Edith Piaf
La Môme
La Vie en rose
Réžia:
Olivier DahanScenár:
Olivier DahanKamera:
Tecuo NagataHrajú:
Marion Cotillard, Sylvie Testud, Pascal Greggory, Emmanuelle Seigner, Jean-Paul Rouve, Gérard Depardieu, Clotilde Courau, Jean-Pierre Martins (viac)Obsahy(1)
Narodila se na chodníku, vyrůstala v nevěstinci, vydělávala si pouličním zpěvem... Přesto se z ní stala světoznámá hvězda první velikosti. Život Edith Piaf (vlastním jménem Edith Giovanna Gassion) byl bojem o hudbu, přežití a lásku. Její magický hlas, vášeň a přátelství s hvězdami její doby (Marlene Dietrich, Jean Cocteau, Yves Montand aj.) jí od dětství v chudobě přivedlo k obdivu celého světa. Žila vždy naplno a "ničeho nelitovala..." . Díky své neuvěřitelně silné vůli a neobyčejnému nadání se vypořádala s tragickým osudem a její sen z dětství se stal skutečností. "Jednou budu bohatá, budu samé prachy. Budu mít bílý auťák a černého šoféra." Nechtěla dát světu šanci na ni zapomenout a povedlo se jí to beze zbytku. "Velcí umělci nepatří jen jedné generaci, zůstávají tu napořád."
Režisér Olivier Dahan (Purpurové řeky 2: Andělé apokalypsy) obsadil do hlavní role svého nového filmu skvělou Marion Cotillard (Taxi, Velká ryba, Dobrý ročník). Pro natáčení si režisér kromě Francie vybral také Prahu. Zde si na pomoc přizval české herce v čele s Markem Vašutem...
Snímek o světoznámé šansoniérce Edith Piaf zahájil letošní prestižní filmový festival Berlinale, kde sklidil obrovské ovace. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (579)
Tohle nelze popsat slovy. To se musí vidět! ()
Skvěle udělaný film o strašně otravné ženské. Doba a prostředí mi moc nesedlo, stejnětak bylo těžké sžít se s hlavní hrdinkou, ale tak jak tak to byl doják, a Cotillard se na té roli fakt hodně vyřádila. ()
No několik slz ukáplo.Neměla to lehké holka ... ()
Povedené filmové zpracování života jedné z nejúžasnějších zpěvaček, které kdy existovaly. ()
Velmi povedený a emocemi nabitý snímek. Před výkonem Marion Cotillard hluboce smekám. Film přesně podle mého gusta, nemůžu jinak, než hodnotit plným počtem hvězd. ()
Napriek tomu že výkon Marion Cottilard je jednoznačne 5hviezdičkový filmu ako takému k plnému počtu niečo chýbalo. Prvá tretina bola fajn a finále grandiózne ale niekde v strede ma to máličko nudilo. ()
Edith Piaf nikdy nebude mojou obľúbenou speváčkou. Páčia sa mi od nej dve piesne (a veru nie je ťažké hádať, ktoré sú to). Napriek tomu to bola veľká osobnosť a tento film to len dokazuje. I wanna live like this. Len bez tých absťákov :-) ()
Trošku mi prekážal ten skákaný dej. Veľa dôležitých vecí zo života Edit bolo vynechaných. ()
"Non! rien de rien! Non! Je ne regrette rien! Ni le bien, Qu´on m´a fait, Ni le mal,Tout ca m est bien égal! - v hlavě mi stále zní....(Píseň, jak tvrdila, která vypovídala o jejím životě.).... ()
Život Edith Piaf byl dramatický, je to ohromně zajímavý materiál ke zpracování. Právě proto, že životní osudy této talentované osobnosti znám, byla jsem zpracováním maličko zklamaná, čekala jsem zfilmování příběhu, které se hlouběji ,,zařízne". I tak ale chválabohu za to. Tvůrci měli rozhodně šťastnou ruku s výběrem hereček a to jak do podobnosti tak do přirozenosti jejich projevu. Nevím, zda přelétání v čase snímku spíše neublížilo, než by mu prospělo, i když to byl nápad zajímavý, v tomto případě to moc nefungovalo. ()
Výborný životopisný film o legendárním "Vrabčákovi", zpěvačce Edith Piaf. Zprvu to vypadá na průměrný biografický snímek, ale režisér Dahan a hlavně geniální výkon Marion Cotillard vás přesvědčí na mnoha místech o opaku. ()
Jedine co se mi nelibio...Jak se povedlo "zosklivit" moji oblibenou Marion. Jinak s Rayem jednoznacne nejlepsi biograficke drama o zivote slavneho umelce. Pokud prekousnoute celkem znacnou nechronologicnost celeho filmu, ktera podle me (ovsem asi jako jednoho z mala) neni vubec naskodu, ba naopak...vychutnate velmi krasny, ovsem take velmi smutny filmovy zazitek. Zaverecna pisen filmu "Non, je ne regrette rien" (ne, niceho nelituji), ktera naprosto vystihuje zivotni osud slavne zpevacky, donuti vetsinu divaku k slzam ;0 ()
