Austrália

Zatímco v první půli Luhrmann vypráví svůj příběh se zaujetím, vášnivě a naplno tu uplatňuje svůj smysl pro až jakýsi groteskní humor (který mám na něm tak rád a kterým byl předchozí ´Moulin Rouge´ doslova prošpikován), s příchodem do Darwinu v polovině stopáže jako když mávne kouzelným proutkem a z vyprávění plného života a magické atmosféry australské divočiny se stává zahrávání si s trpělivostí diváka, kde jakoby tvůrci zkoušeli, co za klišé a scenáristické oslí můstky jim ještě projde. Tu kýčařinu na konci by nenapsala snad ani přebornice růžových knihoven Danielle Steel. Přesto ale z celého díla cítím upřímnou Luhrmannovu snahu vzdát hold své milované rodné Austrálii a tak to nemohu úplně zatratit. (08.03.2009)

Jednoho krásného prosincového dne jsme po obědě vyrazily do kina. Film vypadal že za klasickou dobu už, už skončí. Prostě klasická závěrečná dojemná scéna, klasicky závěrečný dojemný proslov, klasický závěrečný dojemný pohled, dojemný polibek, poslední dojemný vtip pronesený dojatým dítětem k dojatým dospělým hrdinům, dojemná atmosféra se z plátna přenáší na slečnu vedle mě, která armádou slz likviduje jeden papírák za druhým a v atmosféře naprostého a totálního dojetí jsem se začal zvedat ze židle s tím, že si projednou odpustím závěrečnou dojemnou hudbu, obleču si bundu a opustím chrám všeobecného dojetí. O to větší šok následoval v zápětí, příběh totiž nekončil, ale pokračoval !!!! Samozřejmě vedl k dalšímu ještě většímu dojetí, ovšem když ani tohle nestačilo a film dále pokračoval, začínaly se mě hlavou honit divný myšlenky. Je tu ještě vůbec šance, že film skončí ? Kolik kapesníčků ještě zbývá už asi pět hodin v kuse dojaté slečně vedle mě ? A co ty další dojatý slečny po celým sále? Nezpůsobí jejich hromadné dojetí záplavu sálu ? Uvidím ještě někdy vůbec domov ? Začali se mě drát do očí slzy, takhle jsem si přece svou smrt nepředstavoval. Poprosil jsem slečnu vedle sebe, jestli nemá jeden kapesníček navíc, měla, ale jelikož pro slzy asi už vůbec neviděla nepodala ho mě, ale dala ho na hlavu dojaté slečně v předchozí řadě. Ta kapesníček ze své hlavy okamžitě sundala a za velkých díku přiložila k slzícím očím. To už jsem nevydržel a nasraně se otáčím s dotazem na Jirku. "Jiří kolik je proboha hodin ?" Jirka : "Nevím, mám zaslzený hodinky od paní za mnou." "Jirko, a kde máš bráchu? " "Šel si lehnout na ty dvě volný sedačky v rohu, vstává v pět ráno do práce a je zvyklej před půlnocí spát. Upadl jsem do komatu. Najednou citím jak se mnou někdo třepe, byl to Jiřík. V sále už bylo světlo a prázdno a najednou slyším "Přežili jsme to Pájo, na oplátku jsem však musel slíbit bohovi, že už nikdy nebudeme opíjet mladé slečny nejlacinějším vínem a následně zneužívat jejich otupělosti." Pak jsme šli zbudit Honzíka. Chudák, vyskočil ze sedaček a začal zcela dezorientován řvát "Zaspal jsem, zaspal jsem, musím jít první do sprchy nebo přijdu pozdě do práce !" Honzy to nakonec do té práce stihnul a za to má film ode mě tu hvězdičku. (02.01.2009)

První hodina je parádní. Sice digitální v každém druhém záběru (pád krav z útesu nemá daleko k honičce ze čtvrtého Jonese), ale romantická, epická, vizuálně poutavá a hlavně nasáklá australskou atmosférou a potem Hugh Jackmana. Ten zbytek je pak jenom laciný pokus o citové vydírání spojený s patetickou anti-rasistickou agitkou, doprovázenou efektními záběry jak z Tobruku a teleportujícím se šamanem s látkovým prezervativem na krku. Nechápu tě, Bazi. A ani tví krajané zjevně ne. Být Australan, nechám se po zhlédnutí filmu okamžitě sežrat aligátorem nebo převálcovat stádem dobytka. A abych nezapomněl - ZABTE NĚKDO TOHO SPRATKA!!! KDOKOLIV!!! Kam se hrabe mladý Smith. P.S.: Snad bude k dispozici director`s cut, v němž film skončí po příjezdu do Darwinu. Ale asi ne. Damn... (18.12.2008)

