Vykúpenie z väznice Shawshank

Po čtyřiceti letech bloudění na pouštním, vězničním buzerplace bankéř vyvede do zaslíbené země Mexika Žida, teda Ira Freemana, čímž z něj udělá freemana. Doufám, že to nemusím interpretovat politicky... Pokud mě k tomu nikdo nebude nutit, tak se raději budu tvářit, že jsem se koukal na pohádku o vytrvalosti, naději, drobnostech, co pomáhají přežít další den a božích mlýnech, co melou pomalu, ale když se jim pomůže, tak jistě. +++++ V pohádkách se zlo dává poznat ihned a zlem zůstává, dobro se někdy musí hledat, ale nakonec se najde. Občas přitom trpí, občas zlu nezabrání působit utrpení, ale nakonec, za doprovodu melancholického, někdy až tesklivého klavíru, vítězí. Jeho prohry i finální výhra se umí strefit do diváka, až zaslzí. Pomáhá v tom i životní moudrostí nasáklý vypravěč s hlasem Freemana. Škoda, že chvílemi ujiždí ve svých promluvách k mudrování, jež jakoby se inspirovalo motivačními příručkami a new age guruy. Shawshank je dojákem, jemuž hrozí pád ke kýči, ale precizně odvyprávěným, sice s ploššími záporáky, ale slušně navrženým hlavním hrdinou, navíc s ucházející fabulí. Darabont (nebo King?) si v některých případech příliš lacině hraje s umísťováním (hádám zpětným, tj. po vymyšlení příběhu) náznaků, např. Monte Christem, nebo "rekontextualizací" (Brooks was here / Red was here). Takhle se vodí divák v dětství. Škoda, v rámci dojáků na mě Shawshank zabral nadprůměrně. A mohl i lépe. (04.10.2014)

Nádhera, přes dvě hodiny jsem zíral v němém úžasu a nehnul brvou. Každá sekunda ja naprosto přesně vybroušená do posledního rámečku, kontakt s divákem je velmi těsný, takže s hrdinou sdílíme všechny emoce, které dávají vzniknout výtečnému dortu, na jehož vrcholu čeká ta nejkrásnější a nejchutnější třešnička, jakou si dokážeme představit. (12.07.2002)

Naděje je dobrá věc! Stále žiji v naději, že se někdy opět zjeví snímek, jenž dokáže tak dojemným a láskyplným způsobem ukázat sílu člověka, aniž by ho poznamenala nějaká kýčovitost. Tohle je první film mého života, který jsem opravdu zbožňoval, tenhle film způsobíl, že jsem se ve sladkých jedenácti letech odtrhl od LEGA a začal sledovat filmy. (04.06.2002)

Opravdu úžasný film se skvělým příběhem, hudbou i hereckými výkony a asi nejlepším závěrem, který jsem kdy viděl. Ten konec ve mě zanechal opravdu úžasné pocity a celý film se opravdu skvěle sledoval. Myslím, že své postavení ve zdejším žebříčku a i místo v mé TOPce si po právu zaslouží. (02.04.2015)

Frank Darabont má pro tyhle "člověčinky" jasné vlohy. Oproti Zelené míli je Vykoupení jaksi poklidnějším, co se tempa vyprávění i událostí v něm obsažených týče, ale o to více péče je věnováno postavám. Oba hlavní aktéři jsou jak výtečně napsaní, tak výtečně provedení, zejména Robbinsův Andy je fascinující svojí nepřístupností, která v průběhu filmu taje. Přesto bych si netroufal řadit Darabontův snímek po bok takových skvostů, jako je Formanův Přelet nad kukaččím hnízdem, protože v určitých věcech mi přijde až příliš vykonstruovaný, vyumělkovaný a namířený na divákovy city (pravda, velice vkusným způsobem). Celý příběh na mě zapůsobil, ale nikterak zásadním způsobem. Je to prostě... hezké vyprávění, které jsem celý film sledoval, ale které mě nedokázalo vtáhnout a zanechat ve mně více než pocit z výtečně odvedené práce. Snad jsem čekal příliš mnoho, když jsem viděl jak vysoko Vykoupení vyšplhalo na žebříčku... Ve svém oboru ale samozřejmě špička. (25.02.2004)