Edith Piaf

Teda Marion v životním výkonu, věděl jsem že je výborná herečka, ale tohle...gesta, mimika, držení těla...herecký absolutno. Věčná škoda, že se k výkonu Maron nepřipojil i způsob vyprávění, protože to časové přeskakování a utržkové scény to mě uplně ničilo, proboha proč ? Chápu že celý život Edith Piaf není možný narvat do filmové stopáže, ale tohle byla snaha ukázat všechno za každou cenu a ze silně emotivního osudu se díky tomu stal neosobní příběh. (05.05.2016)

Oscar pre M.Cotillard bolo to čo ma presvedčilo si aspoň požičať a zhliadnuť tento film o speváckej legende. Nepochybne zaslúžená oscarová odmena, ale herecký výkon hlavnej predstaviteľky je asi jediná silná stránka filmu. Je toho dosť, čo by som tomuto filmu chcel vytknuť. Už po prvej polhodine som mal pocit, že film pozerám hodinu. Stopáž 142 min. mi pri iných filmoch nevadí, ale tu mi to pripadalo ako neverending story. Réžia neprehľadná, časove úseky života E.Piaf sa križovali hore dole, čo by ani nevadilo, keby mozaika života, ktorú sa režisér snažil dokázať bola zaujímavejšia. Dej rozprávaný chronologicky by to aspoň čiastočne vylepšil. A to najhlavnejšie:komplikovanú povahu speváčkinho života nám režisér podáva dosť ťažkopádne, nedokázal som sa ani vcítiť, ani pochopiť jej postavu. Film sa ťahá, všetko, alebo väčšina hereckého úsilia, ktoré herečka vniesla do tohto filmu vyšlo nazmar (teda až na toho oscara), pretože film ako taký nedokázal to hlavné, čo robí film dobrým filmom - a to je pochopiť a precítiť postavy. Bez toho to iba pláve mimo mňa.Za zmienku stojí ešte dobre vykreslená doba a kamera. A tak jediná E.Piaf, ktorá stále znie v mojich ušiach je pieseň pred poslednou bitvou vo filme Zachráňte vojaka Ryana. Tá krátka scéna vo filme, ktorý je o niečom úplne inom, vo mne vyvolala záujem o E.Piaf viac ako tento film. Film slabší priemer 50%. (05.02.2009)

Dahan má v rukávu dva silné trumfy (Marion a Edithino "best ofko", co také jiného, že?) a nebojí se je použít, byť je neumí naplno využít. Marioninu one-woman-show zbytečně tlumí nefungující rozškatulkování děje do formy časových skoků a nonstop využívané šansony dělají spíše medvědí službu. Je v nich obsaženo prostě vše a tak se Dahan spokojil s tím, že k nim natočil pouze pěkné obrázky bez duše. Pěkné obrázky jako podklad zvukového geniálna a nic víc (ale uznávám, že bych nikdy nevěřil, že lze na tklivý šanson nastříhat třeba i takový zápas o titul mistra světa v boxu). Jenomže pak se nabízí otázka zda prostě není lepší pustit si rovnou to best ofko. PS: Nepamatuji si neakční film, který by tak skvostně využíval prostorového zvuku (platí minimálně o DTS stopě). (07.03.2009)

Ak nemáte radi Édith Piaf, šansón, či biografické filmy (ani ja nie som ich priaznivec), tak jediný dôvod, pre ktorý sa skutočne oplatí film pozrieť, je výkon Marion Cotillard. Táto Francúzka bola najväčšou hybnou silou filmu, najsilnejším ťažným strojom. Kto by pred pár rokmi povedal, že béčková herečka známa najmä ako naivná filmová priateľka známeho marseillského taxikára, po pár filmoch siahne na Oscara. Veľkou škodou je, že väčšinu filmu je na Marion ako ťahajúcej lokomotíve postavený celý dej, ktorý predstavuje súpravu niekoľko desiatok vagónov, a ktorý samotná Marion jednoducho nie je vždy schopná utiahnuť. Celkové herecké obsadenie prakticky stojí za pozornosť len v úvode a závere. Posledná polhodinka má už neskutočné grády, tragické vyvrcholenie, časové prestrihy tiež naberajú na intenzite, spočiatku sa zdajú byť vyrušujúce, po pár prestrihoch som si uvedomil, že to bola naozaj dobrá voľba. Samotný životný príbeh mohol byť teda určite o pár minút kratší, pomohlo by to. Samotné spracovanie bolo ale nad očakávania, ako pocta pre Édith je film ako celok určite to najlepšie, čo mohla dostať. 75%. (19.04.2009)

Tento tak trochu také český film (naším zplnomocněným velvyslancem v EDITH je Vladimír Javorský, když už pomineme vedoucího produkce Michala Přikryla a udělení Českého lva 2007 Cotillardové za nejlepší ženský výkon v hlavní roli) je především názorným důkazem funkčnosti mezistátních koprodukcí. Tím nezpochybňuji - a zpochybnit nechci - jednoznačnou francouzskost tohoto filmu. Retrospektiva vložená do hlavy umírající Piaf umožňuje režisérovi surfovat v celku jejího života, aniž by se musel nadměrně zatěžovat puntičkářským dodržováním detailů její pohnuté biografie. Jeho hlavní charakteristiky - krkavčí rodiče, chudinskost jejího mladí, úpornost a rvavost, s níž se tato drobná a vlastně nehezká šeredná kráska vahou svého fascinujícího ženství, vnitřním pláním nevšední osobnosti, dere do popředí žánru, který ještě je a už není popem, příběhy jejích početných, namnoze nedonošených lásek i bolestný konec, k němuž sama vydatně přispěla a který si v žádném případě nezasloužila - nejen zůstávají zachovány, ale naopak získávají na plastičnosti, přesvědčivosti a naléhavosti. Cotillardová svůj skvělý herecký výkon fakticky transponuje do apoteózy a reinkarnace (v českém prostředí je v tomto ohledu srovnatelný Pleskotův Beneš, jenž je benešovštější EB) velké Francouzky. PIAF je filmem, který vrací vysoké umění na zem. Dílem, které zapaluje výsostností své poetiky, vroucností obsahu i nezastíraným vzlykem nad předčasným koncem života ženy, jejíž hlas nás nepřestává obdarovávat skřivánčími tóny meziválečné pařížské periférie i ozvěnami koncertů odbývaných na nejprestižnějších scénách tehdejšího svobodného světa. Ženy, která nepřestává žít bez ohledu na to, že její pozemská existence se již dávno uzavřela. (07.12.2007)