Austrálie je jedním z mála letošních filmů, který splnil moje očekávání. Sice úplně jinak, než jsem čekala, ale to je celkem fuk. Navíc jsem se na ní vydala do kina ve Španělsku a když jsem viděla první záběry a zjistila, že je film dabovaný, myslela jsem, že to můžu rovnou zabalit a počkat si na DVD, ale i přes ten dabing (který mimochodem nebyl tak hrozný, jak jsem čekala) mě film nadchnul, zejména jeho první polovina. Už hodně dlouho jsem neměla při sledování pocit takového toho pravého velkofilmu, ale Baz Luhrman mě dostal. Scéna se "šílenými" kravami, nálet letadel, nebo vlastně celý úvod odehrávající se v písečném oparu je vizuální slast. Okázalé záběry perfektní kamery, která si úžasně hraje s filtry i hloubkou ostrosti, výborná hudba Davida Hirschfeldera (kdo to sakra je? - no dobře, už jsem si to zjistila) prokládaná klasickou nádherou "Over the Rainbow" (ani nevím proč jsem si v té souvislosti vzpomněla na WALL-Eho a jeho písničku z "Hello Dolly"), nádherná krajina, romantika naservírovaná na zlatém tácu a akce jakbysmet. Při pohledu na zpoceného Hugha Jackmana zabuší nejedno ženské srdce, když vyskočí na koně, tak snad ještě víc, Nicole Kidman je tradičně skvělá, ale hereckému ansámblu jednoznačně vévodí malý domorodec Brandon Walters, který ve svém věku převedl úžasný výkon. Jsou ale i věci, které mi na Austrálii neseděly - jednak by asi snesla o něco kratší stopáž, čímž by se vyřešil druhý problém - totiž asi tři nebo čtyři velká finále, kdy nevíte, jestli jako už to má být konec nebo co se vlastně děje a navíc scénář míchá dohromady trochu moc problémů najednou (sucho, záporák co chce statek, rasismus, misie, válka, láska, ...) a naprosto chápu ti, kteří dají tomuhle filmu 1* a jsou znechuceni. Nicméně to není můj případ a ani tyhle chyby mi nezabrání dát Austrálii plné hodnocení, protože takovýhle pocit poctivého velkofilmu jsem neměla snad od Titanicu nebo Pána Prstenů a hrozně ráda se znovu (tentokrát snad v originálním znění) podívám, jak úžasní Nicole s Hughem nahání krávy na kraji útesu a jak japonská letadla nalétávají na australské pobřeží. (30.12.2008)

Ještě že film skončil po 165 minutách. Pokračovat to ještě tak 15, 20 minut, musel bych skončit někde u zápornejch hvězdiček. Po přihnání stáda do Darwinu - řekněme tři *. Po náletu - ještě dvě. Po scéně "utíkejte, budu vás krýt" krásná jedna. No ale protože nás ještě čekala proměna záporáka v ražniči, několik domorodých mouder starého šamana a cesta míšeneckého dorostence na zkušenou, Luhrmann vstupuje do mého exkluzivního klubu kryptofašistického buržoazního škváru, kam měl směle nakročeno již svým "nekonvenčním" zpracováním Romea a Julie. Gratulujeme, to je beze sporu úspěch. Zatímco řekněme první hodinu film celkem funguje díky nadsázce, hezkým obrázkům a ústřednímu duu, poznenáhlu se obrázky omrzí, nadsázka kamsi vytratí a najednou by chtěl Luhrmann nejen bavit, ale taky se vyjadřovat k minulosti své země a politicky korektně nás přesvědčit, že kultura domorodých Austrálců je zupa. Jak se říká příliš mnoho zajíců lovcova smrt a tak jest i zde. Film se začne brát smrtelně vážně a končí asi pětkrát s tím, že každé další zakončení je emočně přepjatější, vykonstruovanější a kýčovitější než předešlé. Oč působivěji a opravdověji působí příběh unášených domorodých a míšeneckých dětí v mnohem skromnějším Rabbit-Proof Fence. Austrálie jako země vyslala do světa mnoho skvělých režisérů a herců, bohužel film s tímto názvem si na štít nedají. (26.12.2008)