Poslední vlna

Uz tuna ukazal reziser Peter Weir /Svedek, Spolecnost mrtvych basniku, Truman Show/ svoj nespochybnitelny rezisersky talent - film je o pravnikovi, ktory riesi x veci vo filme, a zisti ze iste suvislosti hodne na seba nadvazuju a davaju logicky zmysel. To sa mi pacilo, hoci teda austarlsych Aborigencov vo filmoch velmi nemusim. Dost trva kym sa to rozbehne a stredna cast zvolnila tempo a pribudlo planych dialogov, ale posledna cast ma uchvatila asi najviac. Teda tie posledne sceny to bol masaker aj na mna. Ako sa mi raz stalo u Bergamnovho filmu Smulltronstallet, ze som objavil v podvedomi kadejake potlacene masakre a neprijemne veci. Tu sa mi to stalo opat - sen, ktory som mal po filme bol neskutocne zivy a na film priamo nadvazoval. Ked som sa zobudil, bol som cely spoteny - a spomenul som si, a ujasnil, preco sa mi snivali tieto zalezitosti : 77 % (07.07.2018)

1. Živly: Už neporoučíme větru ani dešti, ale jsme rádi, když přírodní živly spolupracují. Někdy se ovšem chce nějaký živel prosadit na úkor ostatních, a pak tu máme hurikány, zemětřesení nebo tsunami (podle australských domorodců třetí). 2. Sny: Kdysi jsme snům rozuměli, pak se nám přestaly zdát, nyní se vracejí, ale už jim nerozumíme. 3. Mystika: Život bez mystiky, je jakoby bez šťávy, protože jen mystika dokáže propojit celý život (a snad i co bylo před ním a co bude po něm). Mystika ale může být maligní (černá) nebo benigní (bílá). Ta první může končit pádem do nevědomí (neurózy a psychózy), ta druhá může z nevědomí čerpat (a dovést člověka k duchovnímu klidu, což je beze sporu synonymum největšího štěstí)... Peter Weir pozoruhodně kombinuje tyto tři prvky na pozadí rozpadu původní australské kmenové kultury a jejích zákonů (decentralizovanou osou je zarputilost obhájců názoru, že nemůže existovat ve městech, protože - jinak řečeno - by město nebylo civilizované)... Voda dovede být hrozná, ale nepodceňujme ani ten vítr. (30.01.2016)

Další magicko-realistický skvost od Petera Weira. Stejně jako v předchozím Picnic at Hanging Rock, i zde mají hlavní roli tajemné síly prastarého australského kontinentu, tentokrát ale zosobněné nikoliv jeho přírodou, nýbrž jeho původními obyvateli. Troufám si tvrdit, že kdo dokáže vnitřně se zklidnit, zastavit myšlenky a nechat se bez předsudků a námitek unášet lehce zlověstným filmovým dějem, bude odměněn hlubokým zážitkem. Oba zmiňované filmy ve mně vyvolaly velkou touhu po dlouhé a důkladné návštěvě téhle zvláštní, odlehlé a čarokrásné země. (24.03.2013)

Je mi jasné, že nejednoho diváka tenhle prapodivný film unudí k smrti, já ale pokaždé slastně vrním. Hodnocení je tedy čistě subjektivní, prostě mi tenhle mysteriózní thriller sedl jako prdel na hrnec. Snad to mohlo být ještě drobet lepší, ždibíček kratší, konec o fous méně rozjetý, v hudbě méně mdlých synťákových ploch, ale co - prostě nemohu nenasázet plný počet hvězd. Jedna * za úžasné, tísnivé katastrofické scény - led uprostřed pustiny, černý déšť, stromy prorážející okna. Druhá * za naprosto dokonalé využití Aboriginských mýtů. Třetí * za krásně, klasicky vygradovanou smyčku nezvratných událostí a scén na pomezí reality a snové halucinace, směřující až k epickému závěru. Čtvrtá * za kameru, práci se zvukem a domorodou hudbou, pátá * za sluncem sežehnuté, rudé australské krajinky. Můj soukromý mikrokosmos. (29.06.2011)

Zručně natočené a se silnou mysteriózní atmosférou, ale tááákhle natahované. Nudě jsem se opravdu nedokázal ubránit, zvlášť když je jen velmi málo témat, která mě zajímají méně než australští Aboriginálové... Člověk, který mě v profilu filmu Dotek Medusy na Poslední vlnu nalákal slovy "je to podobné a ještě o chlup lepší", musí být blázen. (08.05.2009)