Réžia:
Fredi M. MurerScenár:
Fredi M. MurerKamera:
Pio CorradiHrajú:
Fabrizio Borsani, Teo Gheorghiu, Julika Jenkins, Urs Jucker, Bruno Ganz, Eleni Haupt, Kristina Lykowa, Tamara Scarpellini, Heidy Forster, Daniel Rohr (viac)Obsahy(1)
Vitus je chlapec, který vypadá, jako by pocházel z jiné planety: má sluch jako netopýr, hraje na klavír jako virtuóz, od pěti let studuje všemožné encyklopedie a diriguje orchestr. Není tedy divu, že jeho rodiče mu začínají předvídat skvělou budoucnost. Chtějí, aby se Vitus stal klavíristou. Nicméně zázračné dítě sní o létání a o normálním dětství. Nakonec - až na jedno dramatické zaváhání - Vitus poznává kouzlo skromného života a jeho opravdových hodnot. Vitus źískal cenu za nejlepší švýcarský film roku 2006. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (47)
Vitus má všechny znaky "biografického filmu", jak ho známe z posledních (amerických) let, ať už se člověk zaměři na Elvise, Walk in the Line, Raye anebo Kinseyho. Co je ovšem víc jak osvěžující, není fakt, že titulní postavou v jednoduchém přiběhu o rozhodování sám o sobě a nenechání si diktovat a dirigovat svou životní cestu nikým jiným je malý kluk, ale to, jak je film vyprávěn. Rámování filmu, které mu dodává na působivosti a filmu na určitém dramatickém oblouku a emociální působivosti, je v úvodní scéně inscenováno jako snové, abychom byli následně filmem oklamáni a až v závěru se odhalila skutečnost, a to platí i pro dalši využití ryze žánrových prvků či postupů, které jsou filmem bořeny, a tak se vyhýbají tvůrci klišé (pád a následné zranéní, prvmí láska, která neskončí moc happy-endově apod.). Navíc obsazení Bruna Ganze do role moudrého a vševědoucího stařika, který by se rád vydal tam nahoru, ať už naživo v letadle, anebo mrtvý jako anděl, nutí diváka si tuhle roli spojit s tou z Nebe nad Berlínem a autentičnosti výrazně napomáhá i obsazení skutečných virtuózů do hlavní role. Ano, je to silně televizní, do jisté míry laciné ve vzbuzování emocí, rodičovské postavy by si zasloužily více prostoru a v závěru je cítit scénáristická vykonstruovanost a stopáž je nad míru (zkrácení o deset minut by jenom prospělo), jenže když ono je to tak dobře odvyprávěné... ()
Obrázky ze života mladistvých géniů patřím k mým oblíbeným žánrům. Slouží jako taková pánská harlequinka k náhražkovému plnění snů. I tento film, dobře provedený, mě tedy bavil, ale vposledku také trochu zklamal. V půli se totiž tvářil, že bude o něčem víc: o osamělosti velmi nadaných, o touze po normálnosti, o nebezpečí skrytém v přehnaných rodičovských očekáváních... Žel se to nakonec zas všechno zvrhlo v tradiční příběh o triumfu výjimečnosti. Vitus je supermanem pro intelektuály, komiksovýcm superhrdinou, jenž se pro okolní svět na čas (a pro zvýšení diváckého účinku) skrývá za obyčejnou tváří Clarka Kenta a potajmu zachraňuje svět (anebo alespoň tatínkovo a dědečkovo jmení). Škoda přeškoda... Jak rád bych (zas) jednou viděl snímek o třídu věrohodnější: film o tíze geniality i těch nadějí, které druzí do malých Einsteinů vkládají, a třeba i o zklamání, které pak často přichází. Takhle je to alespoň hezká pohádka s pěknými klavírními kusy a pozoruhodnou, skoro jak vlámština znějící, švýcarskou němčinou. ()
„-Paní učitelko, učitelé jsou chytřejší než žáci? – Samozřejmě, Vite. – A víte, kdo vynalezl parní stroj? – Samozřejmě, Vite. James Watt. – A paní učitelko, proč ho tedy nevynalezl už Wattův učitel…“ Už úvodní letecká scéna naznačuje okouzlující podívanou. Tím, že je Vitus hlavně nadějný klavírní virtuos, tak je nádhera podkreslena krásnou hudbou (Mario Beretta). Chvílemi sice příběh upadal do průměru, ale svými symboly – netopýr, let, hra – znovu dokázal okouzlit. Vitus se snaží být normální, jeho přání chápe pouze dědeček. Příjemná rodinná podívaná, v níž pro mě byla zbytečná linie s Vitovým fantomstvím na burze, naopak víc mohla být rozvedena romance s „hlídačkou“ Isabel. ()
Malý Vitus je tak trochu zvláštní dítě. Když nějaké slovo nezná, jde si ho okamžitě najít v encyklopedii. A hlavně je to klavírní génius. To samozřejmě neunikne pozornosti jeho rodičů - zejména matky - a ti se z něj snaží mermomocí udělat ještě lepšího virtuosa. A tak jediný kdo malého Vita chápe je dědeček (skvělý Bruno Ganz). Takhle to zní jako jeden z mnoha filmů na téma "malý génius - nechápající rodiče - dobrotiví staříci". Ve skutečnosti je Vitus natočen tak příjemným stylem, oproštěným od patosu a nejrůznějších klišé, že jsem se chvílemi přistihl, že jsem rád jak hlavním hrdinům fandím, což se mi u takových filmů nestává. Kupříkladu Vitova první láska a následné rande vypadá tak, že se chlapec snaží starší dívku přesvědčit, že pro pozdější vztah je výhodné, že je žena starší z hlediska živočišného libida. Dobré herecké výkony a kvalitní scénář si člověk skutečně užije. Jen ta příliš televizní kamera mě chvílemi štvala. Jinak nemám žádných výhrad. Nenápadné dílo, které stojí za objevení :-) ()
Nádherný film. Atmosférou mi chvilakma připomínal Forresta, ale přitom tady jde o příběh geniálního dítěte. Ale stejně jako Forrest se ke všemu dostal tak snadno nějakou náhodou, dvanáctiletý Vitus se svým geniem to zase bere jako něco uplně normálního - myslím obchod na burze, řízení letadla, koupení firmy. Skvěle zahrané, nádherně natočené, plno pestrých postav, ale hlavně úžasný dětský hrdina! Švýcarský film po zásluze nominovaný na Oskara....9/10 ()
Galéria (18)
Zaujímavosti (7)
- Představitel dvanáctiletého Vituse - Teo Gheorghiu - je původem Rumun, hovoří Rumunsky, Francouzsky, Anglicky a Německy se švýcarským přízvukem, a je v současnosti zřejmě nejtalentovanějším mladým klavíristou na světě (vyhrál několik prestižních světových soutěží). (5150)
- Scénář vznikal dva roky a existovalo na 25 verzí. Finální verze scénáře musela být ještě zredukována, zejména na úkor postav rodičů Vituse. (5150)
- Představitel šestiletého Vituse - Fabrizio Borsani - je rovněž začínající klavírista. (5150)
Reklama