Neviem čo mám k tomu povedat. Pristupoval som k filmu ako skeptik, pretoze som skor za dynamicke scenáre, výbuchy a strach ... ale táto snímka ma dostala . Popisuje životný príbeh jednej z najčších speváčok sveta - Edith Piaf - od jej detstva až po smrť ... Oliver Dahan - režisér katastrofálnych Purpurových riek 2 si dal naozaj náročnú úlohu, ale nemôžem inak ako dať pred ním klobúk dolu. Celý filmsom bol presvedčený o 4*, ale záver to vyťahuje na 5*. Určite bude ešte jedna projekcia. Marion Cottillardová je u mňa adept na oscara za hlavnú ženskú hereckú úlohu. ()
Už samotný příběh Edith Piaf je strhující, a tak bylo více než jasné, že bude úspěšný i film. Četla jsem životopisnou knihu, kterou napsala její sestra, a byla jsem uchvácená. Popravdě, film byl pro mě spíše takovou vzpomínkou na knihu a možná, že kdybych neznala její postupný osud, příliš časté flashbacky a flashforwardy by mě trochu mátly. Také mi tam chyběly určité okamžiky z jejího života, které mi z knihy utkvěly v paměti a nějakým způsobem mi připadaly důležité. Ale je pravda, že její život byl takový, že se nedá vše nasoukat do jednoho filmu. Každopádně už jen herecký výkon hlavní hrdinky si zaslouží mnoho hvězdiček. ()
Škoda scénáristy a režiséra, kteří splácali až příliš srdceryvných scén dohromady, které postupem času holt přestávají fungovat, natož aby nějak alespoň gradovaly. Zbytečná snaha o dělání umění, kterou odnesla nejvíc hlavní představitelka, která je víc než skvělá. ()
Životopisné snímky nemají na růžích ustláno. A i po shlédnutí Edit Piaf jsem si řekl:"Tak Amadeus to zase vyhrál". I tak byl pro mne film slušným zážitkem, potažmo zpěv Edith a její největší "pecky", které nemohly chybět. Edithin život byl velmi rušný,pln skvělých večírků,zaplněných šantánů, kde nechyběly dlouhé ovace ve stoje,ale i plný smutku a bolesti. A přesně tento kontrast se snažil film zachytit a tudíž režie míchá radostné a smutné scény s cílem vytvořit kvalitní shake. Bohužel to občas vypadá, že se shakerem někdy moc třepalo a orientace v tomto "propletenci"je zhoršená.Naštěstí to nic neubírá z poutavého vyprávění o osudových událostech,jež nastaly v životě "vrabčáka",tj.Edith Piaf,tj.Marion Cotillard.Ano,rozeznat skutečnou Edith od té herecké totiž nelze (snad jen pod lupou) a strhující výkon Marion Cotillard dostává film ze 3 hvězdiček na 4 a místy i 5.Zde bych plýtval slovy,ale je to jeden z filmově životních zážitků v historii filmu.A když se k tomu připojí zpěv z hrdla vrabčáka,tak mi přechází mráz po zádech. ()
Stopáž, jen zkrátit tu stopáž a mohl to být pohodový životopisný film... Jinak Marion Cotillard hraje úžasně... ()
Jisté výhrady mám ke skákání v ději sem a tam, občas jsem se ztrácel v návaznosti, co bylo před čím a co pak, ale jinak velmi dobré. Marion Cotillard byla skvělá, i když moc pěkná oproti skutečné Edith Piaf. ()
Symbioza strihov a hereckeho odhodlania. Vzdy zaplacem a zimomraviem. ()
Súvisiace novinky
České lázně ve filmu
Česká města se v průběhu let stala kulisou pro mnoho filmových tvůrců. Zrakům lokačních z českých i zahraničních filmů neunikla ani lázeňská města. A zájem o ně mezi filmaři stále je. Na výlety po… (viac)
Tomuto filmu jsem se dlouho vyhýbal, ale nakonec jsem byl mile překvapen. Příběh velmi talentované zpěvačky, která vyrůstala s šílenou matkou (která si myslela, že je umělkyně), pak v nevěstinci se štětkami, následně s otcem, který ji tahal po cirkusech a nakonec by společně se svou sestrou skončila na ulici, nebýt jejího pěveckého talentu. Ráda se napila, byla drzá a nespoutaná, chodila s ženatým boxerem, stala se závislou na morfiu a nakonec zemřela na rakovinu. Na filmu mě trochu štvalo přecházení mezi různými roky - nejprve je scéna z roku 1959, následně z roku 1918 (kdy byly Edith tři roky) a pak obě dějové linie ubíhají vpřed a člověk si jen domýšlí, jak by se mohly sejít. A jak se z černovlasého malého vykuleného vrabčáka stala žlutá stařena (ačkoliv měla teprve 45 let) a proč jí zoranžověly vlasy. Film