Maradona podľa Kusturicu

Nebudu nijak zastírat, že mi ten malý, špekatý, prdelatý cigán, který je pyšný na to, že při fotbalovém utkání míče do brány hází rukou, byl odjakživa nesympatický. Dokument je ódou na komunismus, marxismus, Fidela Kastrola, k tomu patří nenávistné výlevy vůči USA a západní civilizaci vůbec... prostě neskutečná kupa hoven levičáckých blábolů. Existuje jediný důvod, proč tomu rovnou nejebnu odpad: vydržela jsem tu bolševickou agitku snášet maximálně 10-12 minut, pak už akutně hrozilo, že si kvůli toho feťáckého zkutra rozflákám televizi. (21.03.2011)

RTVS zareagovala veľmi pekným spôsobom na smrť futbalovej legendy a futbalového génia (pre mnohých Boha) a tento Kusturicov dokument zaradila do svojho vysielania deň po jeho úmrtí a po zápase glasgowských Rangers proti Benfice Lisabon v Európskej lige. Keď sa stretnú dve legendy krajín na ktorých si Štáty nacistické spolu s "mierovými silami Organizácie spojených nádorov zgustli a rozhodli sa v nich presadiť "demokraciu" je jasné že nemohol vzniknúť politicky neutrálny dokument. Diego ako dlhoročný blízky priateľ Fidela Kastrola v ňom zoparkrát prekvapil názormi hodnými najväčších konšpirátorov ale oveľa častejšie trafil klinec po hlavičke. Zaujali aj zábery na domov hviezdneho futbalista a tak je pochopiteľné že práve boj za sociálnu spravodlivosť si po skončení svojej futbalovej kariéry zvolil za jedno zo svojich životných poslaní. Škoda niekoľkých rušivých momentov s britskými politikmi a až príliš často opakovaného záberu gólu storočia, ktorý tento výnimočný futbalista strelil do siete Anglicka na majstrovstvách sveta v Mexiku.Lenže Kosturicova tvorba je nevšedná a tak pochopiteľne nevšedný bol aj tento dokument, ktorý pochopiteľne kapitalistov telom aj dušou (aj posledných vlasom na hlave) nepotešil. Tak ale aspoň týmto ľuďom, ktorí majú jediný správny pohľad na svet umožňuje táto databáze zahorieť hnevom spravodlivých aspoň v ich komentároch. Svojrázny dokument svojského režiséra o enfant terrible argetínskeho futbalu. (27.11.2020)

Tohle je učebnicová ukázka dílka, ve kterém si režisér plní dětský sen a všechno ostatní jde do pozadí. Emir ( a jeho rodina ) se setk(áv)al se svým idolem a kamera byla u toho. Někdo tu kritizuje ten levičáckej intelektualismus, mě třeba přišla hodně trapná ona "církev", animace taky prvoplánový , ale na druhou stranu to k Maradonovu světu patří a osvětluje i některé momenty jeho kariéry ( "vyšší poslání" v Neapoli nebo Arg vs. Ang. například ). Pochopíte třeba proč se za tu ruku těžko kdy omluví. Když jsem viděl ten humbuk v Neapoli, nedivim se že fetoval. A o silný momenty taky neni nouze ( některý goaly, rodina ...). Je to prostě rozporuplnej chlapík. A čekal bych, že Kusturica se mu dostane pod kůži víc. Místo toho se spíš opájel svou přítomností a možná i přátelstvím se samotným Diegem. Ač tedy mám k Argentině silný pouto, MS 86 bylo první, který jsem vnímal a Emirovu tvorbu mám taky rád, tohle je čistej průměr. (24.12.2009)

Maradona bol nesporne veľkým futbalistom, komu ušiel jeho "gól storočia", tak si ho v tomto dokumente môže pozrieť asi 15 krát. Do toho uvidí aj jeho podarených kamarátov- Fidela Castra, Huga Chavesa a Eva Moralesa...a Emira Kusturicu (s celou rodinou), ktorý celý tento "home-made" kvázi dokument zbúchal...Mix ľavičiarskych žvástov, nejakých tých futbalových záberov, pár kreslených brutálne nepodarených akože vtipných vsuviek, pričom všetko lemujú Maradonove kecy o všetkom a ničom... Trochu zaujímavé, z väčšej časti nudné a otravné...Ale zase keby som bol argentínčan alebo člen Maradonovej Cirkvi (áno, aj také existuje!), tak sa mi ten dokument zdá nesporne lepší! :))) (24.02.2010)

Fotbal jako třídní boj a dokument jako jankovitá levicová agitka. Není nic horšího než proletáři z estabilishmentu – tady se potkali dva a výsledek připomíná hodně jalové sezení salónních revolucionářů. Ten menší blemcá učebnicové fráze jihoamerického komunismu, ten větší se snaží divákovi ukázat, že mluvčí není idiot, ale bezmála bůh. Bohužel, dokud Emir dává svým názorům symbolický rámec umělecké výpovědi, mluví mi z duše, jakmile se sníží k hrubé demagogii a glorifikaci politických šílenců, je mi jeho humor i vize zcela cizí... Takže, doporučeno magorům, co nosí hrdě Cheho portréty, eventuelně magorům, co raději myslí na Maradonovy góly než na sex. Svět se zmentosil. (12.11.2009)