Strážca zákona

Marchal opět využívá své zkušenosti z policejních složek a vytváří svět plný hajzlů a ještě větších hajzlů skrze jeden filtr za druhým. Auteuil zas a znovu potvrzuje proč je nejlepším hercem kontinentální Evropy. Bruno Coulais se vybičoval k životní kompozici a ani ten scénář není zdaleka tak tuctový jak se zpočátku může zdát. A pokud se v současnosti ve Francii vyskytuje smyslnější femme fatale než Olivia Bonamy, tak bych dotyčnou tuze moc rád poznal. Ovšem to vše bledne ve srovnání s jedním aspektem. Atmosférou. Ta pohltí již během úvodní titulkové sekvence "únosu" linkového autobusu. V té scéně je prostě vše co divák (mého typu) může od podobné sorty snímků žádat. A co je na tom nejlepší? Že nezůstalo jen u ní a je taková i většina zbytku stopáže, byť tempo je místy dost rozvláčné (ale sem mi to zrovna sedlo). Pokud Marchal Válkou policajtů zresuscitoval klasickou francouzskou kriminálku a přivedl ji na prah jednadvacátého století, tak eMeR třiasedmdesátkou dává naději, že to nebyla pouhá náhoda. (04.10.2008)

Noir kriminálka temná jako nihilismus uvnitř hlavy masového vraha, film, jehož většinu omývá noční déšť a který je utopen v kontrastu potemnělých ulic a těch několika denních (záměrně přeexponovaných) záběrů (které mají ovšem takové nepřirozené, mrtvolně bílé světlo...). Hlavní hrdina se (jak velí tradice tohoto žánru) doslova utápí v alkoholu a černá barva není jen barvou policejních speciálních jednotek, barvou jejich aut, zbraní i oblečení, ale také barvou jeho duše... Tenhle film je tak pesimistický, že symbolická naděje obsažená v konci příběhu je vystavěná spíše zase jen pro ten kontrast k všeobecně panující skepsi a pesimismu. Největším kladem tohoto snímku je ten rozměr (možná nereálného) autentického vyprávění, kterému se jinak podobné filmy tohoto žánru tak rády ve své stylizaci vzdalují. Olivier Marchal již svým předchozím filmem Válka policajtů naznačil, že temné vhledy do nitra dění policie umí, MR 73 je však daleko vyzrálejší - přímá dějová linka spojující dvě časové roviny, dokonalá režie, ukázněný herecký projev, vynikající Daniel Auteuil tak připomínající Jeana Reno... Jestli chcete vidět temnou kriminálku bez zbytečných akčních naplavenin, MR 73 vás nezklame... Podobné filmy: Válka policajtů, Purpurové řeky, Sedm, Zodiac (17.12.2008)

Poctivé, drsné a depresivní francouzské noir drama o nasávajícím policajtovi, který si se svými vyšetřovacími metodami hlavu příliš neláme. Na rozdíl od ostatních bývalých kolegů, je ale alespoň čestný a věří, že zločin by měl být po právu potrestán. S první mrtvolou se na svět postupně dere i nový případ o sériovém zabijákovi, který paralelně doprovází i příběh brutálního vraha, který má být brzy propuštěn na svobodu a jediný, kdo jeho teror přežil, byly dvě malé holčičky, nyní dospělé ženy. Se zvyšujícím se počtem těl a s osudovým dnem propuštění nevyzpytatelného násilníka se blíží i vyhrocení celého příběhu. Film je do značné míry one-man show Daniela Auteuila, je to v podstatě takový malý Léon. Jako ve správném akčním krimi, i zde najdeme dost násilných vražd, korupce, vyšších zájmů a odplaty v podobě tvrdé ruky "zákona", která se nebojí jít přes mrtvoly. Nakonec ještě musím pochválit pěknou hudbu, kterou má na svědomí Bruno Coulais. (7/10) (26.02.2009)

120 minut čistého psychologického zla.Nechápu jak mohl Marchal natočit dokonalou Válku Policajtů,kde naprosto exceletně vykreslil psychologii postav,akci,výpravu,hudbu a vše to zabalil do drsného akčního thrilleru,protože v MR 73 mu nic nedrží absolutně pohromadě.Komisař Schneider ( vždy výborný Auteil spíš irituje,než baví ) je tak moc rozervaňoučkej,že v příběhu se prakticky celou dobu pitváme v jeho žalu a případ 5tinásobného brutálního vraha jde zcela stranou a komisař k jeho rozuzlení dojde tak bravurně,až sem se z toho smíchem plácal do kolen.Když se totiž v 56 minutě pořád nic neděje a ožralý Auteil dokolečka se sklopenou hlavou utápí žal alkoholem a vzpomíná jak píchal šefku zatímco jeho ženuška s dceruškou bourali v autíčku,tak celý rozervaný zakřičí zkurvenej život a poté se hezounky poblinká pod proudem vodičky,v ten moment moje mysl ze sebe zvracela tak už se konečně ty čuráku vystřel mozek,aby ta debilní píčovina laskavě skončila!Šedohnědá 120 minut trvající psychologická sonda kreténských postav,s nulovým dějem,ve kterém je smíchán dohromady osud několika lidí a celkovou podstatou je něco o zrození čistého života nebo asi tak něco.Když je film zhruba v 60% dokonale si tipnete celý konec,jelikož pokud by k tomu Marchal sám nedospěl,byl by to čistokrevný odpad,protože ten konec co ve filmu,je již od půlky filmu absolutně vymodlený a i přesto jak se snaží být tenhle psychologický kýč důležitý a obsáhlý,je zoufale nudný,i přes svojí ´´složitost´´ jednoduchý a průhledný.Ani nevim proč tomu nedám odpad,asi že mám rád Auteila a jedna scéna byla fakt dobrá.Pokud ovšem znáte od Marchala Válku Policajtů a tenhle jeho titul vám úspěšně unikal,vřele vám doporučuju nechte ho unikat dál.Filmové peklo,katastrofa....zklamání,deprese tak čistá,že vás do deprese dostane.Východisko logické.Jestli se tohle fakt stalo tak život je svině a nuda :D 20% (29.02.2012)

Marchalove opätovné stretnutie so žánrom, ktorý hrá v dejinách francúzskej kinematografie jednu z najvýznamnejších rolí a ktorý sa prinavracia, aj vďaka Olivierovej snahe, opäť na výslnie, i keď treba podotknúť, že slnečné lúče sú v najnovšom opuse tohto tvorcu viac než raritným artiklom, čo je zjavné už podľa plagátu. Snímka sa však napriek svojej pochmúrnosti a sugestívnosti nevyhýba nudnejším pasážam či príbehovej nevyrovnanosti. Jedna z najpôsobivejších scén, sprevádzaná depresívnou baladou Leonarda Cohena Avalanche, sa odohrá hneď na začiatku. Výhrady rozhodne nemôžem mať k realistickým násilným scénam nekompromisne sa vkrádajúcim do divákovej mysle. A potom tu je Daniel Auteuil... Jeho životom zradený veterán bojujúci proti skorumpovanému systému i proti sebe samému je postava, ktorej som veril každé gesto. MR 73 je predsa len o niečo nevyváženejší, než predchádzajúci Marchalov film Vojna policajtov a taktiež to nie je film vhodný na relaxáciu po náročnom dni, no rozhodne neľutujem, že som ho zhliadol a režisérovi držím palce a dúfam, že talent, ktorý je nesporný, sa ešte naplno rozvinie v jeho nasledujúcich projektoch. (17.11.2008)