Marcela

Na projekci filmu v Boskovicích byla i Helena Třeštíková, původně jsem se jí chtěl zeptat, zda se tím, že stopáž původní části oseká, přidá další pasáže a udělá z ní celovečerní dokument, neoslabí účinek na diváka, ale když jsem sledoval reakce svého kámoše Legase, věděl jsem, že tato moje otázka je zbytečná. Spíš se tím vyhodil "zbytečný balast" a zůstalo jen to nejdůležitější. Po snímku byla beseda s paní režisérkou a když jsem poznal, jak hodně jí o ty lidi, o kterých vypráví, jde, jak s nimi cítí a jak je nadšená třeba ze spontánní sbírky, jež započala po odvysílání příběhu Marcely v televizi, nemohu dát hodnocení menší, než to stoprocentní. (27.04.2007)

Zajímavé. Nepochybně zajímavé, podívat se na delší časový úsek něčího života. Zvláště takto tragického. Plné hodnocení nemohu dát z prostého důvodu, že se mi to zdá ze strany štábu až poněkud nevhodné. Ale tak třeba paní Marcele díky tomu alespoň někdo pomohl. Nevím ale, zda se jí takto zásadní narušení soukromí v těch nejtěžších životních chvílích, vyplatilo. Opět se ptám, neovlivnilo natáčení až moc život filmových aktérů? U Reného byla vazba na Helenu Třeštíkovou velmi silná a režisérka dost ovlivňovala jeho život. Alespoň to tak vyznívá z filmu. Zde to tak silné není, ale opět, pomoc od diváků, pomoc s bytem, apod. Nedovedu pochopit důvod, proč se paní Marcela v začátku vdává za Jirku, o kterém říká, že je "hodnej", ale sebemenší náznak lásky není ani z jedné strany patrný. Byla doba před listopadem 1989 opravdu taková, že lidé nemohli nic, než se co nejrychleji oženit či vdát a splodit dítě? Opravdu neměla paní Marcela možnost v klidu hledat a vybírat si nebo alespoň zavčasu rozpoznat Jirkovu povahu? 8/10 (30.05.2009)

Manželskými etudami to začalo, ale nejsilnější z těch příběhů stál za to, aby se vyprávěl dál. Potměšilý scénárista Osud se na některých lidech prostě vyřádí. Helena Třeštíková patří k nejlepším dokumentaristům vůbec a Marcela, která představuje 27 let zaznamenávání jednoho osudu, představuje její nejkomplexnější materiál. (01.05.2008)

Dokumenty zásadně nehodnotím stejně jako filmy, protože to dle mého ani nejde. Scénář v nich moc nenajdete, režie se potvrdí až ve střižně... Proto hodnotím podle zvoleného a zpracovaného tématu. To je bezpochyby v případě Marcely - lze si snad představit takový "příběh" jako v případě téhle pražačky - zvoleno hodně dobře. Když se k tomu přidá trpělivost Heleny Třeštikové na práci s tématem, už výše zmiňované kritérium - vynikající střih a kameru, vychází z toho zajimavý, drsný a hlavně dobře natoćený dokument. Pořád to je ale "jen" jeden příběh, kterých jsou kolem nás miliony. 75% (27.04.2008)

Ano, Marcela udělala v životě mnoho špatných rozhodnutí, nevěřím ale, že by byla zlým člověkem. Rozhodně si nezasloužila to, co ji dál potkalo. Nejspíš nebude intelektuální typ ale že společnost, moderní společnost 21. století dokáže v srdci Evropy prohlížet, aby KDOKOLI takto zápasil s osudem a nepodat mu pomocnou ruku, to mě ideově skutečně bolí. Časosběrný dokument tohoto typu ukazuje, jak moc si s prostým člověkem dokáže čas zahrát opravdu nepěknou hru, jak z dobrosrdečného člověka dokáží okolnosti vymlátit a zadusit i tu nejmenší špetku naděje a udělat z něj bytost, která vlastně touží jenom po vlastním skonu. Je to neuvěřitelné ale je to tak. Jestli bychom jako lidstvo měli mít nějaký vyšší cíl, nějakou sociální metu, kam chceme někdy dospět, měl by to být svět, kde takoví lidé nezůstanou na vše sami, kde se nedostanou do takových životních patových situací, kdy není východiska. Doufám, pevně doufám, že tam zatím míříme a i má milovaná kinematografie má na tom svůj podíl, například dokumenty, jako je tento. Kdy jindy má dvacátník možnost sledovat celý život člověka, kterého by na první pohled nejspíš tupě odsoudil? Jestli někde platí pořekadlo o cestě, která má být důležitější, než-li její cíl, je to právě život. A já si nemohu pomoct ale musím litovat Marcelu za dobu a místo, kde se narodila a kde prožila svůj nešťastný život. Představím si ji někde na Balkáně, kde nešťastný osud potkal celé národy a kde se se vší nepřízní osudu vyrovnávají pospolitostí, hudbou a zpěvem. Být milionářem (dnes spíš miliardářem), poslal bych takového člověka na vysněnou cestu do Kanady, byť třeba jen na měsíc, protože KAŽDÝ má v životě právo na trochu toho štěstí. Pár správných lidí kolem ní a život by byl zase jinačí. Tolik věcí mohlo dopadnout jinak, tolik věcí mohlo dopadnout lépe. Je nesmírně těžké sledovat film, který je doopravdy něčím životem, jeho shrnutím v bodech. Těžko odsuzovat cokoli, jelikož sám bych se v podobném dokumentu vidět asi nechtěl, respektive bych se toho bál.. Bál bych se slyšet slova, sny a touhy mého mladého já a vzpomínat živě na chyby, kterých jsem se od těch dob dopustil, co vše mě potkalo cestou a o to víc pak trnout, co mě čeká dál. Děkuji paní Marcele za její život a za svolení být jeho divákem, necítím nic víc, než soucit, respekt a přání lepších zítřků (bojím se teď hledat, jak to s ní dopadlo..). 4/5 (12.07.2023)