Ostrov

Umělecký a myšlenkově hluboký pohled do východní spirituality. Drama člověka, jehož si Bůh vyvolil, aby stal jurodivým starcem mezi ruskými mnichy na odlehlém ostrůvku v moři. Režisér Lungin na tomto jednoduchém - a přece tak fascinujícím - příběhu dokázal mistrně divákovi přiblížit křesťanskou (pravoslavnou) víru, sílu pokory a modlitby. Osobně mne tento film zaujal více než Tarkovského Andrej Rublev. (07.08.2009)

Po shlédnutí se cítím, jakoby mi bratr Anatolij spálil boty a matraci vyhodil do moře. Všem nastavil zrcadlo vlastních nedostatků a to dost svérázným způsobem. Jedni by mohli mít Anatolije za blázna. Druzí za světce. Je v tom však nějaký rozdíl? Jen blázen pro Boha se může stát svatým. Výborný film plný poetiky klášterního života a kopanců pro zamyšlení nad svou vlastní cestou k Bohu. To ticho. Odřízlý ostrov. Každodenní rutinní práce (uhlí). Modlitba. Pokání. Děkování. Život s Bohem. Mnišství není útěk ze světa, ale poodstoupení (a to je rozdíl). Když jsme s věcí těsně na dotek, vidíme ji rozmazaně. Když poodstoupíme, vidím ji takovou, jaká je opravdu. Anatolij pro mě v tomto filmu viděl život takový, jaký je. Ačkoli sám byl nedokonalý. (28.07.2013)

[+]: Velice silný duchovní námět. [+]: Obdivuhodný herecký výkon Pyotra Mamonova . [:]: I když k lepšímu vyjádření námětu zdlouhavé scény být musely, občas mi úplně nesedly. [=]: Snímek donutí člověka zamyslet se nad sebou samým. Pokora a víra... (23.01.2010)

Film je o člověku, který zabil svého kamaráda a po zbytek života si nese vinu a tak žije život v jakési sebetrýzni a hledá Boha. Nemůže žít ani umřít - vina jej stíhá kudy jde. Přesto jej mají lidé za světce a chodí za ním pro pomoc. Film, který se tváří jako Boží, přesto se onen člověk s Bohem evidentně nepotkal - nepřijal jeho odpuštění. Umírající člověk, jehož poslední slova jsou "hříchy mě tíží, Bože, přijmi moji hříšnou duši" žil svůj život nadarmo, nic nepochopil. Právě proto totiž přišel Ježíš, aby nás očistil (vzal na sebe naše hříchy) a posvětil, abychom mohli do Boží přítomnosti! Protože hřích k Bohu nemůže! Co z toho, že jiným pomáhal, když si své hříchy nese sám a tudíž jde do věčného zatracení? Tento film podle mého dosavadního poznání nenese žádné poselství a spíše lituji času, který jsem mu věnoval. (31.05.2012)

Po delší době opět kvalitní ruský film, které stojí za to shlédnout. Přiblíží divákovi duši člověka, kterého mučí dávný hřích z mládí, teprve krátce před smrtí dojde jeho duše klidu. Nepopsatelnou atmosféru filmu dodává nádherná příroda, rovněž také tajemné prostředí pravoslavných kněží. I ten největší asketa a postevník, žijící téměř svatě, nemůže dojít klidu, pokud mu nebude odpoštěno. Protože odpuštění má na světě největší moc, ať už to Boží, nebo to lidské. Pokud mám hodnotit technickou stránku filmu, musím vyzdvihnout především vynikající kameru, která nabízí divákovi překrásné scenérie, zachycené perfektním kameramanem. (27.02.2013)