Maradona podľa Kusturicu

Rozklad božské aury Diega Armanda Maradony. Kluk z chudé čtvrti se stal fotbalovým bohem a sám v sobě vidí ještě víc, než jeho fanoušci (ovečky) v něm. Většina dokumentu je Emirova oslava jednoho génia, na kterého kouká až s nepřájemně nekritickým obdivem. Především téma drog a politiky představuje Armanda ve světle, které bych raději neviděl. Omlouvat sjíždění bílé lajny koksu tím, že to dělalo víc lidí, jen je nechytli, je možná otázkou pro fotbalovou federaci, ale nic jiného. Jediné, co mě opravdu zarazilo byl závěr s (připravenou) hudbou na téma "být Maradonou a prožít jeho život". Příště, až někdo bude točit o svém idolu a mesiášovi, ať si to nechá do vlastní domácí filmotéky... PS: hodnocení se nevztahuje na ukázky maradonovy fotbalové geniality (22.03.2011)

Názory na tenhle dokument se liší hlavně podle toho jak je kdo velkej fanoušek Maradony. Já někdy v polovině 80. let sledoval fotbal jen díky Maradonovi. Po jeho drogovejch eskapádech jsem přestal fotbal sledovat úplně, a tenhle dokument mi už zapomenutého Maradonu připomněl, proto trochu neobjektivně dám nadnesené hodnocení. (14.06.2010)

RTVS zareagovala veľmi pekným spôsobom na smrť futbalovej legendy a futbalového génia (pre mnohých Boha) a tento Kusturicov dokument zaradila do svojho vysielania deň po jeho úmrtí a po zápase glasgowských Rangers proti Benfice Lisabon v Európskej lige. Keď sa stretnú dve legendy krajín na ktorých si Štáty nacistické spolu s "mierovými silami Organizácie spojených nádorov zgustli a rozhodli sa v nich presadiť "demokraciu" je jasné že nemohol vzniknúť politicky neutrálny dokument. Diego ako dlhoročný blízky priateľ Fidela Kastrola v ňom zoparkrát prekvapil názormi hodnými najväčších konšpirátorov ale oveľa častejšie trafil klinec po hlavičke. Zaujali aj zábery na domov hviezdneho futbalista a tak je pochopiteľné že práve boj za sociálnu spravodlivosť si po skončení svojej futbalovej kariéry zvolil za jedno zo svojich životných poslaní. Škoda niekoľkých rušivých momentov s britskými politikmi a až príliš často opakovaného záberu gólu storočia, ktorý tento výnimočný futbalista strelil do siete Anglicka na majstrovstvách sveta v Mexiku.Lenže Kosturicova tvorba je nevšedná a tak pochopiteľne nevšedný bol aj tento dokument, ktorý pochopiteľne kapitalistov telom aj dušou (aj posledných vlasom na hlave) nepotešil. Tak ale aspoň týmto ľuďom, ktorí majú jediný správny pohľad na svet umožňuje táto databáze zahorieť hnevom spravodlivých aspoň v ich komentároch. Svojrázny dokument svojského režiséra o enfant terrible argetínskeho futbalu. (27.11.2020)

Toto si Kusturica mohl odpustit. Blahopřeji mu, že se s Velkým Diegem setkal, ale to je tak vše. Natočil totálně chaotický film bez koncepce a jasné myšlenky co vlastně chce zdělit. Neustále se snaží nacházet paralelu mezi Maradonovým životem a svými filmy (filmové vsuvky po čase vyloženě iritují). Divák se místo názorů na Maradonu a větší sondy do jeho života dočká pseudofilozofických úvah o tangu a levicového pranýřování politiky USA v Jižní Americe...a také rádoby vtipných skečů, ve kterých po Diegovi střílí Bush a Blair je vyobrazen jako ďábel. Dokonalá slátanina. Kladně hodnotím jen využití autentických záběrů, návštěvu Maradony v Bělehradě (jak zdraví obyčejné chodce z auta a představuje se jim:-) a celkem dojemnou pasáž za zvuků písně "Marado". Ale jinak tragédie! (10.06.2010)

Nebudu nijak zastírat, že mi ten malý, špekatý, prdelatý cigán, který je pyšný na to, že při fotbalovém utkání míče do brány hází rukou, byl odjakživa nesympatický. Dokument je ódou na komunismus, marxismus, Fidela Kastrola, k tomu patří nenávistné výlevy vůči USA a západní civilizaci vůbec... prostě neskutečná kupa hoven levičáckých blábolů. Existuje jediný důvod, proč tomu rovnou nejebnu odpad: vydržela jsem tu bolševickou agitku snášet maximálně 10-12 minut, pak už akutně hrozilo, že si kvůli toho feťáckého zkutra rozflákám televizi. (21.03.2011)