Desať kanoe

Cením si už toho, že takový snímek vůbec vznikl. Nahlédnout do kultury a historie nám takto vzdálené civilizace se nepodaří každý den, a když se v unylém projevu vypravěče ( "...a při práci se baví o ženách. Jako vždy." ) jako blesk z čistého nebe objeví hláška "Ta by ho tam teda chtěla." , tak se schutí pobavíte stejně jako zbytek domorodců stavící kánoe. 85% (22.05.2012)

Postupným otevíráním a zavíráním krabiček v sobě se rozvíjí jednoduchý příběh, složitě natočený, ale vypravěčem dobře vysvětlený, pomocí obrazu každá krabička od jiné oddělena...film, u kterého jsem se výborně bavil, např. když domorodci přemýšlí, co se mohlo stát, postupně naslouchají jeden druhému a vymýšlí různý scénáře :) ...chytlavě a vtipně napsáno a natočeno! (09.02.2009)

Nestává se moc často, že bychom v našich končinách měli možnost vidět film s původními obyvateli Austrálie (nepočítám-li dokumenty). Tento film je natočený s citem a humorem, nádherná kamera okouzluje záběry australské přírody. Závěr možná trochu uspěchaný, ale třeba to bylo proto, že mně Zápaďákovi ten příběh nedokáže říct tolik co Austrálci. Každopádně příjemný filmový zážitek. (16.05.2009)

Úchvatná scéna tance i zpěvu smrti s následným rituálem a celkově často krásné záběry australské přírody drží moje hodnocení těsně nad „vodou“. Převelice zajímavé téma světa australských domorodců se zde dočkalo zpracování s podivným patvarem mezi neustálým monologickým vyprávěním jednoho z domorodců jakoby do mikrofonu v rozhlasu a sledem viditelně aranžovaných hraných sekvencí, které dotvářejí vizuální část. Po 10ti minutách jsem se v duchu ptal, proč film proslulého australského filmaře avizovaný coby dobrodružná komedie působí na mě jako formálně až tuctový dokument s několika pěknými „obrázky“, kde se jedna z invečnějších deviz projevuje v poněkud zvláštním střídání černobílého a barevného vizuálu? Ono pseudo-dokumentární zpracování za mě výrazně ubližovalo celkové atmosféře snímku, do níž se z mé strany většinou ne a ne plně dostat. Neustálý voiceover spíše vytvářel odstup mezi divákem a příběhem, než aby působil obohacujícím dojmem i ve spojení se záběry, které nám obrazem často vypráví úplně to samé. Propašovaný fekální humor australských domorodců, co se každou chvíli baví doslova o hovně nebo o tom, jak jim stojí penis, mi připadal nevtipný a dost strojený, než cokoliv jiného. Starším filmovým klasikám se střetem s australskou domorodou kulturou (Roegova Cesta / Weirova Poslední vlna / Herzogovo Kde sní zelení mravenci) se de Heerových Deset kánoí pro mě v rovině zážitku ani nepřiblížilo. [55%] (19.05.2023)

Tohle je prostě pohodička.. Příběh se rozpíná na všechny strany jako větve košatého stromu v květu. Spolu s jemným a laskavým humorem přináší něco málo teorie o tradiční výrobě kánoe, šamanských "hovnopraktikách", poučení o trpělivosti a v neposlední řadě jednu z nejsugestivnějších scén smrti v historii filmu. (19.06.2013)