Rolling Stones

Skvělá práce. Stouny pochopitelně znám, jejich hudba se mi líbí, ale nikdy jsem je zas tak nevyhledával, ale teď, když jsem je poznal trochu víc zblízka musík konstatovat, že jsou vážně skvělý. Výborná hudby, zpěv, i všechno kolem (no jo no, na KATAPULT prostě nemaji (dnes už prý existují lidé, co kaťáky neznaji, to je ale mládež :-o)). Navíc dobrá práce nejen Scorseseho, ale i kameramanů, zvukařů a prostě všech co na tom pracovali. Trochu jsem s těma pěti váhal, ale potom co jsem si tu přečetl některý výplody, tak už neváhám. Na tohle opravdu doporučuju jít do kina. Cítíte se opravdu jak na konzertě. (05.10.2008)

Průřezový koncert, kterým si vás Stouni – ze zákulisí podporováni jejich neméně agilním režírujícím vrstevníkem – zaručeně získají, ať si o nich myslíte cokoliv. Představení patří výhradně čtveřici (a pár hostům) na pódiu. Prostřihů na publikum jsme ušetřeni, atmosféra mimo pódium není nikterak směrodatná (jako třeba u Woodstocku). Tahle noc patří Rolling Stones, jimž Scorsese vzdává dík tím, že je přiznaně „syntetickým“ prologem a epilogem včleňuje do svého filmového univerza, mezi jiné nesmrtelné hrdiny. Dvě hodiny Jaggerova hyperaktivního exhibování, stále stejně živého jako Scorseseho filmy, vám předá více energie než libovolný počet hodin brkání leckterého o generaci dvě mladšího floutka. Našlapaný, přesně dle rytmu hudby sestříhaný záznam dvou koncertů tudíž můžeme s trochou nadsázky sledovat také jako smělou oslavu aktivního stáří. 85% Zajímavé komentáře: Flipper, Gimp, rawen, fantomas19 (23.08.2012)

Proč v komentářích pátrat po tom, jací byli Rolling Stones při koncertu v Beacon Theatre (výborní, jako kdyby hráli naposled v životě), či jaký výkon podal Scorsese (jeho LAST WALTZ se stal vzorovým "záznamem koncertu", zde potvrzuje své kvality a je přitom hravý)? Podstatnější totiž je odpovědět si na otázku: "Co Rolling Stones znamená pro Scorseseho?", protože SHINE A LIGHT je rekapitulací jak tvorby Stoneů (prostřihy na archivní rozhovory), tak i Scorseseho (četné autoreference, střet dvou scorseseovských dokumentárních přístupů - čerpání z archivů ala NO DIRECTION HOME a záznam koncertu dle mustru LAST WALTZ). Co se týče záznamu koncertů Stoneů, audiovizuální zážitek je naprosto dokonalý (aby taky ne, když se nahrávaly dvě noci, používalo celkem 18 kamer, za nimi stáli oscaroví či na něj nominovaní kameramani a stříhalo se 9 měsíců) a vzhledem k dlouhému snímání Jaggera a Richardse až fetišistické; na druhou stranu je průměrná délka záběru mezi 5-8s, což je u Stoneů nezvyk (viz BRIDGES TO BABYLON TOUR). A pokud si ještě stále myslíte, že SHINE A LIGHT je pro Scorseseho zakázkový snímek, kterým si chtěl vydělat peníze, tak si počkejte na závěrečný famózní záběr, v němž Rolling Stones sdílejí stejný svět jako CASINO, MAFIÁNI či GANGY V NEW YORKU a SKRYTÁ IDENTITA. P.S. Titulní píseň zazní pouze v závěrečných titulcích, doporučuji si počkat - už kvůli malému dialogovému fóru - do úplného konce. (29.06.2008)

Keith vykouří své tři cigarety - maximum co má dovolené od doktora. Mick nám zatancuje a žďouchá rozkrokem do zadečku Christiny Aquilery. Erekce se už bát nemusí. Ono ustát to, že se stáváte velkoburžoazním dědulou, proti kterému jste před 40 lety brojili je asi to největší stonovské umění. Zároveň je to ale taky solidní křeč. (19.07.2008)

Stones sami o sobě jsou prostě nejhustší, bomba. Kamera se Scorsesemu dost povedla, velmi odlišné od běžného DVD záznamu z turné. Co mě ale štvalo je vlažné publikum které se zmůže pouze na mírné vlnění a potlesk. Pravověrný fanoušek na koncertě nebyl anji jeden a to z důvodu malého sálu, kam byli pozvaní pouze prominenti z High Class, co na Stouny jdou jen kvůli slávě. To objímání se s Billem Clintonem byl vrchol trapnosti. Politici a Rock´n´roll k sobě prostě nepasují. Stoni to ale zase jednou ohulili. (10.01.2010)