Vitus

Tvůrci na hodně těžkém životě jednoho hodně chytrého kluku ukazují, jak dvousečné mohou být dary, které nám matka (příroda) nadělí. Malý Vitus mi svým jen navenek iracionálním počínám připomněl hrdinu knihy Jak jsem se stal hlupákem, který k poznání, že lze být jen obtížně inteligentním i šťastným zároveň, dochází až v pětadvaceti. Scénář plynule odvyprávěného filmu nabízí jediné překvapení, jež stejně jako zbytek nevybočuje z intencí nenáročné rodinné podívané. Zjednodušování či naprosté neřešení některých situací (např. příčiny Vitovy geniality) tudíž není zarážející, ale nepotěší. V nejsympatičtější roli proti veškerým očekáváním rozdává úsměvy a rady do života Bruno „Hitler“ Ganz. 65% Zajímavé komentáře: gudaulin, Aidan (23.09.2010)

Vitus předčil má očekávání. Film (nejen) pro děti a mládež tu přesahuje svou primární cílovou skupinu a nabízí i zajímavý pohled na problémy nadaného dítěte a jeho výchovy, se sdělením pro dospělé navrch. Vitus mě chytl od počátku, už jen tím, jak často výrazným způsobem tvůrci rozvíjeli i dospělé postavy rodičů, opatrovatelek a především dědečka (v podání herecké legendy Bruno Ganze) se zálibou v letounech. Ve druhé polovině mě však Vitus teprve překvapil, když se začal ubírat nepředvídatelnou cestou a Vitusův pozdější nápad po „nehodě“ jsem dokázal brát ze strany mimořádně nadaného dítěte jako ojedinělou cestu pro vlastní hledání svého místa, jeho nacházení a rozvíjení své osobnosti bez tlačení na pílu ze strany dospělých... a současně i prověření si důležitých hodnot a jejich připomenutí těm ostatním kolem, zejména rodičům. Snad jen linku s vyděláváním na burze přes internet jsem místy přijímal s rozpaky jako neco méně uvěřitelného či minimálně pro mě, totálně zmateného laika v oblasti ekonomie, jako cosi nepřístupného z jiné dimenze (ale beru, když jde holt o Švýcarsko se svými bankami a burzami :)), až jsem chvílemi trnul, do čeho Vitus spadne s visící hrozbou proměny v nic nedělajícího boháče. Stylizace kanceláře dr. Wolfa s klavírem, jakkoliv jsem tuto scénu nebral jako reálnou, spíše surreální, byla v tomto směru docela zneklidňující. Závěrečné vyústění Vitusova osudu mě však potěšilo, i podáním, s nímž film přes veškeré dojetí v obsahu naštěstí nespadl do sentimenálního kýče. [75%] (31.05.2023)

Vitus je geniálne dieťa, ktoré nechce nič iné, len si žiť život normálneho chlapca. Rodičia s ním však majú iné plány. Jeho potreby a túžby chápe iba chlapcov dedko, na ktorého sa malý Vitus upne a spolu s ním prežíva svoje najkrajšie chvíle. Keď sa tlak zo strany rodičov začne stupňovať, nezostane mu nič iné, iba si ísť svojou vlastnou cestou. Neskôr však pochopí, že jeho genialita sa dá využiť na pomoc tým, ktorých má najradšej, začne plniť sny sebe aj ostatným.... Vitus je pohodový, nenáročný rodinný film, plný nádhernej hudby, hry na klavír a slušného emotívneho náboja. Navyše veľmi dobre zahraný, nezostáva teda nič iné, iba snímok vrelo odporučiť. Je ako stvorený na upršané, nedeľné popoludnie. 80/100 (03.08.2014)

Vitus má všechny znaky "biografického filmu", jak ho známe z posledních (amerických) let, ať už se člověk zaměři na Elvise, Walk in the Line, Raye anebo Kinseyho. Co je ovšem víc jak osvěžující, není fakt, že titulní postavou v jednoduchém přiběhu o rozhodování sám o sobě a nenechání si diktovat a dirigovat svou životní cestu nikým jiným je malý kluk, ale to, jak je film vyprávěn. Rámování filmu, které mu dodává na působivosti a filmu na určitém dramatickém oblouku a emociální působivosti, je v úvodní scéně inscenováno jako snové, abychom byli následně filmem oklamáni a až v závěru se odhalila skutečnost, a to platí i pro dalši využití ryze žánrových prvků či postupů, které jsou filmem bořeny, a tak se vyhýbají tvůrci klišé (pád a následné zranéní, prvmí láska, která neskončí moc happy-endově apod.). Navíc obsazení Bruna Ganze do role moudrého a vševědoucího stařika, který by se rád vydal tam nahoru, ať už naživo v letadle, anebo mrtvý jako anděl, nutí diváka si tuhle roli spojit s tou z Nebe nad Berlínem a autentičnosti výrazně napomáhá i obsazení skutečných virtuózů do hlavní role. Ano, je to silně televizní, do jisté míry laciné ve vzbuzování emocí, rodičovské postavy by si zasloužily více prostoru a v závěru je cítit scénáristická vykonstruovanost a stopáž je nad míru (zkrácení o deset minut by jenom prospělo), jenže když ono je to tak dobře odvyprávěné... (26.11.2007)

Tématika nadprůměrně nadaných dětí mě docela zajímá, čili jsem se velmi těšila až budu mít příležitost tento snímek zhlédnout. A naprosto mě dostal! Víc nic se nedá říct, abych neprozradila pointu. Vitus prostě svou upřímnou touhou být "normální" musí dostat každého... Poslední třetina je jako splněný dětský sen. Konec pak je výborně napsaný, divák společně s Vitem dospívá k důležitým životním momentům i rozhodnutím. Čistých 5 hvězdiček s přáním, aby takových filmů bylo víc (třeba i jako obdobně laděné "Nevinné tahy"). (13.09.2009)