Sicko

Michael Moore je velký iluzionista a "dojič" emocí, přesto na mě zapůsobilo Sicko snad ještě víc, než jeho předchozí filmy. Jsem při jeho filmech rád, že nemusím žít v USA (i z jiných důvodů samozřejmě) - nejen proto, že bych se určitě trochu zastyděl, ale i proto, že bych byl na Moora naštvanej, že všechno tak trochu přikresluje, aby docílil většího efektu. Tak jako tak, Sicko je Moorovým nejlidštějším a nejidealističtějším počinem a já to nevidím jako vadu na jeho kráse. Minimálně tomu dejte šanci. 9/10 (01.08.2007)

Sicko je do jisté míry nevídaný počin ve filmografii Michaela Moorea, přestože rekapituluje jeho předešlé postupy a z filmařského hlediska se stává čim dál tím lepšim vypravěčem spoléhajícím na sílu obrazu a nikoliv slova. Opětovně ovace v Cannes (nepřehánějí to už trochu s tím sociálním liberalismem?) a převážně přiznivé zahraniční kritiky shodující se na úbytku satiricko-ironického humoru, ale tentokrát žádná silnějši kritika kvůli práci s "fakty", dokonce i od ryze pravicové televize se ve večerním zpravodajství BBC Moore dočkal pochvaly a Sicko označení za "brilantní". Nepopírám, že filmy "socanské svině" jsou populistické a že Sicko má problémy s tím, že je orientované spíše na zahraniční zdravotnictví, konkrétně to americké (kterému se snaži poslední dobou bohužel podobat to české). Nemám ale za to, že Morre je demagog (protože ve svých dokumentech vystupuje v "hlavní roli" v masce zvídavého měšťana, který pokládá ne úplně chytré otázky, aby z oponenta dostal co nejvíc informací a komentář glosující situaci náleži opětovně jemu, a tak lze mluvit o ryze subjektivních snímcích, v nichž obě jmenované figury jsou prezentované dost očividně). Nemyslím si ani, že je špatný dokumentarista, protože není objektivní, když jeho filmy pracují od začátku s jasně vytyčenou myšlenkou, kterou se snaži po celou stopáž filmu prokázat a film musí mít určitý dramaturgický oblouk, spoléhá na inscenovaní sebe a ostatních do záběru a užívá patosu a sentimentu i kýče, aby je mohl ironizovat a satirizovat. Moore si je vědom toho, že pere špinavé prádlo Ameriky na veřejnosti a že uživá k distribuci svých filmů systému, proti kterému bojuje (fajné paradox), ale vedle filmového Borata jsem neviděl takhle chytře vystavěný dokument, v němž fungují vedle sebe hrané a i dokumentární pasáže (a v némž je chytře využíváno fotografií a archivních rodinných záznamů). Pouze mi vadí, že ve filmu, který stírá hranice mezi politickými stranami a který se snaži řešit opravdu závažnou otázku zdraví, je nepovedeně vkládána politika, aby se tak kritizoval kapitalizmus až komunistickými oči. (20.12.2007)

Aj napriek tomu, ze Moore je totalny vymyvac mozgov a lavicovy demagog, je to aj celkom vtipny kus chlapa. ja tie jeho dokumenty proste zeriem. Co k tomu viac dodat, hold USA je ta najrozporuplnejsia krajina na svete, to uz snad naozja radsej do Ruska... A toho dilina Bushmana akka Krika, by uz mohli odtial odpratat. Ale vlastne, co si navarili nech si aj jedia. (01.11.2007)

"Jediným hříchem jejich zdravotnictví je asi to, že to nedělají kvůli zisku." Mooreovy dokumenty jsou pro mne vždy zdrojem skvělé zábavy. Objektivita sice nemá šanci uspět proti prosazení autorova názoru, ale mne vždy uspokojí její nahrazení nadstandardním humorem a "chlapáckým" kopáním do bezbranného předmětu zájmu. Nejen Mooreovou zásluhou mám již poměrně dlouho podezření, že jediným rozumným důvodem mé návštěvy USA by byla válka proti zemi, ve které si soukromé osoby s úsměvem na rtech tisknou peníze, nemoc člověka je ohrožením byznysplánu pojišťoven, sledování osob výrazně převyšuje běžné totalitní standardy a sladký chleba spolehlivě oddělá každého, kdo přežije hamburgerové hody. (29.09.2011)

„Jmenuji se Linda Pinová. Jsem zde kvůli veřejnému přiznání. Na jaře 1997 jsem jako lékařka zamítla nevyhnutelnou operaci člověka, která by zachránila jeho život a tak jsem způsobila jeho smrt. Žádná osoba ani skupina mě za to nehnala k zodpovědnosti, protože jsem ve skutečnosti ušetřila mé společnosti půl milionu dolarů. Tento akt mi později zabezpečil pověst dobré posudkové lékařky a zajistil můj další postup na poli zdravotního pojištění. Z několika stovek dolarů týdně se můj plat posudkové lékařky vyšvihl na šestimístné sumy výkonné pracovnice. V mé práci jsem měla jediný primární úkol, a sice využít mou lékařskou odbornost pro finanční zisky společnosti, pro kterou jsem pracovala. Vícekrát mi bylo řečeno, že neupírám léčbu, že upírám jen platby. Vím, jak tento systém mrzačí a zabíjí pacienty.“ Kdyby jste do nemocnice přišli se dvěma uřezanými prsty a oni vám dali na výběr, že vám zpět přišijou prstředníček za 60 000 dolarů nebo prsteníček za 12 000, jak by jste se rozhodli? Moore se ve filmu ptá: „Kdo jsme?“ Myslím, že nejen jeho filmy na to odpovídají – když jde o prachy, jsme často pěkný hovada!!!!!!!!!!! Lék, který v USA stojí 120 dolarů seženete na Kubě za cca 5 centů!!!! Dobrý je star warsovský seznam nemocí, při kterých v USA nezískáte pojistku. Není moc krátký. Můžeme mít k Moorovi spoustu výhrad, základ a odkaz jeho filmů je ale jasný a nejde než dát opět za pět. Druhý film Michaela Moora, u kterého jsem brečel. (13.04.2009)