Toy Story 3: Príbeh hračiek

Ano, mohl bych vyčítat lidem z Pixaru, že (opět) vsadili na emoční a nostalgickou stránku, jenže to by mě to nemohlo tak bavit. Toy Story 3 je překrásný animák, který jsem si opravdu užil. Je to zároveň můj první Příběh hraček, který jsem viděl v originále (Tom Hanks rulez!) Nebudu tu dál psát, tohle se prostě musí vidět. Pixar je stále na vrcholu. 100 %. (22.11.2010)

Toy Story patří mezi mé oblíbené animované série. VHSka s prvním dílem byla vůbec mou první videokazetou. Druhému dílu jsem dlouhou dobu nedokázal přijít na chuť, ale po třetím, čtvrtém zhlédnutí jsem si jej oblíbil. Hádám, že stejné to bude i s trojkou. Když to vezmu od slupky, tedy vizuálu. Není co vytýkat. Dabing těžko soudit, jedná se o první díl, který jsem viděl v originále, což je nejspíš jediná technická věc, která se od minulých dílů nějak razantněji změnila. Překvapivým faktem je silná depresivnost příběhu, který se od začátku zaměřuje na konec použitelnosti hraček, personifikace lidské smrti. Sám nepamatuji žádný rodinný animovaný film, který by se tímto tématem tak silně zabýval. Příběh hraček se netočí v dějovém oblouku, nevykrádá předchozí díly, ale po dlouhé pauze hodně dospěl. A nejen on… (31.01.2011)

FILMOVÁ NOC 2010 Hlavní otázkou u již jedenácté pixarovky v pořadí není, jestli studio nevyrenderuje nevýborný film, ale zda-li TOY STORY 3 zachová vzestupnou tradici trilogie. Třetí část, jež cílí na diváky, kteří vyrůstali spolu s předchozími díly, je opravdu nejlepší, protože je zároveň nejdospělejším počinem ve filmografii Pixaru. Po VZHŮRU DO OBLAK, které pojednávalo o nevzdávání se na sklonku života, se tentokrát vypráví o smíření se s vlastní smrtelností (konečností) a koloběhu života, což je na rodinný film poměrně odvážné (zvlášť pokud je první polovina svým tempem záměrně pomalejší a ve variování již známého z předešlých částí je patrné ono stárnutí, protože ne vše vychází jako předtím). Zacílenost na dospělejší publikum vede i k tomu, že po parťáckém filmu, jímž byla jednička a dvojka, se mnohem výrazněji než předtím pracuje na půdorysu útěkářských snímků z druhé světové války, na které se poučeně odkazuje, jejich klišé se přepracovávají a schémata ozvláštňují tím, že na místo vězení či koncentračního tábora je zde školka a lidi suplují hračky. A ano, plakal jsem. (10.07.2010)

Jednička je můj nejoblíbenější a zároveň mnou nejvícekrát viděný animák, dvojka je jen o malinko slabší a trojka... U té jsem se smála, bála, rozčilovala, fandila, několikrát absolutně netušila, co bude dál, a i navzdory mému drsnému já mi několikrát během sledování ukápla slza. Nemám slov. Toy story trilogie je jedničkou mezi všemi animáky, které znám. Tyhle hračky mě vždycky dostanou. (01.10.2011)

Keby nebolo toho čarovného konca, ktorý svojou ľudskosťou, hĺbkou a hravosťou presne vystihuje ducha posledných (dokonalých!) pixaroviek, tak neviem neviem. Základným kameňom úrazu je, že film stratil akúkoľvek spätosť s realitou. Fikčný svet hračiek pomaly stráca stýčné body s reálnym svetom, ktoré boli hlavnou devízou predošlých filmov a vytvárali ten čarovný opar, že "čo keď...!". Navyše film je až príliš akčný. Pasáž úniku zo škôlky je miestami viac atrakciou v disneylande ako filmom. No ten koniec... ach ... idem vyhrabať svoje staré hračky! PS: Rex podal znova bombastický výkon. Čakám nomináciu na Oscara za vedľajšiu rolu! (15.09.2010)