Austrália

Zbytečně přetažený a předražený epos, který se tak strašně snaží být nejlépe vypadající film sezony, až sedm osmin snímku připomíná kýč v tom nejhorším smyslu slova. Baz Luhrmann je, věřím tomu (Moulin Rouge jsem ještě neviděl), schopný vypravěč a výjimečný režisér, tady by mě ale nepřesvědčil a po zaslouženém komerčním propadáku roku nevím, jestli bude tu šanci mě přesvědčit ještě někdy mít. Herci jsou vybráni dobře, do svých rolí se hodí (obzvláště malý míšenec), ale jejich charaktery, stejně jako celý film, působí, jako by se jednalo o jakousi australskou bizarní a velkolepou reklamu na Marlboro, už chybí jen ty cigarety. Všechno by sedělo - bez citu pronášená životní moudra, přefiltrované a přebarvené obrázky, neskutečně sexy chlap, nádherná ženská, koně a digitální krávy. Není to výčet všeho, ale pro představu by to mělo stačit. Někteří zde píší o opakovaném zhlédnutí, že pak snad nějaké hvězdičky přihodí.. Proboha, sice hodnotím průměrnými třemi, ale podruhé nechci podívanou za zbytečně utracených sto třicet milionů dolarů ani vidět, k tomu ještě tak šíleně dlouhou. Za jedno ale Austrálii děkuji, díky devítiměsíčnímu natáčení z projektu vycouval Heath Ledger, aby se poté objevil jako jedna z nejlépe zahraných filmových postav všech dob. Díky. (16.02.2009)

Austrálie je jedním z mála letošních filmů, který splnil moje očekávání. Sice úplně jinak, než jsem čekala, ale to je celkem fuk. Navíc jsem se na ní vydala do kina ve Španělsku a když jsem viděla první záběry a zjistila, že je film dabovaný, myslela jsem, že to můžu rovnou zabalit a počkat si na DVD, ale i přes ten dabing (který mimochodem nebyl tak hrozný, jak jsem čekala) mě film nadchnul, zejména jeho první polovina. Už hodně dlouho jsem neměla při sledování pocit takového toho pravého velkofilmu, ale Baz Luhrman mě dostal. Scéna se "šílenými" kravami, nálet letadel, nebo vlastně celý úvod odehrávající se v písečném oparu je vizuální slast. Okázalé záběry perfektní kamery, která si úžasně hraje s filtry i hloubkou ostrosti, výborná hudba Davida Hirschfeldera (kdo to sakra je? - no dobře, už jsem si to zjistila) prokládaná klasickou nádherou "Over the Rainbow" (ani nevím proč jsem si v té souvislosti vzpomněla na WALL-Eho a jeho písničku z "Hello Dolly"), nádherná krajina, romantika naservírovaná na zlatém tácu a akce jakbysmet. Při pohledu na zpoceného Hugha Jackmana zabuší nejedno ženské srdce, když vyskočí na koně, tak snad ještě víc, Nicole Kidman je tradičně skvělá, ale hereckému ansámblu jednoznačně vévodí malý domorodec Brandon Walters, který ve svém věku převedl úžasný výkon. Jsou ale i věci, které mi na Austrálii neseděly - jednak by asi snesla o něco kratší stopáž, čímž by se vyřešil druhý problém - totiž asi tři nebo čtyři velká finále, kdy nevíte, jestli jako už to má být konec nebo co se vlastně děje a navíc scénář míchá dohromady trochu moc problémů najednou (sucho, záporák co chce statek, rasismus, misie, válka, láska, ...) a naprosto chápu ti, kteří dají tomuhle filmu 1* a jsou znechuceni. Nicméně to není můj případ a ani tyhle chyby mi nezabrání dát Austrálii plné hodnocení, protože takovýhle pocit poctivého velkofilmu jsem neměla snad od Titanicu nebo Pána Prstenů a hrozně ráda se znovu (tentokrát snad v originálním znění) podívám, jak úžasní Nicole s Hughem nahání krávy na kraji útesu a jak japonská letadla nalétávají na australské pobřeží. (30.12.2008)

Bachova Lovecká kantáta, je vedle "Somewhere over the Rainbow" hlavní parafrázovanou filmovou hudbou. A zcela záměrně, protože i hudba tak tematizuje hlavní motiv "Austrálie", kterým je vztah člověk-země a smíření v postavě malého Nullaha provázejícího celým filmem. Romantika je tu někdy paradoxně spíš na škodu, stejně jako Luhrmannovy stylistické hrátky. (12.08.2009)

Začíná to jako nevtipná ztřeštěná komedie (čest aspoň těm klokanům), pak je z toho rázem ucházející dobrodružná pohádka z honáckého prostředí s magií a příjemnou nadsázkou, aby se to následně překlopilo v remake Pearl Harboru. Akorát blbější a ještě smrtelně vážnější. V závěru je to politicky korektní apel o minimálně sedmnácti ukončovacích dějstvích. Jako třešinka na dortu je servírováno finále "výstup z bárky a výstřel z pušky", které svou nebetyčnou trapností nemá letos v kinech konkurenci. Člověk si u něj sice popláče, což byl jistě záměr tvůrců, ale nemám pocit, že to měly být zrovna slzy smíchu. To celé ve vizuálním hávu, které narozdíl od Moulin Rouge nebalancuje hravě na hraně kýče a geniálna, ale stává se zblití hodným digitálním kýčem na druhou. Postavy (nikoli však herci, ti zachraňují první poslední) jsou parodií sama sebe, protože třeba taková Sarah je co deset minut úplně jinak smýšlející, konající i se chovající charakter. Film o síle a potřebě vyprávění, který sám neumí ani za mák vyprávět, to nemohlo fungovat. A taky nefunguje. (19.12.2008)

Po všem tom strašení ze strany kolegy KarlaR je nakonec Austrálie vcelku příjemným výpravným romantickým velkofilmem. V porovnání s Titanicem nebo Pearl Harborem nestojí na tragické událost, ale umně ji komponuje jako součást vyprávění, mimoto se Luhrman téměř dokonale vyvaroval patosu. Austrálie je velice civilní, velice příjemná, v první dvacetiminutovce strašně vtipná, a jen chviličku digitálně nesnesitelná (scéna se stádem na útesu je King Kong hadr ovšem). Nebýt mystického prvku, hodnotil bych možná ještě výš... Hugh Jackman je... a nebo radši nic, ještě by se o mě mohly začít šířit různé zvěsti.. 0:) (26.12.2008)