Kabul Express

Komedie z Afghánistánu s několika mrtvými a zlynčovanými. Film je snaživě protiválečný, ale není příliš uvěřitelné spřátelení indických novinářů s Talibáncem, který je má většinu doby na mušce. Jako podprahové sdělení filmu vnímám: "Pákistánci jsou naši odrodilí bratři. Talibánci jsou pomýlení, ale všichni nejsou ztracení. Zato Američanům se nedá věřit." Takže tak, moc smíru se západním světem v tomhle filmu nevidím. Američanka v příběhu slouží jen jako klišé, které potvrzuje, že Američanům nejde o nic jiného než o vlastní sobecké zájmy. NEJLEPŠÍ HLÁŠKA: Dejte nám Madhuri Dixit a my vám dáme Kašmír! SHRNUTÍ: Komedie ze země, kam se hned tak turisticky nevypravíš. (18.11.2018)

Pěkná pohádka z Afghánistánu s dobrým koncem. Myslím, že všem došlo, jak to dopadne po jedné nejmenované scéně, kterou prozrazovat nebudu, protože nejsem netvor. Všeobecné filosofování mě nikterak nebralo. Pákistánský voják plnil jen rozkazy. To jsem si hned vzpomněl na výpovědi nacistických vojáků. Nikdo to vlastně dělat nechtěl, nikoho to nebavilo, všichni po nocích lkali, a to hlavně nad mrtvými dětmi, starými a postiženými. Tento pákistánský voják byl zřejmě násilím dovlečen do Afghánistánu, aby bojoval po boku těch, které nesnášel. Úkol plnil samozřejmě svědomitě, aby neudělal doma v Pákistánu ostudu. Kor jednou jsem voják z povolání, a když příjde rozkaz, tak se musím přidat k partě šílenců, protože odejít a pracovat rukama, nedejbože hlavou, opravdu nechci. Kdo kdy něco slyšel o Tálibánu, a co tito lidé dělali druhým, by se asi měl vrátit zpět na zem, má-li o nich nějaké romantické představy. Ještě připomenu, že každý vrah je něčím synem, možným sourozencem, či rodičem. Opět nejsem dojatý, protože jejich oběti jsou na tom úplně stejně. Bojovat je někdy nutné, to souhlasím, ale záleží na důvodu. Bylo tam i pár momentů, které připomenou o co vlastně jde. Pastevci koz v tanku mi vždy evokují, že válka je jen nechutný obchod. Chlapec s utrženou nohou ukazuje, že válka je utrpením nejvíce pro prosté lidi. Ve válkou zmítané zemi nenosí průvodce ani rybičku v kapse, inu dobrá. Na začátku se dozvíme známou věc, že je v konfliktech v Afghánistánu silně namočený Pákistán, aneb země míru. Že kdysi kulturní země, samozřejmě na tamní poměry i celkem na úrovni, se může změnit v pustinu díky primitivům, které někdo používá jako loutky. Toť varování pro nás všechny. Těmto lidem prostě neustupovat vůbec v ničem. Trik s oslem mi opět připomněl vyprávění o tom, že podobnou věc dělají naši spoluobčané, ale se psem. Tuto recenzi jsem pojal sarkasticky, protože tento film beru jako pohádku o tom, že i přes všechny masakry jsou Ind a Pákistánec vždycky bratry, kteří si rádi sednou a popovídají nad kebabem s cigaretkou v ruce. Opravdu to takto podané neberu a dávám za tři hvězdy. Není to špatné a herecky povedené, ale tyto filmy prostě zkreslují, i když nevylučuji, že i v Tálibánu je nějaký básník opěvující lásku ke všem bytostem, či vášnivý sběratel motýlů. (28.05.2018)

Po shlédnutí filmu jsem dlouho myslela na to, že zdaleka ne všichni Tálibové jsou zločinci a zdaleka ne všichni netálibové jen pouhé oběti, hlavně mstít se po pádu Talibánu uměli opravdu vynalézavě. Ale tak je tomu asi vždycky, jen na to trochu člověk zapomíná pod mediální masáží a jednostrannou politickou propagandou. Obzvlášť konec filmu byl pro mě opravdu ohromující. Občasné vtípky, které tu někteří vytýkají, sice mohou působit trochu "znesvěcujícím" dojmem, ale mě se zdálo, že vnesli příjemné osvěžení a dobrý kontrast k vážným situacím, film tak nepůsobil vůbec pateticky. Uznávám, že je ale vychutná spíš člověk, který shlédl alespoň pár bollywoodských filmů s nejslavnějšími hvězdami, protože pak mu narážky na jejich jména něco řeknou. (27.05.2007)

Kterak se za pár hodin z únosce a jeho rukojmích staly nejlepší přátelé. Snímek trpí podobnými neduhy jako mladší romantická Highway. Vztahy mezi hrdiny jsou tak podivně a nezručně vystavěné, že je strašně obtížné naladit se na správnou vlnu a věřit, že se mezi nimi rodí nějaké pouto. Smutný je i fakt, že snímek Afghánistán používá zejména jako kulisu ve svých stereotypních mantinelech. Obsazení Hanifa Ghuma do jedné z hlavních rolí nebo třeba samotná osoba režiséra, který byl několikrát v Afganistanu a z jehož vlastních zážitků prý snímek do jisté míry vychází, mohlo (nebo snad mělo?) být předzvěstí něčeho trošku méně laciného. Na druhé straně Kabul Express ani nepředstírá žádnou snahu o tom být svědectvím, vážně laděným snímkem nebo snad dokumentem. Jakožto komedie z netypického prostředí funguje relativně slušně. Navíc není reklamou jen na indické cigarety, i Afganistan vykresluje téměř jako turistickou lokaci. Nebojí se jej ukazovat jako romantickou, ale drsnou zemi. (20.07.2015)

Indická road movie o partě indických novinářů a jejich afghánském řidiči, unesených Tálibem. Ten se chce vrátit z Afghánistánu, kde po svržení Talibanu hrozí Tálibům smrt zpět do rodného Pakistánu (film je z roku 2006, dnes po odchodu amerických jednotek v Afghánistánu opět získává hlavní slovo Taliban). Během cesty dojde k řadě dramatických událostí, díky nimž se osádka vozu blíže seznámí. Cesta k hranici vede neskutečně krásnou krájinou s jasně modrou vysokohorskou oblohou, z jejíž modři až bolí zrak a do které se zapichují zasněnžené vrcholky velehor... Tu a tam se z pouštní krajiny vynoří zřícenina dávného hradu, zaprášená vesnička, či rozervané kusy pomalu reznoucích ruských tanků z poslední války... I já se trochu bál jisté rozjuchanosti. Přeci jen Indie je Indie a neznám film, kde by se nezpívalo a netančilo. Tady si na to tvůrci naštěstí dali pozor a tak jediný kdo mne ve snímku prudil, byla americká novinářka... Myšlenky, které film nakusuje stojí za zamyšlení. Všechno je to v lidech. Normálně bych dal za 3, ale za hudbu a to prostředí neobjektivně přidávám hvězdu. Afghánistán je neskutečná a krásná země, kam se většina z nás asi nikdy nepodívá. Dávám tedy dohromady 4 indické cigarety. * * * * (15.02.2014)