Manželské etudy po dvaceti letech

Na startu stálo šest pečlivě vybraných dvojic, které si právě před kamerou v budově Národního výboru řekly ANO. Potom už následoval manželský (většinou ne moc dlouho) život, který zvídavá kamera zachytila s neúprostnou přesností. Najvíc mě zaujalo zachycení toho, jak lidé slyší jenom to, co chtějí (ONA: Řekla jsem mu, že si už nikdy nesedne na motorku, protože jinak od něj odejdu. ON: Ona to nemyslí tak, že bych měl přestat závodit, jenom chce, abych si teď na chvíli odpočinul). Takhle nějak si představuju reality show, protože nikdo se nevydrží pětadvacet let přetvařovat. Jsou to skutečné příběhy skutečných lidí o vývoji vztahů mezi nimi. Vše je navíc natočeno brutálně syrovým způsobem. Má to neuvěřitelnou vypovídací hodnotu o žijících lidech. (08.12.2008)

Výborný nápad! Velmi inspirativní i zábavná podívaná natočit radosti a strasti opravdových lidí a sledovat jejich první roky v manželství a poté, kam se posunuli za 20 let ve vztahu a v profesi a jak jejich děti řeší podobné problémy, kterým museli tehdy čelit i oni sami. Umělé reality show ať jdou k šípku, tohleto je pravej život!!! (08.01.2006)

Sledovat nevyzpytatelné osudy několika rodin v rozmezí pětadvaceti let je silně inspirující. Vzhledem k až schématicky podobným začátkům byste očekávali i podobný vývoj. Ten je ale mnohdy velice různorodý. Dojemná kolekce životních příležitostí, snů a plánů, které se většinou proměnily v něco úplně odlišného. (12.09.2010)

Velice silný dokument, dá se řící ta pravá reality show. Je to opravdový pohled do života daných dvojic, pohled spojený s kontrastem mezi jejich manželskými začátky a dnešním životem lidí středního věku s dospělými nebo dospívajícími dětmi, i s předělem změn devětaosmdesátého roku dopadajících do dnešní reality. Počátky byly podobné tak jako náš život v osmdesátých letech, kdežto dnes jsou jejich osudy velmi různorodé. I tak malý vzorek obráží statisticky problém rozvodovosti - polovina párů je rozvedených. Já jsem sledoval původní cyklus před dvaceti lety (ten byl vždy zopakován před novým dílem) a o to více jsem očekával pokračování. A mohu s čistým srdcem říct, že mně nezklamalo. A nestydím se ani za slzy v závěru 5. dílu. I to je život. (06.02.2006)

Zdá se to velice jednoduché – natáčet po několik let několik manželských párů, ale jak v jednom rozhovoru řekla paní režisérka, jde o „sázku na nejistotu“. Šest z těch sázek vyšlo a všech šest jsem sledoval s obrovským zaujetím nejen pro peripetie, kterými si ti lidé museli projít, ale také pro způsob, jakým je Třeštíková s lehkým nádechem ironie sestříhala do výsledné podoby. Obdivuji její odvahu natáčet i v momentech, kdy by většina filmařů shovívavě vypnula kameru. Pravda je holt krutá a filmař musí být stejný, chce-li ji zachytit. Čím mne ale Etudy fascinovaly nejvíc, je naprostá nevyzpytatelnost osudu. Všichni se s ní asi setkáváme denně, jenže takhle, na ploše dvaceti let, vyhlíží mnohem děsivěji. Na konci sebedokonaleji naplánovaného života bude stát bilanční otázka: „Čeho jsem vlastně dosáhnul?“. I díky Etudám se začínám snažit dělat něco pro to, aby můj strach z této otázky nebyl odůvodněný. 90% (07.08.2008)