Bližní na tapetě: Nactiutrhač

Sobectví je vlastnost přetrvávající po generace až do dnešních dnů a zřejmě ani jen tak nevymizí. Stačí se poohlédnout kolem sebe a dokonce i do vlastních řad. Jak se kdo chová ke svým starým rodičům či prarodičům? Se vším respektem a pochopením? Proč jsme ke starým lidem takoví pokrytci? Maxim Gorkij jednou řekl: "Být sobecký neznamená žít, jak se nám líbí, ale chtít na jiných, aby žili, jak nám to vyhovuje." A přesně o tom moralizuje tato krátká povídka, která je vskutku ze života. Zamysleme se nad tím. Nebýt sobecký k druhým znamená více šťastnějších lidí. (15.07.2017)

Formulováno je to pěkně, ale také velmi prvoplánově. Navíc kontrast mezi distingovanou hyenou (Dubský) a nezdvořákem se srdcem na dlani (Landovský) je precizován v otřepaném ideologickém rozporu, který celý příběh sráží o úroveň níž. Kdepak ozvěna právě utichajících šedesátek, spíš chmurná předzvěst toho, co bude následovat... (04.01.2021)

Ten třídní podtext je tam tak vyložený, že v devětešedesátem a s Lanďákem v titulní roli je to opravdu na pováženou. (Nebo se tehdy jen neumělo jinak vyjádřit příslušné mravopočestnostní protiklady?) Na druhou stranu nebylo vůbec marné být s tím agresivním buranským urážením (jak ho uměl právě jen Lanďák) konfrontován na konci zcela jinak než na začátku. Člověk sice nějaké takové vysvětlení celou dobu čeká, ale přesto je rád, že si předem nepřečetl debilní nadběhnutí Českou televizí prezentovaného Obsahu. (12.04.2018)

Nóbl rodina odjíždí na dovolenou, ale vetchá babička nemůže zůstat sama doma. Proto chtějí babičku uklidit do nemocnice. Zavolají sanitku, ale řidiči se jejich nápad nelíbí a dá jim to otevřeně najevo. (Kromě již zmíněné věty o podávání ruky praseti vypustil Landovský ještě "Proti vám je svině úplnej charakter.") (18.11.2010)

"Já si taky vybírám, komu ruku podat a komu ne." Nic naplat, když máte zajímavej námět, propracovanej scénář, přesný herecký obsazení, talentovanýho režiséra a šalamounskou pointu, nemůžete šlápnout vedle a ať si každej píše, co chce, mě se zde stejně nejvíc líbil Josef Somr. Jo a docela bych chtěl vědět, kdo přišel na ten název "Bližní na tapetě"? V úvodních titulcích je přece jasně napsáno, že se jedná o první příběh cyklu mikrokomedií "Malé justiční omyly". (26.03.2016)