 4*. (25.03.2008)

Velmi pěkná rodinná freska českého střihu. A ke všemu se silným politicko-společenským pozadím, které se pozvolna dere ke slovu až k drtivému závěru. Tohle jsou příběhy, které ( podle mě ) vydají za mnoho hodin dějepisu, jež jsou často protkány číslicemi, daty a poučkami... Víc takových filmů je třeba, mnohem víc. Zrovna další dekáda, tedy naše 50. léta, by jistě zasloužila mnohem víc ( i umělecké ) pozornosti! A určitě se v nich najdou také velmi silné látky, z nichž pouze některé můžeme znát aspon z dokumentů. (22.12.2009)

Vadila mi „televizní forma“ a první hodina se rozhodně nedá označit za drama. Připadá mi, že tu mnozí hodnotili námět a nikoliv film, mezi tím je rozdíl, i když občas to někdo zakamufluje tak, že to může splývat. Dost mě zklamali i herci, na tolik známých jmen jsem s výjimkou Jiřího Bartošky nezaznamenal výraznější nebo zapamatování hodné herecké výkony. Dvojnásob to platí o dětských rolích. Nedávno jsem viděl skvělé dětské herecké výkony v Božských dětech, tady se jednalo o starší děti, ale jejich výkony byly daleko matnější a často nepřirozené. (08.10.2014)

Ke konci už toto typické české depresivní drama nabírá točky, bohužel dabing mi kroutil nehty na nohách a první půle jako z reklamy na Židy mě dovolila jednou zaspat. Nechápejte mne jako antisemitu, já pohrdám všema náboženstvíma stejně, takže snad pochopíte moje antipatie k omáčkovitému úvodu filmu. Wintonův příběh si představuju odvyprávěný úplně jinak. 65% (01.04.2016)

Dovolím si odcitovat Gudaulinův komentář: "...protože Všichni moji blízcí spadají do kategorie pietních snímků určených primárně k odvysílání v televizi při příležitosti příslušných výročí." Něco tak výstižného již prakticky nelze doplnit. Jen tolik, že i přes tu pietnost jde o docela civilně pojatý film, který se nesnaží citovými výlevy dohánět k slzám podle hollywoodského vzoru, přestože téma k tomu jednoznačně vybízí. Zmínku si zasloží to, že jde o jeden z mála porevolučních filmů, kde naše herecká elita dostala příležitost k charakternímu herectví. (16.03.2010)