je tedy strukturován nelineárně a ukazuje klíčové události ze života Edith Piaf. V roce 1918 měla Edith těžké dětství, kdy se její matka nebyla schopna o ní postarat, žebrala po ulicích a myslela si, že je umělkyně. A tak je poslána ke své babičce z otcovy strany, což je patriarchální bordelmáma, vlastnící nevěstinec v Normandii. Na své štětky je velice přísná a neustále je nutí k práci. Edith poslouchá sexuální zvuky a setkává se s opilými a nadrženými hosty. Edith onemocní zánětem rohovky a díky péči laskavé prostitutky Titine se uzdraví. Titine se za ní pomodlí u svaté Terezie a Edith se zázračně vrátí zrak, i když doktoři jí dávali také velké šance. Jednoho škaredého dne se Edith ujme její otec, veterán z první světové války. Otec pracuje jako cirkusový akrobat a tahá Edith po vystoupeních a nutí ji tvrdě pracovat. Jednou v noci spatří Edith vizi sv. Terezie v plamenech, která jí tvrdí, že při ní bude vždycky stát. Otec následně opouští cirkus a vystupuje v ulicích Paříže. Moc mu to nejde, a tak se jeden kolemjdoucí ptá, zda je Edith součástí představení. Čeká se od ní nějaké vystoupení, a tak Edith spontánně zazpívá "La Marseillaise", a svým výkonem hypnotizuje dav. O několik let později živoří Edith se svou sestrou na ulici a snaží se vydělat peníze zpíváním. Všimne si jich majitel nočního klubu Louis Leplée a pozve Edith do svého klubu, kde jí vymyslí nové příjmení Piaf podle hovorového výrazu pro vrabce, protože Edith byla vysoká pouze 1,47 m. Edith se daří, publikum je spokojené, ale jednoho dne je Loius nalezen zastřelený ve své kanceláři a policie podezírá Edith a její napojení na mafii. Proti Edith se zvedne vlna nenávisti a při vystoupení ji nasraný dav vypíská z pódia. Její sestra Momone je násilně odvlečena do kláštera, což je další z mnoha ran. Edith začne spolupracovat s Raymondem Assem, skladatelem a korepetitorem. Ten je na ní dost přísný a učí ji lépe vystupovat, dělat gesta rukami, lépe vyslovovat a dává jí lekce. Díky tomu Edithina kariéra postupuje a její sláva se zvětšuje. Edith se vydává na vystoupení do New Yorku a zde má spoustu vtipných a pohrdavých řečí ohledně Ameriky. Setkává se s ženatým boxerem střední váhy Marcelem Cerdanem, který soutěží o titul mistra světa. Jejich tajný románek není až tak tajný, protože píseň "La Vie En Rose" se hraje pro Marcela kamkoliv přijde. Jednoho dne však přijde tragédie - Marcel zemřel při pádu letadla, a Edith se z toho opět zblázní a snaží se najít jeho ducha. A také si ostříhá vlasy, tím pádem se zbaví veškerých zbytků své krásy. Následují scény z Edithina středního života. Edith zpívá na pódiu s krátkými kudrnatými vlasy a během toho se zhroutí. Začne trpět artritidou a také těžkou závislostí na morfiu. Její manžel Jacques Pills ji přemluví, aby se začala léčit ze své závislosti a oba cestují do Kalifornie. Edith je střízlivá, ale také šílená, jezdí v kabrioletu a ze všech si dělá prdel. Přijede do národního parku Joshua Tree a předstírá stopařku. Čas však plyne nemilosrdně vpřed a Edith je stará, křehká a shrbená. Má vystoupit v Olympii, ale její zdravotní stav je dezolátní, ona však vystoupit musí, aby si nadále věřila. Navštíví ji Charles Dumont a Michel Vaucaire, kteří jí předvedou skladbu „Non, je ne sorryte rien“, která se jí okamžitě zalíbí a chce ji zpívat. Edith čeká její poslední vystoupení, během kterého má na krku křížový náhrdelník. Také je zde scéna, ve které Edith sedí v klidu na pláži a plete. Je zde s ní také tazatel, který se ji ptá na spoustu věcí, a ona klidně odpovídá a nabádá ostatní k lásce. Velice harmonická scéna. Těžký život a rakovina nakonec Edith totálně zničí a následuje její poslední noc ve věku 47 let. Objevují se nesouvislé vzpomínky na minulost a také přehlížená část o mrtvém synovi Marcellovi... V každému případě byl její život popsán vyčerpávajícím způsobem a její nelehký osud je inspirací pro mnoho lidí, kteří mají v životě smůlu, ale aspoň mají jeden významný talent, který je dovede proslavit a vydělat jim spousty peněz. Ničeho nelituji... () (menej) (viac)