Sejmi ho a běž

Deodato mě rozhodně nezklamal. Dobrodružný příběh, drogová mafie, nádherná PŘÍRODA (vodopády jsou naprosto úchvatné), šílení domorodci, létající hlavy a Simonettiho hudba, která mě baví. Samozřejmě po technické stránce je vše perfektní, barvy skvělé, obraz úžasný - to ale bývá u Italů samozřejmostí. Duch Kanibalů jakoby se nad filmem nenápadně vznášel, na lidojedskou hostinu však nedojde. Zato zabíjení je efektní, kdy potěší nejen přibití k podlaze, ale především efektní roztržení za pomocí stromů, které používají domorodci od pradávna (nejděsivěji na mne kdysi dávno působilo v jednom dílu s Tarzanem, zde je ovšem šťavnaté). Známá jména doplňuje hvězdná trojka (pro mne) Lynch - Blacková - Steiner. Deodato nezapomněl ani na zvířecí říši - krokodýli, anakonda a mrchožraví ptáci! (21.10.2015)

Po Cannibal Holocaust, hodně slabý odvárek. Čekal jsem, že Deodato tu opět předvedl šílené Gore, ale je to takové nemastné, neslané, skoro žádná zapamatovatelná scéna. Vadil mi i ten příšerný zvuk, který vždy hrál, když došlo na nějaký masakr. Potěší sympatické obsazení (koukatelné herečky), skvělá dobová atmosféra, nahota, jediná dobrá Gore scéna - roztržení těla vejpůl a to je asi tak všechno, čekal jsem rozhodně víc. Slabší trojka. (13.06.2020)

Slušný řeznický béčko, kde sice začátek je trochu o ničem a nudnej, ale je to jen příprava na to, aby tam zrůda Michael Berryman mohl pak nasekat a vyvraždit vše co se v džungli objeví za podpory správných laciných 80tkových triků, strašných hereckých výkonů a stupidního příběhu, ale stejně sem se druhou půlku bavil (30.01.2010)

Deodatov neslaný nemastný guláš nielen filmových štýlov, ale aj scenáristického, z časti nejasného bordelu spojenom, dovolím si povedať chaotickým, nesúrodým spôsobom céčkovej kategórie. Na pomery Ruggera asi až nečakaná šialenosť v amatérskom duchu, plná dobrodružnej akcie okorenenej nechutnosťami, bezmyšlienkovitými scénkami a inými, podivne chutiacimi ingredienciami, ktoré výsledný dojem ochucujú sladko-kyslo. Po piatich rokoch od CANNIBAL HOLOCAUSTu sa Ruggero vydáva opäť do nehostinnej Amazónie, tento raz do drogovo špinavého pralesa s bandou zotročených a dobre vychovaných domorodcov skupinkou bielych narušiteľov, ktorí v danej lokalite rozprestreli svoje záujmové siete. Dvojčlenná výprava reportérov z mesta s kamerou v ruke, bažiaca po krutej pravde až moc desivej na pomery civilizovaného sveta, vrátane víťazného objavenia a následného navrátenia strateného syna domov ku svojej nešťastnej rodine, je nútená obratne kľučkovať medzi nástrahami zeleného pekla. Inferno in diretta sa označuje aj ako posledná časť voľnej kanibalskej trilógie Ruggera Deodata odštartovanej v roku 1977 dobrodružným “survival” hororom – ULTIMO MONDO CANNIBALE; a to aj napriek tomu, že so samotným kanibalizmom vôbec nesúvisí. Ku zaujímavosti Inferno in diretta, známejším pod anglickým názvom “Cut and Run“, patrí aj fakt, ktorý načrtol vo svojom komentári už uživateľ bierce. Áno existovali/existujú 2 verzie filmu, jednoducho povedané Cut a Uncut. Cut pre USA, UK a iné regióny, kde si hlavne cenzori potrpeli na voľnejšie verzie, Uncut pre Taliansko, Japonsko a iné štáty, kde si dokázali vychutnať bez obmedzení aj nechutnejšie filmy bez zásahov do distribúcie. No a aby som sa dopracoval už k tej zaujímavosti, na alternatívnu, menej provokatívnu verzia sa myslelo už v rámci výroby filmu. Niektoré scény existovali totiž v dvoch rozdielnych zostrihoch a to nie len kamerových, ale aj jazykových. Na záver len zdôrazním spomenutý fakt a to, že dve verzie filmu nie sú v daných žánrových vodách žiadnou výnimkou. V tomto prípade je zaujímavé práve to, že zámer natočiť film v dvoch verziách bol prítomný pri produkcii prakticky hneď na začiatku. (09.09.2009)

Spojnice mezi Kanibaly a Miami Vice ve které najdete hrdinu s myšákem na triku, americký televizní štáb vysílající ve španělštině, umělé děcko a renegáty jako víno („fuck her to she scream!“). Má to rukopis lidožroutských filmů (až fetišistické záběry zvířat – pohlednice z džungle – vyhřezlá střeva – zápletka ve velkoměstě – syntetizátory), fasa cool Michaela Berrymana a filozofický závěr jak z Apokalypsy. A kdo si počká, ten se dočká smrtícího výpadu hasícím přístrojem. (30.01.2007)