Romeo a Julie 63

Fascinující pohled na inscenaci jedné z nejklasičtějších Shakespearových her v mírně moderním pojetí na scéně Národního divadla. Kromě Třísky jako Romea se tu objevuje i Olga Scheinpflugová jako Chůva a Luděk Munzar, v jednom záběru se dokonce mihne Libíček. Nejúžasnější výkon ovšem podal režisér představení Otomar Krejča, to jsem vážně zíral. Drobný postřeh, přibližně ve stejnou dobu (zkoušelo se přes prázdniny 1963) hrál Luděk Munzar ve filmu První den mého syna (uvedeno stejně jako tento dokument následující rok). Nejen že ve filmu recituje svůj part Mercutia (ten o královně Mab), ale dokonce se většinu času promenáduje ve stejných slunečních brýlých (ok, přinejmenším podobných). (06.04.2009)

Opravdu fascinující dokument o vzniku této inscenace...mezi skvělými herci vyniká režisér Otomar Krejča. O působivou autentickou atmosféru se mnohdy postarala skrytá kamera (Třískovy historky z vojny :), vzpomínky O. Scheinplugové: "posledně jsem v této hře hrála Julii, to bylo v září 38 a před divadlem bylo davy lidí a protestovaly proti Mnichovu..."). (15.05.2009)

Zajímavé spíše jako dokument a otisk doby hlavně díky ,,skryté kameře''. Otomar Krejča st. překvapil. Měl jsem jej zafixovaného hlavně jako herce budovatelských filmů padesátých let, kdy většinou hrál uvědomělé dělníky a soudruhy. Člověk by se až divil, když sedí v divadle a kouká na herce co práce to dá předtím a jak se dá lecos pojmout jinak... * * * (28.05.2017)

Dokument znám, ale ráda jsem si ho znovu připomněla. Kvůli Marii Tomášové a všem ostatním, z nichž mnozí už tady nejsou. Marie byla životní partnerkou Otomara Krejči. I když to ve filmu tak nevypadá, dělilo je jen pár let. V době, kdy hrála Julii, už byla matkou sedmnáctiletého chlapce. Vždy se mi líbila, nikdy jsem ji ale neměla možnost na divadle vidět. Pěkný dokument. (20.04.2024)

Celý film je protkán více než zajímavými pohledy do zákulisí zkoušek a následně i představení, doplněný o promluvy „Romea“ a „Julie“. Divák plně cítí ten umělecký zápal (především režiséra představení), neustálou snahu o ještě nějaké to vyšperkování dané situace, k tomu je zde sem tam nějaký ten humor a trocha životního filosofování. Co se mi až tak moc nelíbilo, je fakt, že tam byla lehce cítit dobová tendence, znázorněná „potřebami“ mládeže a nutností tolerance, přišlo mi to příliš křečovité. Jinak spokojenost, slušné 4*. (05.11.2013)