Pacifik

Silné v pár samostatných scénách a několika dějových linkách (Basilone v osmičce), ale jako celek až příliš roztahané. A to hlavně na ploše jednotlivých dílů, ze kterých sice žádný výrazně nevyčnívá dolů, ale bohužel ani nahoru. Pacificu se daří docela výpravně (ano, akce od Peleliu vypadá poctivě a draze) ukázat další kus americké historie, jeho fungování v rámci user-friendly válečného seriálu už ale pokulhává. Strach o vedlejší postavy je stále na nule, ty hlavní musí dlouho bojovat, než se vám dostanou pod kůži, a idea s úvody dílů, které obvykle vykecají většinu děje, je vyloženě na pěst. Jako by zkrátka tvůrci měli seznam věcí, které nám vehementně chtějí ukázat, a potom se to všechno snažili pracně nacpat do deseti epizod. Inu, pár věcí se chytlo, ale ten zbytek zapadl mezi spoustou nezajímavé vaty. Což je při pohledu na perfektního seriálového bratříčka veklé zklamání. Chápu, že je Pacific záměrně úplně jiný. Ale jiný v tomhle případě znamená o dost horší. 6/10 (18.05.2010)

Množstvo sklamaných užívateľov je pre mňa záhadou. Uznávam, že "Bratstvo" ostalo neprekonané, ale Pacific má takmer všetko, čo jeho predchodca. Jediné čo nie, tak snáď menej sympatických nepriateľov... a ja mám slabosť pre wermacht. Zo všetkých častí mi nesadla iba piata, ak sa nemýlim. Bola príliš nevojnová a romantická a celkovo mi medzi ostatné nezapadla. Všetky ostatné boli výborné, s výbornými bojovými scénami. V tomto sa vážne oproti Bratstvu nepoľavilo. Najsympatickejšia postava je pre mňa Leckie, mohol dostať aj väčší priestor. Nedá mi nespomenúť, ako ma nasrala snaha ukázať v záverečnej časti zlomeného a trpiaceho amerického vojaka, ktorý sa musí rozplakať. Vadilo mi to, možno pri inej scéne nie, ale takto to bol trapas. Inak nemám čo vytknúť na seriál je to vážne velkolepé. 90%. (19.11.2010)

Po peti shlednutych dilech pro mne osobne zatim kinematograficke zklamani roku. Scenaristicky nezvladnute, sceny rozvlekle a dialogy nudne. A kdyz uz dojde na akci, vse se odehrava ve tme a na americke kulomety maxim nabihaji ve vlnach fanaticti japonci. Produkce vubec pripomina serial Lost - a to pojetim "vsechny herce prevezem na havajske ostrovy, tam furt budou chodit po plazi nebo po mistnim pralese par tydnu, par zaberu udelame v noci s deseti japonskyma statistama, ktery budou furt dokolecka na ne nabihat; do toho vlozime par prostrihu z domova, ktery natocime ve studiu a cash se jen povali"... (04.04.2010)

Pokud se Bratrstvu neohrožených jakš takš podařilo udržet během deseti hodinových dílů souvislou linku vyprávění, pak Pacifik totéž nedokázal. Jako materál pro výuku dějepisu se nehodí v žádném případě, neboť vynechává i zásadní události a jiné výrazně zjednodušuje. Není to ovšem vina tvůrců, boje v Pacifiku zkrátka trvaly více než čtyřikrát delší dobu a navíc, hraniční situace, jaké američtí vojáci v Evropě zažívali pouze výjimečně, především hned na počátku invaze a pak v obleženém Bastogne, zažívali vojáci bojující v Pacifiku prakticky denně. Celý příběh je ostatně, stejně jako Bratrstvo neohrožených, vyprávěn jako příběh několika konkrétních postav, se vší subjektivitou, jako příběh viděný jejich očima... Pokud Band of Brothers nešetřilo naturalismem a nebálo se popisovat Američany nikoli jako hrdiny bez bázně a hany, pak Pacifik jde v naturalismu snad ještě o kus dál a pokud bychom mohli mluvit o hrdinství, pak jedině v obecné rovině. Nikoli jako glorifikace výjimečných jedinců, byť i tady se takoví rozhodně najdou, ale jako prostá připomínka všech zmařených životů, nekonečného řetězu nesmírně krutých bojů s obrovskými lidskými oběťmi na obou stranách, s neuvěřitelnou krutostí a brutalitou, s všudypřítomným strachem, desiluzemi, cynismem, otupěním, únavou a duševními problémy... Přestože je značná útržkovitost zachycených dějů vykoupena prostým faktem deseti hodinových dílů, asi by bylo možné i v jejich rámci většinu "nebojových" akcí poněkud zhutnit, zvláště australské milostné epizody jsou z tohoto hlediska poměrně zbytné, a bylo by jistě možné jejich obsah stlačit do polovičního času, naopak vyzdvihnout je třeba to, že nebyla opomenuta krvavá řež na Peleliu, neboť jde o dosti exemplární ukázku zcela zbytečných obětí, způsobených jak faktickou nevýznamností tohoto ostrůvku, tak velmi špatnou, zcela nedostatečnou přípravou bojových operací. Velmi cenný je také předposlední díl, mj. proto, že opět vrhá jiné světlo na svržení atomových pum na Nagasaki a Hirošimu. Když člověk nemá dostatečné informace, tak je tak snadné být pacifistou, vlastencem, nebo čímkoli dalším, co charakterizují jednoduché poučky a černobílý pohled na svět... Pochvalu tvůrci rozhodně zaslouží nejen za bezchybně natočené bojové scény, ale také za skvěle zvládnutou psychologickou linku. Právě z tohoto hlediska je naprosto zásadní zdánlivě nadbytečná desátá kapitola... Celkový dojem: 85% Zajímavé komentáře: kinej, flanker.27, Superpero (06.11.2011)