Strážca zákona

„Přivádíme děti do tohoto světa, žijeme ve strachu z jejich ztráty, uklidňujeme se tím, že říkáme, že neštěstí je pro druhé, ne pro nás. Pak se to jednoho dne stane. Všechno se zničí, všechny vaše vzpomínky, všechny vaše pocity vyprázdní vaše srdce od slz. Zvyknete si a pozorujete vaše utrpení. Říkáte si, že to nevydržíte, a pak…a pak život nad vámi převezme kontrolu. Nevíte proč.“ MR 73 je vcelku solidní, temné, špinavé krimi s jedinou vadou…oběma hlavním hrdinům se docela těžce fandilo, neb nezodpovědný ožrala a traumatizovaná hysterka možná budí lítost, ale sympatie příliš ne. Justine můj názor nezměnila (ani hormony neospravedlní její zcela dementní chování), sešlý Louis přes počáteční odpor ano, směrem ke konci jsem mu fandil stále víc. A co říct k nekompromisnímu závěru? Inu, Louis konečně našel „koule“ a udělal zkrátka to, co považoval za nezbytné. Právě i kvůli konci dávám slušné 4*. „Co to je?!“ - „Zatčení, které se zvrtlo.“ - „Jak můžeš vydržet v tom svinstvu?“ - „Jsem jako ty, Louisi. Ztrácím naději.“ (18.07.2021)

Olivier Marchal tentokrát už příliš tlačí na pilu... Venku je neustále zataženo, na zem padají potoky vody, vraždy jsou vyloženě sadistické, hlavní hrdina tížený rodinnou tragédií se topí v litrech alkoholu, pochcává se, vyrábí jednu botu za druhou, při vyšetřování případu selhává, mnozí kolegové jím (vcelku právem) pohrdají. Policejní tým-netým krom elegantní velitelky tvoří skoro samí santusáci, kterým byste nevěřili, že jsou od policie, ani kdyby vám mávali plackou a potvrzením ministra vnitra pod nosem, ve volném čase okrádají oběti zločinů, v bordelu jsou víc než doma. Vyšetřování vražd je vlastně věnováno pouhé procento času, navíc je vedeno takovým stylem, že nalezení vraha se dá přirovnat k malému zázraku (a to uznávám, že při policejní práci musí mít člověk i trochu štěstí). Po jeho odhalení navíc dojde k takovým veletočům, až jsem nestačil kroutit hlavou.. Celkově je děj "MR73" koncipován pouze a jenom za jediným účelem - aby se hrdina brodil čím dál tím hlubší špínou, bez ohledu na to, jestli se do ní noří vlivem vnějších sil nebo vlastní vinou. Prostředky, kterými scénář přimáčkne hrdinu na samé dno a dotlačí ho k "nevyhnutelnému" závěru, však nepůsobí důvěryhodně, logicky. Už úvodní scéna překračuje mantinely absurdity a samotný konec filmu vše jen podtrhuje - navíc si nemyslím, že tragédií, kterou si Schneider prochází, se dá omluvit všechno, jak by si asi Olivier Marchal přál. Opravdu působivý umí být "MR73" pouze ve scénách, ve kterých se objevuje Philippe Nahon alias recidivista Subra - z něj čiší opravdové zlo a temnota, zbytek filmu si na ní bohužel jen křečovitě hraje. (14.11.2014)

Na základě neobyčejně propracovaného, komplexního a vrstevnatého scénáře vznikla abnormálně pochmurná a depresivní kriminálka (s ryze francouzským feelingem), která zdaleka není jen o dopadení zvrhlého sériového vraha, jak by se možná mohlo zpočátku zdát. Po Válce policajtů další skvostný temně osudový policajtský epos od Oliviera Marchala. Zřejmě si budu muset nakoukat i jeho další díla, ten člověk mě (zatím) hodně baví... 80 % (26.11.2017)

Dokonale podaná anatomie rozkladu mimořádně schopného a čestného člověka, v tomto případě policisty, kterému je znemožněno potrestat lidskou zrůdu a jenž je ubíjen hrůzným osudem své rodiny. Působivé kontrasty odkrývají ledví postindustriální společnosti a její změkčilosti, která couvá tam, kde by měla udeřit, a trestá ty, kteří se snaží řešit skutečné problémy. Je těžké říct, co je lepší: Auteil, scénář, režie, kamera. Každý člověk má své limity v snášení zla a nelze se divit, když to posléze dá veřejně najevo. Optimistická linka, Olivia Bonamy, působí přirozeně i ve svém synovi, který je v kulturním slova smyslu tak trochu možným pokračovatelem padlého policisty. Symbol zrození má v tomto ohledu také co říci. (04.05.2022)

Po vynikajícím 36 Quai des Orfèvres (Válka policajtů) jsem očekával od Oliviera Marchala lepší film než MR 73. Tématicky v pár věcech podobný, ale jinak odlišný a snad i temnější film však poměrně dost zklamal. Lepší okamžiky střídají ty o dost slabší až nudné, kdy se prakticky nic neděje a divák jen čeká, kdy to konečně hlavní postava začne trochu řešit. Výsledkem jsou pouhé 3 přestřelky a hořké finále. Pro někoho je to možná dost, pro mě po Válce policajtů opravdu málo. Velká škoda vláčného tempa, které se dlouho nikam neposouvá a zbytečné zdlouhavosti bez výsledku. Slabší 3* snad jen za stále skvělého Daniela Auteuila a uhrančivou Olivii Bonamy. (05.05.2009)