Sejmi ho a běž

Deodatov neslaný nemastný guláš nielen filmových štýlov, ale aj scenáristického, z časti nejasného bordelu spojenom, dovolím si povedať chaotickým, nesúrodým spôsobom céčkovej kategórie. Na pomery Ruggera asi až nečakaná šialenosť v amatérskom duchu, plná dobrodružnej akcie okorenenej nechutnosťami, bezmyšlienkovitými scénkami a inými, podivne chutiacimi ingredienciami, ktoré výsledný dojem ochucujú sladko-kyslo. Po piatich rokoch od CANNIBAL HOLOCAUSTu sa Ruggero vydáva opäť do nehostinnej Amazónie, tento raz do drogovo špinavého pralesa s bandou zotročených a dobre vychovaných domorodcov skupinkou bielych narušiteľov, ktorí v danej lokalite rozprestreli svoje záujmové siete. Dvojčlenná výprava reportérov z mesta s kamerou v ruke, bažiaca po krutej pravde až moc desivej na pomery civilizovaného sveta, vrátane víťazného objavenia a následného navrátenia strateného syna domov ku svojej nešťastnej rodine, je nútená obratne kľučkovať medzi nástrahami zeleného pekla. Inferno in diretta sa označuje aj ako posledná časť voľnej kanibalskej trilógie Ruggera Deodata odštartovanej v roku 1977 dobrodružným “survival” hororom – ULTIMO MONDO CANNIBALE; a to aj napriek tomu, že so samotným kanibalizmom vôbec nesúvisí. Ku zaujímavosti Inferno in diretta, známejším pod anglickým názvom “Cut and Run“, patrí aj fakt, ktorý načrtol vo svojom komentári už uživateľ bierce. Áno existovali/existujú 2 verzie filmu, jednoducho povedané Cut a Uncut. Cut pre USA, UK a iné regióny, kde si hlavne cenzori potrpeli na voľnejšie verzie, Uncut pre Taliansko, Japonsko a iné štáty, kde si dokázali vychutnať bez obmedzení aj nechutnejšie filmy bez zásahov do distribúcie. No a aby som sa dopracoval už k tej zaujímavosti, na alternatívnu, menej provokatívnu verzia sa myslelo už v rámci výroby filmu. Niektoré scény existovali totiž v dvoch rozdielnych zostrihoch a to nie len kamerových, ale aj jazykových. Na záver len zdôrazním spomenutý fakt a to, že dve verzie filmu nie sú v daných žánrových vodách žiadnou výnimkou. V tomto prípade je zaujímavé práve to, že zámer natočiť film v dvoch verziách bol prítomný pri produkcii prakticky hneď na začiatku. (09.09.2009)

Deodatův třetí výlet do jihoamerických džunglí se tentokrát obejde bez kanibalských orgií, nicméně opět se dočkáme krvechtivých domorodců pod vedením Michaela Berrymana, naivních dokumentaristů, nahoty, nasekaných hlav a jiných údů, vyhřezlých vnitřností, akce a nějakého toho závěrečného filozofování. Co víc si přát? Béčko šité na míru. (15.07.2008)

Po Cannibal Holocaust, hodně slabý odvárek. Čekal jsem, že Deodato tu opět předvedl šílené Gore, ale je to takové nemastné, neslané, skoro žádná zapamatovatelná scéna. Vadil mi i ten příšerný zvuk, který vždy hrál, když došlo na nějaký masakr. Potěší sympatické obsazení (koukatelné herečky), skvělá dobová atmosféra, nahota, jediná dobrá Gore scéna - roztržení těla vejpůl a to je asi tak všechno, čekal jsem rozhodně víc. Slabší trojka. (13.06.2020)

Další milé překvapení od Deodata ... Já sice toho režiséra moc nemusím, ale když si to tak vezmu, tak se mi od něj skoro všechno nadprůměrně líbilo. Hlavně se prostě nikdy ničeho nebál a šel ve všem naplno ... tak je tomu i zde. Nepřišlo mi, že by děj filmu a scénář byl nějak totálně mimo ... Svoji strukturu to mělo a od nějakého počátku se to prostě ubíralo jistým směrem ke konkrétnímu konci ... i když se nejedná o kdo ví co a Deodato zde vykrádá sám sebe už nekolikráte opět někde v pralese, kanibalové přímo se nekonaj, ale brutální domorodci-"řezníci" ano ... Film slušně odsejpá, má na 80. léta špičkovou hudbu, která není taková ta trapná, ale vyloženě nadčasová, obrovský množství mordů, gore, sekání, párání, ... Ten název se fakt k filmu hodí "Cut and Run" ... Viděl jsem tu UNCUT-gore verzi a to ještě zcela poslední "uncut-uncut", kde je doplněno roztrhnutí chlápka větvemi stromu od rozkroku po krk ... Fakt brutální scéna, která má ale mnohem horší kvalitu obrazu než zbytek filmu, tudíž je jasně vidět, že byla do této verze (kterou jsem viděl) doplněna až někdy nedávno ... Jako bavil jsem se, nenudil, film mne pořád držel v pozornosti ... a nad useknutím hlavy týpkovi bez střihu kamery jsem fakt nechápal a málem si to vrátil, protože to byl tak perfektně udělaný efekt, že mi nejdřív blesklo že chlap fakt o hlavu přišel ... On tam ten střih musel někde být, ale byl absolutně okem nespatřitelnej ... Takže jsem poprvé ve filmu viděl useknutí hlavy živýmu člověku bez střihu a digi-efektů ... Prales rudne krví a střeva visí na větvích ... Milovníkům pana Deofata vyloženě doporučuji ... Naštěstí se vyvaroval vraždění zvířátek a znásilňování taky stáhl na minimum, i kdyžzde náznaky jsou ... a nahoty je zde také spousta ... Dobré!! překvapivě ... (21.01.2010)

Spojnice mezi Kanibaly a Miami Vice ve které najdete hrdinu s myšákem na triku, americký televizní štáb vysílající ve španělštině, umělé děcko a renegáty jako víno („fuck her to she scream!“). Má to rukopis lidožroutských filmů (až fetišistické záběry zvířat – pohlednice z džungle – vyhřezlá střeva – zápletka ve velkoměstě – syntetizátory), fasa cool Michaela Berrymana a filozofický závěr jak z Apokalypsy. A kdo si počká, ten se dočká smrtícího výpadu hasícím přístrojem. (30.01.2007)