Královská hra

Možná zajímavý příběh se silným morálním poselstvím, který strhává dolů příšerné televizní zpracování (takhle sice vypadaly všechny tehdejší inscenace, ale proto jsem se na ně taky nekoukal) a herci, kteří se opravdu snažili, ale zároveň to jsou jedni z mých nejméně oblíbených a to až do dnešních dob (Munzar, Haničinec) a jejich herecký projev mně dost irituje. (30.03.2016)

Československá televizní inscenace podle předlohy S. Zweiga a je zcela výjimečná, neboť vypráví pozoruhodný příběh z šachistického prostředí. V úvodu se divák seznamuje s životními osudy obou hlavních aktérů a vrchol snímku je jednoznačný : šachový souboj mezi arogantním, cynickým a amorálním velmistrem Čentovičem a amatérem Dr. Kleibertem, mužem s podkopanou psychickou stabilitou. Výraznou postavu nepřemožitelného Čentoviče ztvárnil československý herecký poklad R. Hrušínský, jehož herecký výkon byl jako vždy geniální. Hrušínského kamenný výraz nejen během královské hry, ale i během strohé konverzace, stojí rozhodně za zhlédnutí. Protějšek na druhé straně stolu, bývalý nacistický vězeň (L. Munzar), jenž se ve vězení pro ukrácení nekonečných hodin naučil nazpaměť slavné partie šachových legend a uvedl svou šachovou mentální paměť do stavu naprosté dokonalosti, se ukázal býti velmi nepříjemným soupeřem. Jako bývalý šachový nadšenec nemohu hodnotit jinak a skládám poklonu oběma hercům za šachovnicí. (04.07.2013)

Hm, je to tu samý pětihvězdičkový machr, ale pochybuju, že někdo z nich opravdu četl skvělou Zweigovu knihu. Je totiž velmi důležité, že kniha končí úplně jinak, a proč končí úplně jinak. Kdybych hrál šachy s Munzarem já, tak bych zvažoval, jestli mu nedat cvičně pár facek, protože bych viděl jen nesportovně se chovajícího dřeváka (viz hláška "teď už to dlouho trvat nebude"), což kontrastuje s profesionalitou rádoby "padoušského" hráče. Jestli měla být inscenace oslavou vítězství slušného člověka nad hajzlem, tak se to moc nepovedlo, protože se slušný člověk musí chovat jako sportovec v duchu fair play a pravidel i u partie, a to i kdyby hrál s někým, kdo žere malý děti a zapíjí je vodou z radiátoru, jinak si vyhrát nezaslouží. (15.03.2019)

Skvělý případ nacistické oběti a mučeného geniálního Žida a naproti tomu přítele a konfidenta nacistické strany a rovněž geniálního ruského hráče šachu. Ti dva se srazí na jedené lodi do USA a při společné bitvě nenechají jeden druhého vydechnout a rovněž tak i divák sledující neúprosný souboj pravdy s arogancí a děsivou lží!!! (28.07.2008)

80% — Další inscenace ze zlatého fondu televizní tvorby a opět, podobně jako v Ubohém panu Kufaltovi, v ní excelovali Luděk Munzar a Rudolf Hrušínský. Druhý jmenovaný byl ovšem tentokrát úplně nejlepší, jeho arogantní, sebestředný a ve své podstatě prázdný velmistr Čentovič byl jedinečný. Způsob, jakým přistupoval k partiím, jak táhnul figurkami, jeho pohled, namyšlené odcházení od rozehrané partie k novinám, to byl koncert. (14.06.2016)