Diego Maradona

Sennu Kapadia vystavěl na konfrontaci slavného závodníka s jeho nemesis, povahově protikladným Alainem Prostem. Také Maradona je filmem o střetu dvou osobností. Tentokrát ovšem dvou osobností jednoho člověka. Na dualitu, kterou si v sobě fotbalová legenda nesla, upozorňuje v jednom z mimoobrazových komentářů trenér Fernando Signorini. Vyzdvihuje nesoulad mezi stydlivým „mamánkem“ ze slumu (Diego), a monstrem zrozeným z touhy po úspěchu (Maradona). Maradona byl podle něj původně jen maskou, kterou si fotbalista nasazoval před novináři, jimiž pohrdal. Postupně, s přibývajícími skandály (drogová závislost, diskvalifikace, milostné aféry), ale maska a jeho skutečné já začaly splývat. Kapadia tuto interpretaci možná až příliš samozřejmě přijal. Díky uvedenému pojetí je ovšem více než dvouhodinový film spojený jedním ústředním motivem, které přispívá k jeho dynamice, když střídáním situací odhalujících různé vrstvy protagonistovy osobnosti vytváří tenzi mezi Diegem a Maradonou. ___ Kapadiovi se navíc stejně jako v případě Senny a Amy podařilo v životním osudu konkrétního člověka najít univerzální témata (zrada, odpuštění, vykoupení, hledání svého místa ve světě), se kterými se dokáže identifikovat i ten, kdo nikdy nehrál fotbal, nebral drogy a nekamarádil se s neapolskými mafiány. ___ Ocenil jsem taky, jak je Maradonův příběh vsazován do širšího sociopolitického či ekonomického kontextu doby. Fotbalové vítězství Argentiny nad Anglií je prezentováno jako pomsta za válku o Falklandy. Skrze Maradonovu závislost na kokainu film odhaluje, jak byla Neapol prorostlá zločineckými organizacemi, které s pomocí mediálně známých osobností ospravedlňovaly své aktivity. Velkou pozornost dokument přikládá otázce národní hrdosti spoluutvářené fotbalem a identifikací s určitým klubem. Když například Maradona nastoupil proti Itálii, snažil se svou „zradu“ hájit tím, že Neapol není Itálie, ale outsiderský stát ve státě, bojující o místo na výsluní (stejně jako se to podařilo jemu, chudému chlapci z okraje společnosti). Vycházel přitom z vědomí silné nevraživosti mezi italským severem a jihem. ___ Diego Maradona fascinuje zejména tím, do jak kompaktního, tematicky bohatého tvaru dokázal Kapadia se svými spolupracovníky i potřetí stovky a stovky hodin archivního materiálu poskládat. Ke spádu vyprávění významně přispívá i soundtrack Antonia Pinta, do něhož jsou nápaditě zakomponované zvuky pádů, výkřiků a kopů do míče. Také jeho zásluhou nabízí film nejen množství informací, ale zároveň bohatší zážitek než leckteré drama zkonstruované primárně za tím účelem, aby ve vás vyvolalo emoce. 75% (09.07.2019)

Absolutní paráda! Jeden z nejlepších dokumentů, co jsem kdy viděl. A navíc o jednom z nejzajímavějších sportovců... Film je perfektně rozloženej na dvě půlky. V tý první se s Diegem dostanem na absolutní vrchol. KDy se mu podaří vyhrát italskou ligu s Neapoli (po prvý v historii). Mazec bylo, že oslavy trvaly 2 měsíce a celý město bylo na nohách a tím se pro ně stal Maradona žijícím bohem, bez přeháňky... Taky dokázal s Argentinou vyhrát MS v Mexiku... No a druhá půlka, tak to je už šňup, šňup a veliký trable s mafií, která ho měla díky koxu ve svých rukách. Na konci mi ho bylo líto, když se rozbrečel v TV pořadu, fakt upřímně. No, ale pak si říkám, že tenhle bohém prožil tak strašně bujarej život, že mi ho líto vůbec bejt nemusí :o). Dokument fakt bombastickej! (01.11.2020)

Vynikající dokument. Pro fotbalové fanoušky skoro povinnost a i pro ostatní myslím velmi zajímavý počin :-). Kapadia evidentně umí. Vyzdvihnu třeba práci se zvukem - předpokládám, že je zesílen nebo jinak modulován oproti originálnímu snímání, ale je skvělý. Jak někdo trefně popisoval, je tam minimum mluvících hlav někde ve studiu, proto to má takovou sílu... Osoba DM jistě štěpí veřejnost velmi výrazně, ale než někdo vyřkne soud, měl by tohle vidět. Řekl bych, že takový tlak by ustála jen opravdu velmi silná osobnost ( kterou DM mimo hřiště není ). K disputaci o nej fotbalistovi historie bych podotkl, že těžko hodnotit individuální dovednosti v průběhu desetiletí, ale aby jeden fotbalista takhle vytáhl repre, a hlavně provinční klub - takto výrazně to myslím nikdo nedokázal... Mohl bych psát spoustu dalších vjemů a osobních prožitků, ale omezím se už jen na konstatování, že Kusturicův počin ve světle tohoto díla zbledl ještě mnohem víc. A jsem opravdu zvědav koho dalšího AK poctí svým umem! (03.08.2019)

Lidstvo satanžel z větší části tvoří vyrachtaná banda primitivních hovad. Když takhle pošli Lauterbur nebo Mansfield, neštěkl nikde ani pes. Ale když pojde vypatlaná poloopice, prvotřídní arogantní debil, agresivní mentál a narkáč, v Argentině vyhlásí týdenní státní smutek a málem zakotví v retardkalendáři Velikonoce 2, přičemž se světová masmédia můžou posrat, jaký že to byl Bůh, génius, prvotřídní jedinec a nenahraditelná ztráta. Tak jistě, co je taky vynález magnetické rezonance, neustále zachraňující milióny životů, proti přínosu tupého kokota, který světospásně skvěle čutal, a banda lopat si tak mohla o nedělích zařvat gól a dát si do držky, že ano! Čili jsem čekal tklivou ódu na jednomuňku, která kdyby veřejně nečutala, je z ní neméně přínosný Mistr světa v kopání kabelových rýh, absolutní vítěz světové popelářské ligy nebo uznávaný kariérní kriminálník. Naštěstí se toho chopili falklandským stigmatem a házenkářským zmrdstvím postižení Velcí Britové a uplácali z archivních píár záběrů a foteček s Gomorrou portrétek, jaký si Vypatlanec junior rozhodně nebude pouštět každé Vánoce. A to musím aspoň trochu ocenit, protože jinak to bylo pro mě něco, jako kdybych sledoval žonglujícího cigánského cirkusáka nebo petriho misku s velmi rychlou salmonelou. (23.12.2020)

Co si budeme, Kapadiovi dokumenty nejsou jedny z těch mých oblíbených. Přinesl zajímavý příspěvek o Sennovi, v celku nudný a nezáživný o Whinehouse a nyní máme opět sport s Maradonou. A ano, jednoznačně zde bylo co odvyprávět. Maradonův život je jednoznačně zajímavý a tak i jeho kariéra, která zde na plátno byla převedena v celku jasně, přímě, jednoduše a elegantně. Tak by to šlo. Stále mi nesedí úplně režisérův styl vyprávění jenom se starými záběry bez vstupů nějakých účastníků ze současné doby. Jako hele, je to originální, ale nesedí mi to. I tak si nemohu jinak extra stěžovat. Kupodivu i jako neforbalový fanda jsem toto dokázal dostatečně ocenit. (13.02.2020)