Réžia:
Gary FlederScenár:
Charles LeavittKamera:
Kramer MorgenthauHudba:
Mark IshamHrajú:
Dennis Quaid, Clancy Brown, Rob Brown, Omar Benson Miller, Nelsan Ellis, Darrin Dewitt Henson, Charles S. Dutton, Justin Martin, Nicole Beharie (viac)VOD (1)
Obsahy(2)
Dráma založená na živote futbalového hrdinu Ernieho Davisa, prvého Afroameričana, ktorý získal Heismanovu Trofej. (Tolf)
Videá (2)
Recenzie (122)
Dobre natocene sportovni drama podle skutecne udalosti. Az na zaver, kdy je Davisovi zjistena leukemie, se jedna o celkem tuctovy zivotopisny film. Stejne tak rasismus v USA, v dobe povalecne je ztvarnen jako v kazdem druhem filmu. I tak pribeh muze zaujmout, stejne tak herci, rezie a fotbalove pasaze. Nijak zajimavy, presto dobry film. ()
21 přímých čar, 5 yardů od sebe. To je fotbalové hřiště. Ale jsou tu i jiné dráhy, které protínají hluboce a široce celou zemi a nejsou součástí každé hry…. KOPNU TU TVOJI ČERNOU PRDEL ZPÁTKY DO AFRIKY! Ernie je výjimečný hráč. V zápasech nám předvádí své umění a moje sportovně založená duše je spokojená. Ovšem i díky ostatním věcem má film moc dobrou atmosféru. Lví podíl na ní má trenér D.Quaid jenž se podobá těm ,,ze žurnálu“. Chvíli se hraje, chvíli mluví (ve skutečnosti se mluví víc), hudba ,,tvrdí“ atmosféru 60tých let. Málem bych zapomněl: rasismus – žádné brečení, ale zlehka byť jasně naznačený a gradující ve finále ,,Severu proti Jihu“, které není ani tak o fotbale, ale o nalezení správné cesty a přebíhání těch ,,jiných“ drah. Tenhle životopis říznutý sportem (či obráceně) se mi velmi líbil! A za to, jakým Ernie Davis byl, si SVŮJ film zasloužil. PŘÍBĚH **** HUMOR ** AKCE *** NAPĚTÍ *** FOTBAL JE JENOM HRA. DŮLEŽITĚJŠÍ JE O CO HRAJETE! ()
Mám rád filmy, ktoré dokážu človeka motivovať alebo aspoň v niečom povzbudiť. To je aj tento prípad. Hlavný hrdina je černoško, ktorý miluje americký futbal. Začne na sebe makať a dotiahne to na najlepšieho hráča, ktorého všetci rešpektujú, dokonca aj bieli. A to bolo v Amerike tých čias niečo nevídané. Síce je americký futbal pre mňa španielska dedina, dokázal som si užiť aj jednotlivé zápasy, ktoré boli po dramatickej stránke veľmi dobre spracované a napínavé. Ku koncu film nabral aj po emotívnej stránke. Naozaj silný film, smutný, ale v konečnom dôsledku pozitívny. Jedna z najlepších športových drám, vrelo odporúčam. ()
Tento športový film mi prišiel vcelku nudný a neoriginálny. Ďalší z rady filmov o rasovom probléme v 60.tych rokoch. Videl som ich už toľko, že pokiaľ sa nejedná o vyložene kvalitný film, tak ma film proste unudí. I keď športové filmy mám celkom rád, americký futbal ma nikdy nebral. Je to pomalý a neustále prerušovaný šport, rovnako ako baseball. Okrem Dennisa Quaida, ktorého mám celkom rád, nieje vo filme žiadna známa tvár a to je ďalší problém, pretože to Dennis sám ťahať nezvládal. Film má navyše o niečo viac než dve hodiny a to už je riadne utrpenie. Takúto stopáž si zaslúžia len kvalitné snímky. ()
Hodně to připomíná Vzpomínku na Titány. Jak by také ne, když je film v podstatě úplně o tom samém, jenomže teď je to z pohledu hráče. Opět sledujeme příběh o složitém prosazování afroameričana ve fotbale v době rasové nesnášenlivosti (obzvláště na jihu USA), kdy nestačil jenom talent a touha po vítězství, ale museli jste mít i správnou barvu kůže. Mám rád sportovní filmy založené na skutečných příbězích, v poslední době se ale v kině setkáváme převážně jenom s fotbalisty, což samo o sobě není úplně špatné, ale dochází k tomu, že filmy si navzájem silně konkurují a vy si prostě chtě nechtě říkáte, že tohle jste už někdy někde viděli. ()
Galéria (31)
Zaujímavosti (5)
- Na začátku filmu kouká Ernie (Rob Brown) s dědečkem na baseballový zápas, kde exceluje Jacke Robinson a Ernie dědečkovi říká, že Jackie je jeho vzor a chce být jako on. Načež na konci filmu, když vede rozhovor Ernie s Floydem Littlem (Chadwick Boseman), Flod mu povídá, že právě on je jeho vzor a chce být jako on. A právě Chadwick Boseman hraje o 5 let později Jackieho Robinsona ve filmu 42. (Attia)
- Číslo 44 syracuských Orangemanů bylo v roce 2005 oficiálně vyřazeno a žádné jiné číslo nemá v historii univerzitního amerického fotbalu takovou historii. Oblékali ho Jim Brown (1954-1956), Ernie Davis (1959-1961) a Floyd Little (1964-1966). (JOHN.NY)
Reklama