Poslední královna

Může se zdát, že Andresíková svou Elišku přehrává, ale z toho co jsem o ní přečetl, šlo o pyšnou a politicky zaslepenou panovnici, takže je toto zpodobnění možná i reálné. Eliška odmítá po vzoru svého děda Přemysla Otakara podíl panstva na vládě a snaží se opírat o nedávno založená města, která Koruně patří a jsou oporou královou. Jindřich z Lipé, exponent panstva, jest protivníkem královniným a starým přítelem krále Jana. Jan Lucemburský neznalý poměrů se dostává do složitých intrik panstva, Elišky a druhé královny Rejčky. Rejčka (sama geniální námět na film) - je vdova po dvou předchozích českých králích a vládne svazu východočeských věnných měst, navíc krásná, mocná milenka Jinřicha z Lipé. Eliška ji bytostně nesnáší. Jejich konflikt (Elišky a Rejčky) rozvrací království. Král Jan zbavuje Elišku podílu na moci, předává správu páně Jindřichovi a odjíždí ze země. Potud historie, velmi slušně napsaná v románu Daňkově Král utíká z boje. Podobné partie se dočkáme i v tomto filmu a rozhodně se ta partie vydařila. 85% (18.03.2017)

Dobře napsaná i dobře provedená televizní inscenace, která poměrně překvapivým způsobem přibližuje poslední Přemyslovnu na českém trůnu. Ukazuje ji jako sice hrdou a odhodlanou osobnost, ale zároveň nešťastnou a ne příliš prozíravou královnu podléhající špatným rádcům, která si svůj osud zavinila v podstatě sama. Herecké výkony plejády známých herců tuto inscenaci povětšinou zdobí. (08.03.2021)

Velkoryse natočené drama posledních několika let vládnutí italské královské rodiny předtím, než italskou monarchii zlikvidovala druhá světová válka. Co filmu hází klacky pod nohy, je jeho předlouhá stopáž, s tím spojená rozvláčnost, a pak také chaos, který většina Neitalů má v tom, kdy s kým a proti komu Itálie ve které chvíli v téhle válce byla. (16.08.2014)

Československá televizní historická inscenace o osudech Elišky Přemyslovny (1292-1330), poslední královny z rodu Přemyslovců. Příběh se věnuje etapě jejího života od svatby s Janem Lucemburským ve Špýru v roce 1310 a končí jejich rozchodem na Lokti několik let poté. Do role královny, jejíž nenávist k nepřátelům neznala míru a která svým nevybíravým hysterickým chováním a zlou povahou, jež byla zřejmě zapříčiněna duševní chorobou, od sebe v průběhu času odehnala všechny své blízké, byla obsazena J. Andresíková. Jan Lucemburský (přesvědčivý J. Hanzlík), jenž svou ženu zpočátku upřímně miloval, avšak když se mu jeho choť pletla do panovnických záležitostí a když si po roztržce vzala jako rukojmí jejich syna, budoucího císaře Karla IV., definitivně se od ní odloučil a věnoval se až do své smrti povolání rytíře. Ve snímku Z. Kubečka je jasně vidět, jak nelehkou pozici měl král Jan mezi odbojnou českou šlechtou, mezi jejíž představiteli vynikal uvážlivý Jindřich z Lipé (V. Neužil). Další významnou postavou v té době byla dvojnásobná královská vdova Eliška Rejčka, jež v té době byla vnímána jako milenka zmíněného Jindřicha z Lipé. Elišku Rejčku, mezi níž a její nevlastní dcerou Eliškou Přemyslovnou vládlo otevřené nepřátelství, ztvárnila nepřehlédnutelná M. Drahokoupilová. Tato herečka u mě platí za jednu z nejpůvabnějších českých hereček a v tomto snímku to svou přirozenou krásou, sebevědomými vznešenými pohyby, zářícíma očima a neodolatelným úsměvem potvrdila. Ve vedlejších rolích se objevil V. Šmeral jako arcibiskup, K. Urbánek a J. Kanyza coby čeští šlechticové a J. Drbohlavová v roli královniny služebné. Atentátníkem, jenž byl královnou vyzván k zabití Jindřicha z Lipé a během svého hanebného činu fatálně selhal, neboť zvolil doslova stupidní provedení, byl M. Nohýnek. K dílu pana Kubečka nemám žádných námitek, neboť výprava, kostýmy, příběh i herecké výkony byly věrohodné, a tedy i celý film hodnotím nadprůměrně. (17.12.2020)

Příliš velký a rozsáhlý námět, který se prostě nevešel do rozměru televizní inscenace, spíše by potřeboval být zpracován do historického velkofilmu. Špatný začátek, na jedné straně příliš edukativni, na druhé straně edukativni málo. Proč tvůrci začli svatbou, když pak skočili do prostřed domácí války? Příliš mnoho linek se řešilo vzpomínkami v rozhovorech, bo nezbyl prostor je nafilmovat napřímo. Andryskova, omlouvám se, na první scény příliš zralá, rozdíl oproti Hanzlíkovi byl až moc do očí bijící, místo 4 let to vypadalo snad na deset či patnáct.. Zatímco Hanzlík v inscenaci vyzrával tak nějak přirozeně a kontinuálně, postava Elišky nějak skokove představila zenu, ktera se ve své zralosti příliš uzamkla a už se nevyvíjela, jen ji vysavala nemoc zděděná po otci. Výprava plně odpovídá žánru, tu bych rozhodně nekritizoval. Jen bych začátek škrtl a naznačené linky nafilmoval na přímo. Místo 100 minut inscenace, kde se divák i znalý historie topí v ději, bych osobně raději natočil minut 120 130 ba i vice, ve které by bylo ukázáno vše potřebné a podstatně. Za mne osobně 60 pro. (07.04.2022)